Premiér Babiš už bohužel nedohlédne za svůj stín…

Přestože se situace s rostoucím počtem nakažených nemocí COVID-19 u nás den ode dne zhoršuje, blokuje stále vládní ANO znovuzavedení fungování Ústředního krizového štábu…

.

Bohužel důvody této situace jsou více než čitelné. Zatímco už dnes všechny politické parlamentní strany volají po důslednějším politickém řešení krize, jehož absence paradoxně brzdí řešení ze strany skutečných odborníků – imunologů, hygieniků a dalších odborných zainteresovaných stran, si vládní ANO svou neochotou o věci jednat podřezává sama pod sebou větev.

Důvody, proč tomu tak je jsou jednoduché, jako pampeliška – všichni, až na ANO, totiž soudí, že potřeba znovu-fungování Ústředního krizového štábu je naprosto legitimní a odůvodněná. Za zabejčeností ANO je ale jasně vidět jen jeden důvod, v současné situaci, kdy jde doslova o veřejné zdraví, je ten důvod značně sobecký a neodpustitelný. Dokonce bych se nebál hovořit o tom, že je ten důvod až trestuhodný.

Je totiž nad Slunce jasnější, že ANO, respektive hlavně jeho předseda, premiér naší země, pan Andrej Babiš, jedná tak, jak jedná z důvodu, že jakmile by začal opět krizový štáb fungovat, byl by do jeho čela dle zákona postaven současný ministr vnitra, pan Hamáček.

A přesně to je ten důvod, proč se ANO v čele s panem Babišem tak brání fungování tohoto, v těchto dnech již neoddiskutovatelně potřebného, státního orgánu.

Babiš a jeho hnutí si totiž nedokáže představit, že by ČSSD, skrze svého předsedu Hamáčka získala sebemenší počet „bodů“ u voličů navíc, nad rámec běžné politické činnosti. Bohužel se ukazuje, že pan Babiš hraje vabank se zdravím nás všech, a to jen proto, aby jeho ANO náhodou nepřišlo ve prospěch ČSSD o nějaké ty hlasy.

Ukazuje to přesně fakt, o kterém už čím dál více lidí ani trochu nepochybuje, že totiž pan Babiš trpí jistou formou osobnostní „degenerace“, která ho nutí, aby jen on sám měl vše pod svou vlastní kontrolou. Pan Babiš prostě není týmový hráč, chová se spíše, jako rozmazlená fotbalová primadona, která i když je její spoluhráč v lepším úhlu ke střelbě na bránu soupeře, čímž by mohl získat celý tým bod navíc, přesto tomu spoluhráči míč nepřihraje a bude se snažit nesmyslně jít na bránu sám, přestože je všem okolo jasné, že z jeho úhlu jeho snaha přijde vniveč.

Je v tom značná část arogance, sobectví a neschopnosti ovládnout vlastní ego v zájmu celku.

Ve fotbale je to průšvih, jenže reálný svět není hra, v situaci, v jaké se nachází dnes naše země, je to kardinální průser.

Je až k neuvěření, že v současné, stále se zhoršující situaci vzkázal pan Babiš médiím, aby přestaly strašit lidi koronavirem, doslova řekl toto - „... bilancovat budeme na konci. A věřte mi, že to sleduji osobně. Hlavně počet hospitalizovaných..." - konec citace.

Je až k nevíře, že si pan Babiš snad myslí, že občany uklidní jeho prohlášení, že ON osobně něco sleduje...

A protože ON, nemůže být přeci místo NĚJ nějak důležitý někdo jiný, třeba takový předsedající Ústředního krizového štábu...

Bohužel, pan Babiš tímto svým střečkováním dokazuje, že neumí dohlédnout za vlastní stín, nedokáže zřejmě už logicky a realisticky zvážit závažnost situace, považte přeci tu hrůzu, kdyby najednou muž v červeném svetru, sedící v čele Ústředního krizového štábu, získal větší díl světel z ramp než on, Andrej Babiš…

Bohužel si asi pan Babiš neuvědomuje ještě jednu věc, zřejmě ani trochu nerozumí lidem, nechápe jejich myšlenkové pochody, trpí absencí empatie.

Kdyby tomu tak nebylo, jistě by mu muselo dojít, že občan – volič, by v současné závažné situaci spíše než hru na vlastním písečku, ocenil situaci, kdy by se premiér této země choval zodpovědně, nestavěl by se proti vzniku krizového štábu, dokázal by s tímto štábem na vládní úrovni spolehlivě spolupracovat, jako premiér by se zasadil o hladké přijímání všech štábem určených a doporučených opatření, protože štáb by měl v sobě odborníky, kteří by neměli potřebu politikařit. Všechno jiné je jen hazard s veřejným zdravím, což je neodpustitelné a voliči nejsou blbí, tedy alespoň většina z nich…

Víte, čistě mezi námi, on ten krizový štáb stejně vznikne, ať už ANO a jeho předseda chce, nebo nechce. Nakonec bude jeho existence protlačena silou i přes odpor ANO.

Ten odpor je tedy marný a zbytečný, povrchní a sobecký, zrovna tak jako snaha té fotbalové primadony, která se bude vší nesmyslnou silou snažit dát gól z nemožného úhlu.

Ten odpor už v této fázi ale bohužel značí i další, neméně tragický dopad – jak asi bude na vládní úrovni fungovat přijímání dalších nutných opatření a řešení současné krize vůbec, když už se nyní ukazují nesmyslné tendence hrát si na vlastním písečku s životy a zdravím druhých.

Jestli si pan premiér rychle nevytáhne hlavu z pod zadnice, dojede na to on, i jeho hnutí. Pokud tedy je vůbec schopen pochopit, o jak moc vyšší hra se nyní hraje, než je běžné politikaření v časech rozmazleného korýtkového klidu...

.

.