Omlouvám se paní Kaslové, že je náš prezident bezectný lhář…

Stát jsem já, stát jste Vy. My všichni se musíme prostřednictvím Ministerstva financí omluvit vnučce pana Peroutky za to, co jsme neřekli, neudělali…

.

A to proto, protože ten, kdo udělal, řekl, se neomluví. Neomluví se, protože nemusí, nebo protože v sobě nemá kouska cti…?

Víte, omluva je dejme tomu něco, jako institut, který se používá a vyžaduje dost často v případě, že byla pošpiněna něčí čest. Ono ale nejde jen o čest dotčeného, ale i o čest toho, kdo se má omluvit. Pokud někdo o někom lhal, pokud někdo někoho ponížil, nebo mu jinak ublížil, je to samozřejmě nečestné, ale pokud v sobě najde viník spravedlnost a vydoluje ze svého nitra i vlastní čest, omluví se, vrátí tím čest nejen poškozenému, ale získá zpět i svou vlastní…

Může však v sobě mít nějakou čest někdo, kdo lhal, kdo někoho bezdůvodně urazil, a i když je při tom přistižen, i když nezávislý soud dojde k názoru, že je vina na jeho straně, přesto se neomluví, a ještě k tomu radostně s odpuštěním až hýká, protože za jeho vinu se musí omluvit někdo úplně jiný…?

Může být považován za muže a čestného k tomu, ten, který nechá dojít vlastní lež tak daleko, až se stane v soudním řízením, a teď cituji – „vedlejším účastníkem sporu“?

Proč vedlejším?

To vysvětlil předseda odvolacího senátu, Tomáš Novosad, když řekl – „Nemáme pochyb o tom, že stát nese odpovědnost za prezidenta. Není možné připustit, aby stát bez jakékoliv nápravy zasahoval do osobnostních práv kohokoliv, pokud je takový zásah neoprávněný…“

Tomu se dá rozumět jen tak, že prezident se za své výroky omlouvat nemusí, musí se za něj omlouvat stát.

Stát jsem já, stát jste Vy…

Všechny ty právnické kličky a kudrlinky jsou úplně zbytečné, ať si třeba tisíc právníků dojde k závěru, že prezident se omlouvat nemusí, protože … nemusí.

Já cítím jedno – prezident se omlouvat prý nemusí, ale čestný muž by to udělal, bez ohledu na právní náhled. Pokud to neudělá, natruc, dalo by se říci, není to čestný muž, ale lhář beze cti.

A tak se tedy paní Kaslové, vnučce po panu Peroutkovi, já, jakožto součást státu, omlouvám za to, že máme prezidenta, který není čestný a který lže.

To první je jednoznačným výsledkem součtu všeho výše uvedeného, to druhé nejednou konstatoval i soud.

.

.