Jojo, mně se po socíku také nestýská, ale dodnes mi chybí stará mléčná čokoláda, taková tvrdá a moc se nerozpouštěla, ale chutnala mi lépe než jakákoli jiná dnes, a také mi chybí klasické tyčinky. Takové ty 43g. Dnes jsou skoro všechny tyčinky vysušené, není tam žádná hmota, a to mi vadí. Za asi nejpřijatelnější substitut považuji bramborové tyčinky Bohemia, do těch původních mají ale i tak daleko. No a pak samozřejmě rumové perníčky. Po Pardubických perníčkách se prostě slehla zem. Kdysi byly všude, červené balení a uvnitř perníčky namočené ve sladké polevě z cukru či čeho. Dnes se dají sehnat pouze perníčky polské provenience, většinou máčené v něčem připomínajícím čokoládu, chuťově se to ovšem nedá srovnat.Co mi ovšem nechybí, jsou socialistické fronty a obecná nedostupnost většiny zboží...

zkuste tycinky Havlik, nejlepsi jsou s prichuti Pikant, ale zrovna tuhle prichut skoro nikde nemaji.

Taky jsem prožila půlku života za socíku, ale o kvalitě tehdejších potravin nemám iluze. Konkrétně ke knedlíkům se nemůžu vyjádřit, protože jsem o ně nikdy nestála. Pletená houska byla za socíku hodně velká vzácnost, běžně se prodávaly ražené. Mléko v sáčku bylo zlo, to jsem vždy kupovala v nejbližší prodejně, abych měla aspoň nějakou naději, že ho donesu domů.

Přesto ale je něco, na co vzpomínám. Třeba klasický jednoduchý pohár karamel - vanilková zmrzlina, karamelový sirup, mleté ořechy, se šlehačkou nebo bez. Dnes, pokud ho někde dělají, je vyumělkovaný, překombinovaný a chutná jinak.

Další věc se jmenovala ovoželé. Byl to jogurt v plastovém kelímku, do poloviny bílý jogurt, druhá polovina ovocné želé - žluté, červené... Byla i varianta, kdy místo želé byl pudink. Někdo si to smíchal, někdo to jedl postupně.

Seš prostě starej a nostalgickej.Já si vzpomínám na Sojovou pochoutku, což měla být náhražka za čokoládu, na smradlavé mlíko z pytlíku,na prázdné regály v obchodech na pracovní a hygienické návyky v masokombinátu, na svinstvo, co se pomlelo do paštiky, na obsluhu v RAJ atd.

Možná by sis měl znovu přečíst nadpis mého článku...

Špatná paměť máte, pane.

Spíš než knedlíku bych se věnoval tomu guláši a jiným jídlům za socíku.

Uvědomuje si někdo, že dnes platí nařízení, tuším EU, že jídla se nesmí skladovat? Pokud v jakékoliv hospodě ráno něco uvaři, musí nebo měli by to do večera prodat. Pokud neprodají, měli by to jídlo správně vyhodit.

Zatímco za socíku mohli třeba ten guláš uvařit v pondělí a udržovat ohřívané třeba do dalšího pondělí. U guláše to nevadí, naopak spíš zvyšuje kvalitu, ale u spousty jiných jídel to je zatraceně poznat. A kolikrát to v těch socialistických hospodách poznat zatraceně bylo.

Jinak, když se tady bavíme o socialistickém guláši a knedlíkách, tak za socíku byl zřejmě nejlepší hospodský guláš s knedlíky "Matesův čertovský guláš" v zájezdní hospodě Mates v Dalskabátech. Dalskabáty jsou kousek nad Olomoucí u Libavé a jednalo se o období, kdy ještě nebyla kolem Dalskabát postavena dálnice a provoz Olomouc - Ostrava šel středem obce. V té době tam byl věčně nával. Certovský Matesův guláš byl správně ostrý a šťavnatý, jak má být, knedlíky kvalitní a jako příloha už tehdy k němu dávali syrovou nakrájenou cibulku a potom ještě vařený hrášek.

Dnes je ta hospoda v centru Dalskabát pravděpodobně mezi řidiči zapomenuta, pokud ještě existuje, bude tak pro místní štamgasty.

Ano, zrovna o této hospodě píši níže a máte naprostou pravdu. Kdysi za komunistů vyhlášená, především pro řidiče kteří tudy přes tu "panelovku" projížděli, tím jejich skvělým gulášem.

Dnes už je to opravdu spíše parodie na guláš a ta hospoda slouží opravdu většinou místním.

Dnes mi jídlo chutná lépe než za bolševika, přestože nemládnu a nemládnou ani moje chuťové buňky.

Tak dobrou chuť, z odřenin blan a šlach ze zasmrádlých kostí, i menších do toho rozemletých, doplněné nějakou lepkavou škrobovinou a množstvím "dochucovadel", překrývajících tu základní smrdutost té "masové" základní suroviny.

Obdivuji vaše pozitivní myšlení, že až skoro nemám to srdce vám napsat, že to, co píšete v článku není pravda.

Já vzpomínám na občasné pojídání vlašáku z papíru. Mňam .

To byl ještě vlašák.

Lanšmíty jsem smažil na vojně 89-91 a byly vynikající..dnes ..škoda mluvit(psát)

Kdysi byl houskový knedlík a ten, jak už název říká byl vyroben z housek, což dnešní nejsou a další faktor je ten, že dnešní housky se zdaleka nepodobají těm houskám tehdejším, doba, kdy se dal rohlík oloupat a zbyl vám v ruce jen střed, který stále krásně držel po kupě, ty jsou nenávratně pryč, tenkrát se dalo koupit pečivo několik dní dopředu a stále bylo poživatelné, to je už dnes nereálné. Takže můžeme prostě na ty knedlíky za socíku zapomenout, nejdou už vyrobit ani doma, leda, že bychom si i doma napekli housky.

Houskový knedlík byl vyroben z housek - to jste mi připomněl Felixe Holzmanna: "Jó, milej pane, zkusil jste někdy vařit podle kuchařky? Já to jednou zkusil a tam vám píšou úplný blbosti ... třeba knedlíky - psali tam »krájejte tři dny staré housky« - já krájel sotva půl dne a měl jsem toho plnou vanu ..."