Jiří Grygar o své víře v Boha. Věřící přírodovědec je možná v jisté výhodě, že poznává Boha nejen subjektivně jako každý jiný člověk, ale také prostřednictvím předmětu svého bádání, jímž je vždy určitý uzoučký výsek poznávání kosmu, od hvězd po mořské hvězdice, od vůně květin po vůni kvarků, od přenosných chorob po přenos záření či genetické informace. Při své práci používá vysoce neosobní (objektivní) vědecké metody, která připadá neodborníkům až protivně studená a zpochybňující Během XX. století však došlo v hlavních oborech přírodních věd k velmi významným objevům a posunu celkového pohledu na schopnost člověka postihnout pravé příčiny dějů a vztahů v přírodě a předešlá vědecká pýcha tím vzala patrně již definitivně za své. Mám tím na mysli zejména obecnou teorii relativity, kvantovou mechaniku a molekulární genetiku, jež ukázaly, jak naivní byly naše předešlé pokusy objasnit existenci a chod vesmíru jako jakéhosi gigantického věčného orloje, který pěkně tiká proto, že do sebe zapadají nějaká ozubená kolečka. Existence a vývoj vesmíru nám dnes připadá snad ještě tajemnější než v době, kdy naši předkové věřili na bohy blesku, vod a sopek. troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa, jak to kdysi tak předvídavě a výstižně vyjádřil žalmista Páně: "Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje" (Ž 19,2). ...

Albert Einstein řekl :"Věda bez náboženství je chromá, náboženství bez vědy je slepé" (v knize Aus meinen späten Jahren). Prohlašoval, že pravé vědecké úsilí spočívá "na hlubokém náboženském cítění". Roku 1932 prohlásil: "To nejhlubší a nejkrásnější, co může člověk prožít, je pocit tajemna. Ten je podkladem jak náboženství, tak i všeho hlubšího usilování ve vědě a umění. Kdo to nezažil, připadá mi jako mrtvý, nebo přinejmenším slepý. Cítit, že za tím, co prožíváme, je skryto něco pro našeho ducha nedosažitelného, čeho krása a vznešenost nás zasahuje jen zprostředkovaně ve slabém odrazu, to je náboženství. V tomto smyslu jsem náboženský. Stačí mi tušit v úžasu tato tajemství a pokusit se v pokoře zachytit duchovně omezený obraz vznešené struktury bytí

Někdo už to tady zmínil, ta nesmírná složitost byť i mikroskopických tvorů, neméně složité zákony přírody a vesmíru, kde se to zrodilo? Odtud je pro mnohé, včetně mne, hodně blízko k víře v Boha a hodně daleko do kostela.

Nejlépe by asi odpověděl Bolek Polívka. Udelal to už ve filmu dědictví...Vira je individuální záležitost o které se veřejně nediskutuje. Proto jsem odpůrcem církví a náboženství. Protože vira a náboženství jsou naprosto rozdílné věci. Bohuzel i v této diskusi to někteří patlaji dohromady.

Vždyť já taky Bohuše zmiňuju ve svém PS na konci...

Nepokládám za ztrátu času v klidu probírat otázky, které si klade člověk od první chvíle, kdy slezl ze stromu a uplácal si z bláta první modlu...

Život a je jedno jestli v podobě jepice, želvy, havrana, slona, či člověka je neskutečný zázrak. Ona stačí jedna pouhopouhá tělesná buňka, aby jeden užasnul. Uvěřit, že k tomu postačila jen vývojová nahodilost, mi připadá tristní. Tudíž věřím, že existuje jakási vyšší moc a pro tuhle víru nepotřebuji církev, ani kostely a chrámy. Pro ty, kteří pro víru potřebují materialistický důkaz. Pokud omylem šlápnu do mraveniště, mravenci rovněž nebudou schopni pochopit, že jim jejich mrakodrap rozbil člověk rozumný, který okouzlen pohledem na hvězdy nekoukal, kam zrovna šlape. Jejich filosofové najdou určitě nějaké jiné vysvětlení. Třeba, že to byl boží trest za to, že se poslední týden flákali.

A já si zase naopak myslím, že život je ve své podstatě tak neuvěřitelně složitý proces, že by se nemohl najít nikdo, kdo by to dokázal sám tak neskutečně "funkčně" zařídit. Ani Bůh nemůže být dle mého tak dokonalý, aby to dal. Věřím ale v posloupnost chemických a fyzikálních procesů, které mají až matematickou logiku, díky které je dle mého možné zdánlivě nemožné...

PS. všimněte si, kolik krásných věcí, uměleckých artefaktů, výzdob kostelů, nádherné muziky lidé vytvořili v souladu se svou vírou v boha a současně, kolik hrůzných masakrů a válek vzniklo a odehrávalo se ve jménu stejného boha. Doporučuji číst literaturu od Erich Maria Remarque.

Vítězný oblouk, Tři kamarádi, Na západní frontě klid, Cesta zpátky... něco od něj mám načteno, i když ne všechno se mi líbilo na 100%. A samozřejmě, že například barokní církevní skvosty jsou prostě - skvosty, o tom není třeba pochybovat

Ale to je jednoduché, kdo se léta pohybuje v ezoterice a zná psychologii vývoje osobnosti a vědomí a k tomu přidá i velký tlak doby, globální informační existence, jež má velký tlak na rozvoj našeho myšlení, tedy neuronové sítě a někdo má geny tak že je schopen rozvíjet neuronovou síť do stavu kdy je schopen vnímat děje z více perspektiv. Většina lidí prostě tíhne k jistotě, autoritě, řádu ... ale naše planeta je pravým opakem, jinak by nefungoval motor evoluce. To mírní inkubátor a tím je společnost. Pokud je jedinec vystavěn situaci, kdy toto přestává platit, třeba pozná že rodiče mají své chyby, anebo je vyhozen z práce, či musí se vyrovnat s určitou perspektivou života, úmrtím, zadlužeností, to že mě partner psychologicky deptá atd. Tím vlastně nastupuje cestu, kde na konci se má on sám stát autoritou, řádem, stabilitou, a to tím že pozná a rozvine svůj potenciál. v 1 fázi, ale neví o co jde, a tak hledá berličku, někdo přejde do trpné role, alkoholu, někdo se upne k ezoterice někomu do cesty vejdou náboženští ... a berličku či ustátí životního tlaku najdou v Bohu, další cestují anebo tvoří ... Tady pak na rozvinutém charakteru, schopnosti rozvíjet svoji prostorovou a časoprostorovou inteligenci, což je naše budoucnost. Pak tu je druhá část a to že se narodíme do nábožensky smýšlející rodiny a opět záleží na hloubce ... Proč cítíme blízkost maminky, otce a co pro nás to představuje ... Je to v počátku naše celé existence a řád.

Konkrétních odpovědí se nejspíš nedočkáte, protože pak by zmizelo ono "nepopsatelné tajemno" reálně maskující osobní nedostatečnosti a selhávání dotyčných.

Děkuji, že se tak otevřeně svěřujete se svými fantaziemi

Jeden z blogerů má v profilu tuto větu:

"Kde začíná ideologie, tam končí rozum."

Karma!

Dobrý den. Víra jako určitý stav mysli, je svým způsobem ideologie. Každá ideologie se manifestuje (prohlašuje, uvádí) určitými atributy, které fungují jako nezpochybnitelná dogmata - neposkvrněné početí, život po smrti, rasová nadřazenost nebo třídní boj. To všechno jsou atributy víry. Nikdy jsem osobně nikomu neupíral žádný názor, žádnou víru, ale v poslední době vidím nárůst militantního katolicismu, jako prapor pomsty za 40 let útlaku (skutečného i domnělého) v dobách minulého režimu. Jestliže však v našem státe dnes platí svoboda vyznání (resp. víry) předpokládám, že právě tak, jako já nikomu nevnucuji svou nevíru v pána boha, nebude mi nikdo vnucovat svou víru v božskou existenci. Protože to jsou všechno komplikované otázky, které provázejí lidskou společnost po staletí, zjednodušuji si to sám pro sebe jediným postulátem - snaž se být co nejvíc v souladu se svým svědomím. Ale je to všechno moc otázek do diskuse.