Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan ukazuje čím dál více svou pravou tvář. A Evropa…?

… Evropa, na rozdíl od Austrálie a Nového Zélandu mlčí… Alespoň jsem zatím ze strany evropských lídrů nikde nenašel jednoznačné odsouzení nejnovějších výroků tureckého prezidenta…

.

Turecký prezident se v rámci své volební kampaně snížil pod myslitelnou mez a na okamžik tak poodhalil svou skutečnou tvář. V souvislosti s tragickým útokem na dvě mešity na Novém Zélandu, které spáchal občan Austrálie, se nechal turecký prezident slyšet v tom smyslu, že šlo o součást spiknutí proti islámu jako takovému, za což se prý mohou australští a novozélandští turisté vracet napříště z Turecka v rakvích…

Toto prohlášení je naprosto fatální a odporující všemu, co jsme až dosud považovali ve vrcholné politice za možné. I když lze do určité míry chápat předvádění se před voliči při vrcholící volební kampani, to, co vypustil Erdogan ze svých úst a co v rámci reakcí na teroristický čin na Novém Zélandu dělá, nemá obdoby.

Znovu to dokazuje Erdoganův postoj k Západu jako takovému. Je snad možné, že by si tento vrcholný politik neuvědomoval fakt, že ten teroristický čin, spáchaný Australanem na muslimech, není v žádném případě vyhlášením války Západu, konkrétně Austrálie a Nového Zélandu vůči Islámu a už vůbec ne proti Turecku…?

Včera se náš prezident na jakési debatě zmínil o tom, že Turecko je de facto spojencem Islámského státu. Po dlouhé době musím s hlavou našeho státu souhlasit. I mně se to tak jeví a spousta indicií tomuto tvrzení dává za pravdu. O určitých pozitivních intervencích Turecka stran vývozu ropy z oblastí okupovaných Islámským státem, si už před dlouhou dobou štěbetali všichni vrabci na všech střechách, co jich jen na světě je. Další „zvláštní“ věc je turecké vojenské tažení proti kurdským jednotkám zrovna ve chvíli a zrovna na tom určitém území, kde dochází ze strany kurdských milicí k boji právě s Islámským státem.

Copak je normální útočit na někoho, kdo se v tu chvíli pere s naším nepřítelem…?

No jo, vlastně, pardon, on přeci Islámský stát asi tak velikým nepřítelem Turecka nebude, jak to vypadá…

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan svou zemi drží v NATO a zároveň koketuje s případným přičleněním do svazku Evropské Unie. Neumím si představit větší paradox. Jak může být spojencem zástupců svobodného světa někdo, nějaká země, která se čím dál tím očividněji staví na stranu všeho, co svobodný svět naprosto nepředstavuje?

Namísto toho, aby se po tragédii z posledních dnů všichni politici, a tím spíše všech zúčastněných stran (když už se tedy turecký prezident Recep Tayyip Erdogan staví do role zástupce a mluvčího všech muslimů a islámu jako takového…), snažili zachovat chladnou hlavu, a hlavně tlumit vášně a případné excesy, jsme svědky naprosto nepřípustného výbuchu agrese ze strany tureckého prezidenta.

Jeho slova o tom, že varuje Australany a Novozélanďany, že se z Turecka mohou do vlasti vrátit v rakvích jako jejich předci, bojující za první světové války na tureckém poloostrově Gallipoli, které vyjádřil doslova takto: „Vaši prarodiče sem přišli a vrátili se v rakvích. Bezpochyby vás pošleme domů jako vaše prarodiče,” jsou v dnešní době, a od prezidenta země, která si hraje na spojence Západu, naprosto nepřípustná, odsouzeníhodná a neexistuje za ně omluva.

Pokud někdy v poslední době byla chvíle, kdy by se měl západní svět skutečně semknout, je to právě dnes.

Právě dnes by měl někdo tureckému prezidentovi co nejtvrdším diplomatickým jazykem vysvětlit, že to, co se stalo muslimským obětem v nedávných dnech je odsouzeníhodné, stejně, odsouzeníhodné, jako byly doslova stovky obětí také teroru, ale ze strany islámských radikálů.

Vyhrožoval snad po útocích v Madridu, v Paříži, v Bruselu, v Berlíně, v Londýně, v Bostonu, někdo tureckým občanům, jakožto muslimům tím, že se z výše jmenovaných měst vrátí v rakvích? Nebylo snad za posledních cca 10 let obětí na straně západních civilních občanů po islámském teroru mnohem více, než kolik jich pozabíjel ten blázen v Christchurchu – aniž bych ty muslimské oběti chtěl stavět do nějaké snad podřadné, nebo druhé role?

Ne, Turecko Recepa Tayyipa Erdogana není a nemůže být spojencem v dobrém i zlém svobodného západního světa. Ne, ne do té doby, dokud budou z Turecka zaznívat takové odsouzeníhodné a výhružné repliky. Znovu se v plné nahotě ukazuje, jak nesmyslné je jakékoliv spoléhání se na smlouvy s Tureckem, které s ním před časem uzavřela německá kancléřka Merkelová stran tureckého kočírování uprchlických mas.

Erdogan se cítí být na koni, protože si je vědom toho, že když bude chtít, zaplaví Evropu chudými a zoufalými, z vlastních zemí, a bohužel jejich vlastním chybným rozhodnutím, vyrvanými lidmi. Znovu se ukazuje, jaká byla chyba spoléhat se na Erdoganovo slovo, podpořené miliardami eur. Ty prostředky se měly spíše investovat do smysluplné ochrany vnějších hranic EU, tedy pobřeží Řecka, Bulharska a dalších států, kde hrozilo masivní, nelegální a nekontrolovatelné pronikání migrantů na půdu Evropy.

Evropská unie a potažmo celý Západní svět by neměli hrát role mrtvého brouka a nechat v tom Austrálii a Nový Zéland samotné. Teď jděte, vy všichni, pane Macrone, paní Merkelová a další, co se umíte teatrálně tak krásně držet za ruce a semknutě kráčet vstříc výzvám. Teď jděte, semkněte se a zařvěte společně na Recepa Tayyipa Erdogana, ať laskavě drží hubu. Když to neuděláte nyní, budete toho v budoucnu jen litovat.

A my všichni bohužel s vámi…

.