Na mnoho (nejen) Vašich otázek jsem odpověděl v dikusi pod blogem p. Slabé. Teď už bych se jen opakoval.

Doplním: podstatou některých z mých příspěvků pod blogem p. Slabé je také důrazně od sebe odlišit církev a upřímnou víru v Boha.

Velice mnoho lidí, ateistů i teistů, mylně směšuje obojí dohromady

Já si myslím, že mnoho lidí věří především proto, že je to zbavuje břímě rozhodování. Hledají (a kdo hledá, najde) předpis na řešení každé životní situace a mají pro svá rozhodnutí omluvu: To já ne, tak to chtěl bůh.

Je zajímavé, že jste byl dle mého soudu dost otevřený. Skoro se mi zdá, jako byste něco hledal, něco víc než na co si můžete sáhnout. V diskuzi jsou desítky filozofů, nenašel jsem tam ale vyjádření jediného člověka který věří Bohu. Pokud opravdu chcete odpověď alespoň od jednoho věřícího, napište mi zde svůj e-mail a já vám své svědectví jak se z ateisty během pár minut stal člověk který Bohu věří pošlu, ale bude to jen pro vás. Nemám zájem, aby se následná diskuze zvrhla na posměšky a silná prohlášení.

Dobrý den, díky, budu jen rád a můj mail je

bucharovic@seznam.cz

Věří v Boha, protože jim taková představa řízeného, smysluplného světa hezky "sedne". Mají v tom i posmrtný život i boží trest pro věřitele, který na mě poslal exekutora. Mě by taky sedla, ale na rozdíl od nich si uvědomuju, že bych věřil jenom protože se mi to tak líbí. Kdybych věřil v hezkou pohádku, jenom protože je hezká, nemohl bych si vážit sám sebe.

Zatímco Vy věříte v moudrost svých urážek.

Ale vy svého Boha máte, jen v jiné podobě. V podobě instituce jménem stát.

Vy jste vážně ten, co seno žere.

Křesťanů je 2, 1, miliardy, osob věřící judaismu je 14 milionů. Mezi věřícími je drtivá většina vědců, kteří věří v Boha a jsou nositelé Nobelovy ceny. Pokud čtete, posloucháte rádio, kde mluví naši špičkový lékaři, chirurgové, vědci, tak většina z nich je věřících. Nelze o žádné osobě, která věří, že je hloupá. Profesorka nás ve škole učila, že pokud se vám něco nelíbí, nerozumíte tomu, tak než to odsuzovat, je lepší říkat, to je věc, které já nerozumím. Takže já nevěřící, říkám víra v Boha je věc, kterou já chápu, ale nerozumím víře. Mám pocit, že takové vyjádření, je daleko lepší než víru zesměšňovat.

Hluboce věřícím byl i americký kosmonaut Eugene Cernan, který absolvoval tři lety do vesmíru a je posledním člověkem, který stanul na Měsíci.

Perun s tebou.

Buh je lidské hledání zivotni zákonitostí z životní zkusenosti/filozofie/zivotni moudrosti/vztahu ke svemu okoli mezi mnou a mými skutky/cinny a odezvou od Boha - tj. od mého okolí. Věčnost bozskeho bytí je skrze nas/protoze ti bozi/buh jsme my vsichni coz umožnilo rozvoj společenství lidí mezi sebou - tj. altruismus. Buh je nejake abstraktni pojmenování defacto lidské společnosti i se svým přírodním okolim. Pak vedle toho stojí samozřejmě i metafyzicke zkušenosti - telepatie, vciteni, sny apod. Osobní nejsilnější zážitek, kdy sedím vedle telefonu jeste vytaceciho a mám za to ze telefon nyni zazvoní a někdo bude potřebovat nutnou pomoc a zcela cizí a to se vzápětí stane ... To prostě nepochopite a pak samozřejmě vyvstává lidská zvědavost nalézt odpověď ... abstrakce nezodpovezeneho ... Buh. Do toho pak promitame vše co slouží lidské společnosti k rozvoji ... je to naše společná projekce jak by to mělo vše fungovat - Bůh a opak jak by nemělo ... ten druhy ... jinak Ježíš byl znacny reformator ve směru demokracie v přístupu k víře a Bohu - právě řekl ze zdroj víry je každý z nás protoze kazdy mame bezprostredni vztah s Bohem/svym okolim/ a vztah k Boho je přímy bez zprostředkování nekym/farizeju/samanu atd. lze doplnit dle aktuálního kdo vám vykládá něco co není s vaši životní zkušenosti ... pak se lze odvolat na Boha - odvolávat se na životní zkušenost kterou cerpate jednak z odkazů předků např.v te bibli ale musíte a muzete ji prověřit i vlastni zkušenosti ... takže asi takový celkem racionální pohled na to něco rekneme i neco mezi nebem a zemi a to ze jak komunikujeme se svým okolím má i svuj vyznam a hodnotu kterou snad i něco tvorime/vytvarime a snad by se dalo rici snad mozna sem tam i nejaky ten smysl s nepropadlo v te nekonecnosti a věčnosti ve fanrasknim bloumani a bloudeni ;-) Svět jak je je už hotov se vsim vsudy. My ho musíme jen nalézt ... a když uz něco najdeme vypadá to dost jako zjevení ačkoliv všechno už tady kolem nas je ...

je celkem zajímavé, že všichni pod pojmem bůh se ztotožňuji jen s křesťanstvím. Ale vždyť to není pravda. Pokud se řekne bůh tak to může být i Allah, Buddha či jiný bůh, jenom staří Římané jich měli hodně, staří Řekové jich měli také dost a o indických bozích ani nemluvě.

proč to spojujete jenom s křesťany. Já totiž věřím reintagraci a nějaký bůh který je křesťan mi je ukradený

Přesně to mně vytanulo z této diskuze ... Je vidět jak jsme hodně ovlivněny výchovou, to co nám předali rodiče a společnost ... Je potřeba i připomenout v jakých dobách vznikla církev, bylo to v podmínkách Římské říše, kde nakonec císař Konstantin, dle určitého příběhu se přiklonil ke křesťanství a následně svolal tuším Nikajský koncil tak aby jazykem dnešní doby zvolil parametry víry a uspořádání, zde se volilo mezi dvěma směry a evangelii, a to směr kostelní, kde víra a Bůh byl v rukou kněžích a gnostickému kde Bůh byl v každém z nás a byl to mystický směr, který nepotřeboval chrámy, kněží ... je nasnadě že církev převzala většinu z řádu Římské říše, tedy organizaci a vytvořila církev a k tomu evangelia která nebyla gnostická. Pak došlo k rozdělení Římské říše na východní část, kde hlavní město bylo Konstantinopol a západní kde byl zase Řím, proto máme vlastně dvě církve, církev římskokatolická a pravoslavná. Málo se ale ví, že místo Říma mohl být papežský stolec v Bagdádě, jak to chtěl Biskup v Konstantinopoli. Bagdád svého času byl místem velkého soustředění poznání, knih a vzdělanosti a odtud po pádu, přenesly knihy, vzdělání, moudrost muslimové do dnešního Španělska. Bajt al-Hikma – Wikipedie (wikipedia.org) Církev dělají lidé a doba a to platí i o víře, co nastalo po pádu Římské říše ...

Mně osobně k tomu vedl tah jít za lidský svět a existenci, jež jsme vnímal jako jednobarevnou, monotónní existenci, či vnímání. To se prostě musí prožít a zakusit. K tomu jsem si v dospělosti uvědomil, proč mé vnímání dětství bylo jiné a proč mi dospělí nerozuměli a nemohli rozumět. Vnímal jsem, dnes bych řekl hudebně, tedy to, jak hudba třeba dovede rozvíjet filmové děje, dát jim určitou hloubku i příběh. To jsem znova objevil v dospělosti a rozvíjel a zde pak nastávalo dost nepohodlí v tom směru, kde uvažování, myšlení a chování lidí, jež vlastně vnímali svoji výseč existence reality a každý po svém, což lze připodobnit k tomu, kde tento jejich svět byl a je statická černobílá fotografie a kdežto mé vnímání a tah byl barevný zvukový film. Dost často se mi stávalo že jsem předběhl dobu a předbíhám, kde žiji v době, která mě "omezuje". Měl jsem i dobu kdy se "rozjelo" mimosmyslové vnímání, tak že jsem věděl, co bude zítra, ale nebyl to obrazový popis, ale energie určitých situací, dějů, těžko se to popisuje, vstupoval jsem do různých, životů, existencí, alternativních dimenzí, vůči té naši, kde Praha neměla třeba baroko, ale byla více gotická a České země byly velmoci, střední Evropy a území bylo až k moři. Pak přišila naštěstí filmová sága Matrix, a zde to odpovídalo jako když se člověk napojí na Zdroj existence všeho, anebo satelit, ve kterém běží všechny televizní kanály světa. Bylo v počátku dost drsné s tím pracovat a zvládnout to a oddělit tzv. zrno od plev, co je na úrovni mozku a co čaker ...