Nikdy bych nepředpokládal, že se díra do pekla najde v Americe…

Řeknu Vám nechtěl bych dnes žít v USA. Nechtěl bych tam žít jako černoch a už vůbec ne jako běloch. To je pro mě nová situace, téměř vždy jsem Američanům jejich domov záviděl…

.

… dnes ale vidím, že rozhodně není proč. Určitě není jednoduché být v USA slušným černochem. Všichni tací se totiž musí potýkat ( a bude hůře, po tom všem, co se tam dnes děje…) s tím, že na ně bude občas nahlíženo, jako na potenciální nebezpečí. Není se co divit, protože to, co předvádějí někteří jiní černoši, zdaleka ne slušní, zavdává příčinu jiným slušným lidem, aby byli v styku s touto částí obyvatel velice „obezřetní“.

Laicky řečeno, slušní černoši jsou a budou házeni do jednoho pytle s násilníky, vrahy, zloději a často až primitivně uvažujícími individui, která dnes v mnoha městech USA ovládají ulice.

Problém v USA jsou ale samozřejmě nejen NĚKTEŘÍ černoši, ale i NĚKTEŘÍ běloši. Když pominu ty, kteří se dají nazvat jen slovem – lůza, rabující, zločinecká atd. nemohu pominout tu část bílé populace (a nejen tam…) v USA, která se zhusta rekrutuje z absolventů všech možných humanitních oborů, jejichž mysl je postižena extrémně levičáckým, až anarchistickým pohledem na svět, a to, jak by měl do budoucna vypadat.

Jen díky tomu jsme pak svědky situací, kdy bílá žena vyzývá na ulici přítomné černochy, aby jí poskytli svou v botě obutou nohu, aby ji ona mohla v pokleku zulíbat. Vášně, které v posledních týdnech okolo otázek rasismu panují, jsou všechno možné, jen už dávno ne v mezích normálního rozumu.

Zcela v rozporu se zdravým rozumem vznikají požadavky na rušení policie a jejích pravomocí. Kdo může něco takového chtít?

Slušný a zákona dbalý člověk, který svou prací a pílí přišel poctivě k nějakému svému osobnímu majetku asi sotva. Jediní, komu může vyhovovat absence policie v ulicích jsou, řečeno krásným českým slovem z policejní hantýrky – drbani.

Drbani jsou lidé, kteří mají z různých důvodů s policií problémy. Jde o všechny možné zlodějíčky, násilníky, podvodníky, feťáky, dealery drog a všechny další – kriminálníky. K nim se na ulici přifařila skupina lidí, které známe pod pojmem – anarchisté. Netřeba hledat v jejich založení nějakou organizaci, anarchie není struktura, anarchie je styl života a přístup k němu.

Anarchie je něco, co z logiky věci těžce koliduje s pořádkem, s mantinely, s právem a jeho vymáháním.

Z mého pohledu je nehorší na celé věci skutečnost, že například v Seattlu místní samospráva ustoupila před nehorázným a nesmyslným požadavkem výše uvedených lidí, a vzdala se určitého území, odkud odvolala veškeré policejní síly.

To mě přivádí k otázkám, co si od toho asi paní starostka Seattlu, Jenny Durkanová a lidé kolem ní, slibovali? Co proboha čekali, že se asi tak stane?

Jestliže na onom inkriminovaném území docházelo v minulosti k násilným trestným činům, jestliže se i tam dříve kradlo, sem tam i znásilňovalo, nebo vraždilo – a já dám krk na to, že pochopitelně ano, stejně, jako jinde, mohl snad panovat nějaký předpoklad, že odvoláním policie dojde nějakým zázrakem k ústupu těchto nepěkných jevů?

Myslel si snad někdo, že odchodem policie se z vlků a vlkodlaků stanou beránci? Myslel si snad někdo, že absence policie řada drbanů nevyužije ke svým rejdům, dokonce se mohlo stát i to, že lidé do té doby bezúhonní podlehli iluzi beztrestnosti a mohli se i oni dopustit nějakého toho zločinu.

Nyní, po pouhých pár dnech se celý „experiment“ ruší, protože se neosvědčil…

No, to je mi překvapení!

Zajímalo by mě, zda paní starostka ponese minimálně politickou odpovědnost, (slušela by jí dle mého i trestně -právní…) za své ustoupení z povinností člověka pověřeného ochrannou životů a majetku VŠECH občanů svého města. Ona místo této povinnosti volila podporu zvrhlým nápadům levičácké a kriminální poblázněné lůzy.

To je důvod, proč bych dnes nechtěl být v USA ani bělochem. Vědomí toho, jak jsou politici nespolehliví, jak náchylní jsou k ústupkům sebemenších tlaků řvoucí ulice, požadující odklon od řádu a zákonů, takové vědomí by mě děsilo a doslova frustrovalo.

Masy lidí demonstrují proti rasismu, proti policejní brutalitě a dalším nepěkným věcem. V zásadě by se dalo samozřejmě souhlasit, pokud by však náhled celé řady demonstrujících a něčeho, čemu bych říkal – zákon a právo, nebyl tak rozdílný. Ano, rasismus a brutalita, každá, nejen ta „policejní“ jsou jistě odsouzeníhodné věci, není však zvláštní, že se někdo, kdo se distancuje od brutality a něčeho nezákonného, jako je rasismus, sám dopouští nezákonností, že sám odmítá řád a právo, včetně ramen, která tyto věci dokáže implementovat do praxe…?

Lidé černé a vůbec jiné než bílé barvy pleti dnes v ulicích jak amerických, tak i řady evropských měst, volají po přehodnocení stávajícího řádu věcí. Nelíbí se jim prý nadřazenost bílé rasy, chtějí mít větší podíl na běhu věcí současných i příštích. Napadá mě v této souvislosti otázka, kdo jim dnes, nebavím se o době před desítkami let, brání v úspěchu, v možnosti svým příspěvkem, svým vzdělání, svým umem a vůlí dosáhnout na posty, kde se budou moci sami podílet na běhu dějin?

Není snad v politice, byznysu a vůbec všude možně celá řada „barevných“ lidí, kteří dosáhli úspěchu, mají se dobře a jsou slušnými lidmi?

Očekávají snad demonstranti, že je úspěch a uznání něco, co si lze vykřičet na ulici?

Jak mohou demonstrovat proti současnému řádu, když je to právě ten řád, který je zbavil okovů otroctví? Co vlastně chtějí od společnosti, snad aby se proto, že jejich prapra-předek kdysi stal otrokem, o ně donekonečna systém staral, jako o nemluvňata?

Zvrácenost některých požadavků a vůbec přístupu k údajně nerovnému postavení menšin, žen a dalších ve společnosti, je snad nejlépe vidět na, řekněme – duševní nedostatečnosti a nebystrosti, jakou prokázala v minulých dnech zpěvačka Beyoncé.

Ta se nechala slyšet, jak je ten současný svět zábavního průmyslu sexistický a rasistický. Prý je v showbyznysu málo černých žen, které by mohly jít příkladem mladým lidem…

Je smutné, že Beyoncé asi nezná kolegyně Tinu Turner, Ellu Fitzgerald, Whitney Houston a další a další ženy černé barvy pleti, které byly, nebo jsou v rovině svého umění jistě hodné jako vzory.

Co se onoho sexismu v showbyznysu, na který si Beyoncé stěžuje, týká, tak to od ženy, která už jako náctiletá prováděla twerk při vystoupení dívčí kapely, které byla členkou, od ženy, která téměř v každém svém videoklipu vsází na ženské vnady a dráždivé pohyby s nimi, od takové ženy to opravdu „sedí“…

Ona si ve své hlavičce vůbec nedokáže srovnat, že jestli někdo nějakému sexismu v showbyznysu pomáhá, kudy chodí a kudy téměř nahým zadkem kroutí, je to právě ona a jí podobné. Už jen chybí, aby tvrdila, že pohybový scénář jejích klipů, včetně garderoby skládající se z několika lesklých nití, jí vždy nutil nějaký bílý šovinistický prasák…

A tak je to s mnoha věcmi současného dění na poli boje proti rasismu, sexismu a vůbec proti všem možným – ismům.

Odpůrci násilí a rasismu se sami dopouštějí zhusta násilí, kriminálního chování i rasismu – jen v opačném gardu, totiž směrem od černého k bílému. Ti, lépe řečeno – ty, kdo si ztěžují na přílišný sexismus a zneužívání nahého ženského těla samy tomuto nešvaru umetají cestičky.

Ti, kteří odmítají řád a zákon, ve skutečnosti mají díky těmto atributům dnes vůbec možnost být na světě. Ti, kteří demonstrují proti západnímu systému a stylu života, si vůbec neuvědomují, že představa opačná, totiž levičácká, by je naprosto bezpečně dovedla do totalitní diktatury, kde by teprve viděli, co je to policejní brutalita a kašlání na lidská práva, do kterých své zcestné proklamace dnes tak často a rádi halí…

Nejhorší je, že se ze současného šílenství (pardon, jinak to nazvat neumím a ani nehodlám…) stává zlaté tele, ke kterému se modlí i mnoho lidí, kteří jsou na odpovědných místech, a měli by tedy mít rozum a ctít povinnost zachování všeho, co dovedlo lidstvo z časů skutečně temných, do doby moderního zákonného systému.

Tito lidé, kteří houfně tleskají vestoje názorům, jak je vlastně všechno, co se až dosud konalo, špatné, zlé, odsouzeníhodné, tito lidé mně nahánějí větší hrůzu než ona rabující lůza. Tito lidé jsou totiž ještě nebezpečnější, protože oni jsou těmi, kdo rozhodují.

Jak jejich rozhodování může dopadnout, ukazuje příklad ze současného Seattlu.

Myslíte si ale, že se poučí…?

Já se bojím, že ne, protože jde o nerozumné lidi. Kdyby byli rozumní, bylo by jim od samého začátku jasné, že zákon a řád nebyl vymyšlený proto, aby škodil, ale aby naopak pomáhal proti těm, kdo skutečně škodit chtějí.

Je to podobné, jako když v roce 2015 německá kancléřka doslova zvala syrské uprchlíky do své země. Ani ona si tenkrát nedokázala spočítat na prstech jedné ruky, co bude následovat a co pak skutečně následovalo, jen stále blábolila cosi o tom, že to zvládnou.

Jak si vysvětlit, že si vrcholní politici nedokážou spočítat něco, co dojde i prostému člověku?

Jestli v tom není úmysl, musí v tom být obyčejná lidská hloupost, jiný výsledek mě nenapadá.

A jednu myšlenku na závěr – jestli něco demonstranti proti rasismu skutečně umí a ovládají, pak je to schopnost vyrobit rasistu i z toho, kdo se tak nikdy necítil. Zákon akce a reakce se tomu říká.

Žít dnes jako bílý muž v USA, jsem si jistý, že bych byl den ode dne větším rasistou.

A jsem si také jistý, že bych dobře věděl proč…

.

.