Karma. Myslím si, že právě proto, že mladí už mají svobodu pod kůží, jsou možná na některé ataky na ni citlivější než my. Je to vidět na různých akcích, které se snaží svobodu a demokracii hájit nebo upozorňovat na její ohrožením. Je to vidět i při volbách. Ale ano, o té nesvobodné době a o jejim zlu by vědět měli, možná i proto, aby až zestárnou a zpohodlní, pořád věděli, že svobodu je potřeba chránit a pečovat o ni, že není samozřejmostí.

Co si myslet o Sametové revoluci nám jistě sdělí pan president a dovysvětlí a přeloží pan mluvčí Ovčáček.

Proč si s tím lámat hlavu, když na to máme lidi!

Nezapomínejte na Vašíka Klausů.

Zde jste opravdu prednesl presnou otazku pro kazdeho ceskeho obcana, pane Kroupo. A zde je ma odpoved.

Konec CSSR citily obcane jiz dlouhou dobu. V Prognostickem ustavu to vedeli take a urcita skupina se dukladne pripravila na obdobi po tomto prechodu. Znala euforii ceskeho obcana na tu zmenu. Chteli ji vyuzit. Oni znali ten zakladni ukol pro uspesnou dobu (pro cleny tohoto ustavu) po teto revoluci. Vagni organizaci statu s moznosti se dostat do popredi a tezit z toho. Nutno rici, ze se jim to dari jeste dnes.

Disidenti citili ten konec take. Zde vsak jejich snaha zustala jen na te revoluci!! (na to cinkani temi klici). Nemeli presnou predstavu co dal. Naivita prevladala v teto skupine. Ta naivita prevlada v tom ceskem spolecenstvi jeste dnes. Proto ty zbytky te "chytre casti" nam vladnou jeste dnes.

Je treba vsak podekovat teto naivni skupine na tom "sametovem" prechodu. Vyvarovali jsme se konci, jako ta francouska revoluce. Asi proto, ze jsme tu "guillotinu" neumeli postavit. Nebo, ze jsme nechteli???

Zdravím do států Jardo, souhlasím s tvým názorem a pošlu Ti emailem jeden článek. Jak je? Oba naše týmy měly bye week, ale Patrioti stejně válí.Petr.

Než tyto jalové řeči, plné "zamýšlení", by se tady vyjímaly vaše vzpomínky z boje proti režimu. Rozpovídejte se, pane Kroupo, o tom, jak jste pomáhal rozvracet. Jistě se napínavými historkami jen hemžíte.

Předpokládám, že to máte i v obličeji. A naučte se pravopis Nádivo.

Menší metodologická poznámka:

všechno skutečně bylo živelné, neuvěřitelné, nenaplánované, že šlo o zázrak moderní doby

Zdroj: https://vladimirkroupa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735069

Právě v takovém prostředí mají ovšem tím větší význam organizované aktivity které tím více ovlivní. Ty nenaplánované se vzájemně vyruší.

Zapomínáte na ducha doby. Ten dokáže ty neplánované zkoordinovat.

Nejde jenom o znalosti, ale i emoce. Trhá někomu žíly masakr na Bílé hoře? Oběti první světové války? Kdo bude řešit holocaust, až zemře jeho poslední účastník? Stejně to dopadne i s 1968 a 1989.

Sám jsem chodil do základky od roku 1952 - 1960. První světová skončila před 34 - 42 lety. Pro mne, coby dítě, byla historií jako husitské války. Pro dnešní děti je rok 1968 ještě o 10 let vzdálenější a rok 1989 přibližně stejně. Ty si nedovedou představit, že pro nás byl třeba rakouský Linec nepředstavitelně daleko, třebaže do něj dojedu za hodinu a půl.

V roce 1968 jsem byl prepubescentním dítětem. Přesto se (nejen) v této situaci dobře orientuji (navzdory pozdější tvrdé normalizaci a s ní spojeným překroucením celého dění v roce 1968 a 1969) podobně jako i v těch, které jsem nezažil.

Nemáte pravdu, když tvrdíte, že je běžné, že se děti nebo obecně mladí lidé nezajímají o to, co se děje kolem nebo co se událo dříve. Jak by potom člověk mohl vůbec objektivně hodnotit jakoukoli dějinnou epochu, když bude je pasívním přijíjemcem propagandu, která v každé epoše tak spolehlivě na mnohé lidi funguje?

Dějiny jsou toho jasným a názorným příkladem! Jedinou možností, jak takovým propagandám nenaletět, je porozumění dějinného kolotoče na základě schopnosti vlastního kritického myšlení, osvobozeného od předpojatostí a zkresleného vnímání.

A opravdu si myslíte, že většina lidí to tak má...?

Máš pravdu, Vladimíre, a dávám Ti karmu. Pro moje děti je 1968 vzdálený asi jako Bílá Hora. Oni rámcově vědí, co bylo, aby ale studovaly, co říkal Dubček a Smrkovský, no....stejně jako mají na háku nějaké OF, a dokonce nyní i Klause se Zemanem. Oni jsou fakt jinde, vědí, že tenhle second out je už passé. Nebo se opravdu mají zajímat, co dělá ten psychicky a fysicky zchátralý jedinec, který dává metály nějakým estébáckým fosiliím? Aby se trápili, že nějaký primitiv v čele vlády, co neumí pořádně česky, lže kudy chodí a jedinou jeho snahou je nasytit se u koryta dotací. Mají potřebu řešit jeho lži?

Mají radost, že mohou cestovat, říkat co si myslí, číst a poslouchat co chtějí. Máš pravdu - pro ně je to samozřejmost a je to dobře.

Měj se fajn.

Ahoj, díky, ano, je to tak.

Režim byl už na konci osmdesátek neudržitelný, ať už důvodu občanské nespokojenosti, situace v Sojuzu a v satelitech, vnitřních stranických rozporů, neschopnosti zásobování, angažovanosti umělců a studentů či dalších faktorů, které se mi teď nevybavují.

Nějaké konspirační teorie o tom, že byl Plyšák řízený StB nepodporuji. Ovšem je třeba si uvědomit, že byl ačkoliv režim slabší než kdykoli předtím, měli komunisté dost sil a hlavně zkušeností na to, aby si zajistili jak ekonomickou, tak politickou moc a neváhali přitom převléci kabáty a stát se členy OF (VPN) a posléze členy demokratických stran.

I když emocionálně Havlovi často zazlívám toleranci vůči komunistům a příliš brzký vstup do prezidentského úřadu, tak musím uznat, že racionálně v tu dobu asi stejně jiná možnost nebyla.

Stejně to byla krásná euforická doba plná naivity a naděje v mrazivém počasí. Kdybych to mohl prožít znova, bral bych to tak, jako to bylo beze změn.

Jinak dnes docela dobrý článek. Karma.

Zdravím, díky. Ano, když si tak vzpomínám na tu dobu, říkám si, že už asi nikdy takovou sounáležitost s druhými lidmi nezažiju, To nemůže suplovat žádné "Nagano" ani omylem. Jsem rád, že jsem to zažil, jinak bych nevěřil na zázraky. Dnes sice nevěřím úplně, ale jiskřička té víry ve mě přeci jen zbyla...

Revolucí bych to nenazýval. Bylo to něco jako samovolné vyvrácení shnilého stromu, od kterého odstranili podporu v podobě srpu a kladiva, která ho držela v jakž takž vzpřímeném stavu.

Moc trefné přirovnání!