Pedofilie – veřejné tajemství…

Vypadá to, že se do zdánlivě poklidných vod pedofilního chování některých našich spoluobčanů doslova vřítil s pořádným šbluňknutím šutr o velikosti planety…

.

Toto téma doslova hýbe naší dnešní společností. Několik novinářů svými reportážemi odhalilo širší veřejnosti svět, o kterém mnozí z nás měli jen mlhavé povědomí.

Pedofilie v režimu on-line na internetu…

Jen pro připomenutí uvedu, že se jedná o činnost novinářů a publicistů, kteří se díky propracované taktice zahrnující falešné dětské – holčičí internetové profily, nebo dokonce za spolupráce s plnoletými figurantkami, vydávajícími se za nezletilé dívky, dostali do jámy lvové – zjistili, jak rychle a hlavně kolik našich spoluobčanů – mužů střelhbitě zareagovalo na existenci potenciálních obětí jejich protizákonné sexuální touhy.

I já jsem byl doslova šokován kvantem mužů – pedofilů, kteří okamžitě po zveřejnění falešných internetových účtů dívek zareagovali. Snad ještě více jsem byl doslova zděšený drzostí, nebojácností, suverenitou a přímočarostí, s jakou se tito devianti pustili do „díla“. Počet těch mužů, stejně tak jako jejich věkový profil napovídá, že pedofilie je mnohem větší problém, než jak se možná mnohým z nás na první pohled může zdát.

Sám, jako sexuálně „zdravý“ muž se absolutně nedokážu vcítit do myšlení těchto predátorů, neumím si představit, že by mě mělo vzrušit tělíčko dvanáctileté dívky. Když jsem zapřemýšlel o svých vlastních sexuálních preferencích, třeba i v době svého mládí (15 – 30 let), tak jsem došel k sebe ujištění, že se mi vždy naopak líbily ženy vyzrálé, čím mladší jsem byl, tím více vyzrálejší. Pravda, pro patnáctiletého kluka je zralou ženou i „pětadvacítka“, což z dnešního pohledu cítím úsměvné, nicméně ani tehdy, ani nyní si neumím představit, že bych měl cokoliv s dvanáctiletou holkou.

Jenže to jsem já, jak se však ukazuje, mužů, kteří by v tom neviděli problém je hodně, opravdu hodně. Žádné číslo v populaci není samozřejmě k dispozici, ale věřím, že v národním měřítku se bavíme o když ne statisících mužů, tak o desítkách tisíc určitě.

A to je hodně alarmující…

Bohužel, s tím, že tolik mužů, nebo i kdyby ne tolik, ale přeci jen nějací, to tak mají, se nedá dost dobře nic dělat. Žádným zákonem nelze nikomu z hlavy a varlat vyresetovat jeho sexuální touhy. Jediné, co s tím lze dělat, co mohou s tím dělat i ti muži samotní, je v lepším případě léčba, v horším stlačení své touhy v sobě samém a v tom úplně nejhorším případě své touhy ventilovat a plnit si je.

Bohužel, internet je k něčemu takovému doslova ideální prostředek. Někteří muži, jak se ukázalo i v reportážích, se spokojí s různými praktikami čistě v internetové podobě, někteří však neváhali jít dál a snažili se o přímý fyzický kontakt (schůzku) s nezletilými dívkami.

Celá ta odhalená skutečnost ukazuje, že nejde o malicherný problém. Ti muži se vůbec nemaskovali, zcela s odkrytou tváří šli „do toho“. Jejich drzost a suverenita skutečně vyráží dech, přitom jde o tak závažné kriminální jednání, v každé civilizované zemi ohodnocené hodně vysokými tresty. Jejich přístup ukazuje, že se jim dosud vše nad míru dařilo, jejich předešlé skutky stejného rázu musí jít do ohromujících čísel – takovou „rutinu“ lze získat jen dlouhodobým konáním.

A to je dechberoucí.

Věřím tomu, že naše orgány činné v trestním řízení dělají, co mohou, těžko si však lze představit policistu u každého počítače, kde na jedné straně sedí oběť a na druhé predátor. Internet je z tohoto hlediska doslova neuhlídatelný. Vše závisí jen na jednom – na obětech. Každý zná okřídlené rčení, že tam, kde není žalobce, tam není ani soudce, v tomto případě to platí dvojnásob. Pokud samy dívky takové kontakty a pokusy pedofilních predátorů nenahlásí, budeme se stále dokola bavit jen o maličké špičce ledovce.

A že to bude sakra veliký kusanec ledu, napovídá již zmiňovaný pokus novinářů a publicistů…

Svou roli si myslím v celé věci hraje i možná „zvědavost“ samotných obětí – dívek. Myslím si, že mnohdy jdou takovým situacím samy naproti, protože ve své nezralosti nedokážou samozřejmě rozlišit, o jak vážnou věc se jedná a jak moc by mohla mít vliv na jejich životy. To jsou všechno věci, které pedofilové samozřejmě dobře vědí a zneužívají toho, jak jen to jde. Jsou si svou věcí mnohdy tak jistí snad i proto, protože dnešní doba nahrává dost často omluvám pro kdejakou „jinakost“, kde kdo, kdo se chová nekonvenčně dochází často mylně k názoru, že má na své chování v rámci svobody doby „právo“.

Čím déle jim takové chování vychází, tím více si nepřipouští jeho společenskou nepřípustnost, možná někde vzadu v podvědomí to mají, ale pocit, že „se přeci nic tak hrozného neděje“, je myslím u nich převládající. Otázkou, kterou nesmíme nechávat stranou, je to, CO by tito sexuální predátoři, nebo alespoň část z nich, dělali, kdyby neměli k dispozici možnost internetového uplatnění své deviace.

Těžko by si řekli – „… no tak nic, tak já budu na starší holky…“.

Ta jejich sexuální preference by nezmizela a určitě někteří z nich, ti horší, by neváhali „lovit“ v reálu. Výsledky takového „lovu“ si můžeme představit, nebudeme si hrát se slovíčky – byly by tady znásilněné a mnohdy určitě i pro jistotu zavražděné malé dívky. A nejen dívky, nedělám si iluze, že pedofilně-homosexuální mužská scéna bude něco méně závažného, než ukazuje pedofilie heterosexuální…

Je to společensky nesmírně závažné téma, téma mnohem rozšířenější, než je na první pohled patrné. Jistě si všichni vzpomínáme na nedávno odhalené sexuální skandály v katolické církvi, související právě s pedofilií. Stejně tak jsou slyšet názory mnohých lidí, že například v islámu je pedofilie mnohem rozšířenější, než je tomu v „západní“ populaci.

Ukazuje se, že lidé, co si toto myslí, se nemohou více mýlit.

Těžko z toho ven, internet je brán, a zcela po právu, jako ikona osobní svobody člověka západního typu. Na druhou stranu je prokazatelně nástrojem mnoha zlých věcí.

Kdo najde řešení, zasloužil by Nobelovku.

Pedofilové nejsou nemocní, pokud přistoupíme na fakt, že homosexuálové také ne. Pedofilové však mají tu smůlu, že jejich preference jdou jasně proti zákonu i v našem, západním a svobodnějším světě, než jsou světy jiné.

Těžko z toho ven, bojím se, že jde o jednu z mnoha věcí, se kterou lze dělat jen hodně málo.

Brutální dvojsečnost dnešní, jinak svobodné, doby, tolik ulehčené moderními technologiemi, tak před námi vyvstává v plné své nahotě.

.