Tahle válka už dávno nemá smysl, už je prohraná…

Včera přišla smutná zpráva z Afghánistánu, kde zemřel další český voják. Má smysl tam alianční vojáky nechávat, nebo by bylo lepší smířit se se skutečností...? 

.

V určité době, na začátku konfliktu mezi Západem a islamistickými náboženskými fanatiky, měla válka v té daleké zemi určitý smysl. Šlo tam tehdy hlavně o to, eliminovat tamní výcvikové tábory organizace al-kaidá, které v té době chrlily do světa vycvičené zabijáky, kteří nebezpeční pro Západ dodnes běhají všude možně po světě, jen už jaksi ne na území Afghánistánu...

Nyní je máme z veliké části v Evropě, hlavně díky bezbřehé „solidaritě“ zejména některých západních zemí unie, a jejich politiků. Jmenovat asi není ani třeba…

To znamená, že afghánské výcvikové tábory nejsou už vůbec potřeba, co se vrazi nenaučili v minulosti tam, to dohnali v nedávné době někde mezi Sýrií, Libyí a Irákem, na území, které ještě sem-tam ovládá takzvaný Islámský stát, který si s al-kaidá a s Talibanem, co se náboženského fanatismu a chuti zabíjet západní lidi, nezadá.

Někteří alianční politici si vzali do hlavy, že Západ v Afghánistánu zavede demokracii, že tamnímu lidu vsugeruje výhody života takového, jaký známe my na Západě. To je bohužel stejná utopie, jako když si kdysi jistý Vladimír Uljanov nenechal vymluvit, že společnost, kde budou mít všichni co budou potřebovat a kde budou všichni s radostí a bez výplaty makat na světlých zítřcích, že taková společnost patří do sci-fy.

Já dost dobře nechápu, jaké cíle mají skutečně západní politici v Afghánistánu. Domnívám se, že i tomu nejhloupějšímu z nich muselo dávno dojít, že válka v té zemi se vyhrát NEDÁ.

Situace v Afghánistánu před deseti a o něco více lety a dnes je diametrálně odlišná. 

Bavíme se totiž o zemi, kde vládnou zcela odlišná pravidla života od pravidel života na Západě, tak odlišná pravidla, jaká by klidně mohli mít ufouni, kdyby dnes přistáli na Zemi.

Tamní systém založený na kmenových náčelnících a kmenových tradicích, který se od dob před mnoha a mnoha stovkami let prakticky nepohnul ani o píď kupředu, je přeci dokonale imunní vůči jakémukoliv vlivu zvenčí. V té zemi by šlo něco změnit jedině v případě, kdyby se celá plošně a nejlépe atomově vybombardovala, poté vybetonovala a pak by se na ni po několik stovek let zapomnělo.

To je samozřejmě nesmysl, ať už má ta země svá pravidla života jakákoliv, má právo na sebeurčení a na existenci. A že ta pravidla nejsou pro nás, pro západní lidi pochopitelná, to není chyba Afghánců, ani naše, prostě to tak je.

Čím dál více se ukazuje, že nemá vůbec smysl v té zemi jakkoliv intervenovat, je to doslova plýtvání prostředky a hlavně lidskými životy. Co by se stalo, kdyby se všichni západní alianční vojáci z té země stáhli?

Stalo by se nejspíše to, že by tam hlavní slovo opět získal Talibán se středověkými islamistickými pravidly. No a? - ptám se.

Proč se furt Západ s odpuštěním sere do každé země, do které se mu zamane? Kdo dal některým politikům právo neustále někomu v cizích zemích vnucovat svou vůli a své představy, jak by mělo někde něco fungovat? Buď ať si tedy západní politici otevřeně, na plnou hubu a se zcela odkrytým hledím přiznají, že vedou válku s islámem jako takovým, v tom případě pak ale musí akceptovat fakt, že islám bojuje  s nimi, nebo ať nechají islám jeho vlastnímu vývoji a ať se starají o vlastní západní problémy.

Jako by ti politici zapomněli na to, že se současné bojiště z afghánských hor a iráckých pouští přesunulo na území Evropy a dalších zemí se stylem západního života. Jako by západní politici z důvodu absence, jak se lidově říká – koulí, neměli na to si přiznat, že nedokážou uhlídat ani svá vlastní svrchovaná území před nájezdy a pronikání vlků – samotářů a celých teroristických buněk, jako by si mysleli, že když budou posílat vlastní vojáky umírat do zemí, kde už hlavní problém pro Západ jako takový není, že tím nalžou světu i sami sobě, že dělají opravdu to nejlepší, co v tomto ohledu mohou. Země, jako je Afghánistán jiné nebudou, alespoň s výhledem na mnoho desítek a možná stovek let. Žádná vojenská jednotka kterékoliv země s tím nic nenadělá, žádná zbraň, ani žádná silová a vměšovací taktika.To je opravdu tak těžké pochopit, že dokud budeme nutit některé země a jejich tradice do pro ně zcela nepochopitelného západního - "demokratického" způsobu života, do té doby budou ty samé země dělat všechno pro to, aby se nám mstili...?

Bohužel, už je ale svým způsobem pozdě, oheň se rozhořel a už i v Evropě máme tu více, tu méně skrytá ohniska tohoto požáru. Zabránila jim nějak válka v Afghánistánu?

Ne, naopak, ta válka tam jen přispěla k jejich rozšířenosti. Má tedy válka v Afghánistánu smysl, když máme v Evropě větší nebezpečí, než tomu bylo před ní?

Odpovězte si každý sám.

Myslím si, že nás, Evropany vůbec nezajímá, že speciální síly té a té armády včetně naší, zneškodnily nějakého vousatého primitiva se zdrátovaným klašnikovem, opraveným od místního kováře, že zneškodnili nějakého vousatého primitiva vyznávajícího středověká a možná i ještě starší dogmata, ukrytého někde v prašné díře v afghánských horách. Nás Evropany především zajímá, jestli můžeme bez obav jít do kina, jet bezpečně z bodu A do bodu B metrem, jestli není pro nás nebezpečné jít na koncert ve své vlastní zemi.

Čert vem Afghánistán, my chceme žít bezpečně u sebe doma. Podle mého názoru by se prostředky a lidské zdroje, nyní vázané v Afghánistánu, měly upnout hlavně na ochranu své vlastní země před pronikáním islámského radikalismu. Děravé hranice a nefunkční systém kontroly nad příchozími do Evropy přeci nemůže omluvit nic, ani vysílání vojáků do dávno ztraceného boje.

Aby nedošlo k mýlce – západních vojáků, včetně těch našich, jako jednotlivců, kteří tam v té zemi bojují, si nesmírně vážím. Politici se bijou často v prsa, že tam bojují za nás tady doma. Blbost, oni tam bojují jeden za druhého svého kamaráda, musejí denně snášet mnohé útrapy, a to jen ze zvůle politiků.

Celá ta situace tam by šla asi nejlépe přirovnat ke snaze přelít děravou naběračkou vodu z přehradní nádrže dolů pod její hráz – je stejně tak beznadějná, zbytečná a nemožná. Před lety to smysl mělo, ale jakmile byly zničeny výcvikové tábory, jakmile byli dopadeni nebo eliminováni určití konkrétní lidé, spoluzodpovědní třeba za útok z 11.9.2001, přestala mít tamní přítomnost západních vojáků smysl.

K jakým útokům vlastně dochází ze strany někoho z Afghánistánu? Jen a jen v souvislosti s přítomností západních vojsk. Jsou s Afghánci nějaké problémy v zahraničí?

Ano, jsou, už i v Evropě a to ale jen díky neschopnosti politiků postavit se čelem k řešení migrační krize už v jejím zárodku. Díky neschopnosti těch samých politiků, kteří tak jásavě prosazují další a další přítomnost západních vojsk v Afghánistánu, místo toho, aby už dávno začali smysluplně řešit nebezpečí přílivu i afghánských teroristů do Evropy.

V Afghánistánu je údajně vojenskou silou potírají, do Evropy ale ty samé nebezpečné lidi pouštějí hlavním vchodem a za zvuku lidsko-právních fanfár v slunečním svitu.

Je mi moc líto padlého vojáka naší armády, vlastně všech, co tam položili život, nebo byli nadosmrti zmrzačeni. A nejvíce líto mi jich je proto, protože k tomu vůbec nemuselo dojít. Už dávno ne.

Někteří politici a hlavně zbrojní nadnárodní loby si pod rouškou údajné pomoci zemím, jako je Afghánistán, tam na jejich územích vybudovali dost nebezpečné výcvikové prostory, kde v rámci rotací podstupují vojáci ten nejnáročnější výcvik – výcvik bojem, a ty nejmodernější zbraňové systémy dokončují ostrou fázi svého vývoje.

Každá smrt našeho českého vojáka v té zemi je sama o sobě strašnou tragédií, kterou ještě navíc umocňuje skutečnost, že byla vlastně zbytečná. Ti vojáci tam nepadli za to, na co přísahali ve své vojenské přísaze, nepadli při obraně své vlastní vlasti, zemřeli, protože není politická vůle podívat se pravdě do očí a z Afghánistánu vycouvat. Už to tam trvá moc dlouho na to, aby se rýsoval nějaký smysluplný závěr celé války. Vyhrát nezle, jde už jen o to, že si mnozí neumějí přiznat fakt, že tam naše intervence prohrála, že nelze vždy a za všech okolností vyhrávat a že i nám, Západu, se může přes naši technologickou převahu stát, že dostaneme po čuni.

Ti naši i všichni ostatní vojáci už tam umírají jen pro cizí zájmy, cizí prachy a cizí ego. 

Často slýchám, že přeci nemůžeme z Afghánistánu jako česká armáda vycouvat, nesmíme přeci prý zklamat spojence. Opravdu stojí život něčího syna, otce, manžela, bratra, jen za zachování nějakého dojmu? Musíme opravdu čekat až na to, kdy nám nějaký spojenec blahosklonně dovolí své vojáky z této zbabrané války stáhnout? Afghánci, až na malé výjimky, nás ve své zemi nechtějí. Vlastně jsme na tom podobně, jako byly ostatní státy Varšavské smlouvy, které  sekundovaly při srpnové okupaci naší země, ke které došlo na v podstatě rozkaz tehdejšího SSSR.

Dnes nám vydává rozkazy sice někdo jiný, princip však zůstává.

A dokud si politici nepřiznají, že Vietnam se může klidně opakovat i v jiných zeměpisných šířkách i za zcela jiných podmínek, do té doby budou vojáci umírat dál.

Dnes už účast jednotlivých vojáků na zahraničních misích nefunguje na bázi dobrovolnosti, jako tomu bylo kdysi - kdo se dnes armádě upíše a jeho jednotka je v rámci rotace určena k účasti na misi, ten musí tento fakt přijmout a odletět. Chápu, že si vycvičený voják nejvíce ze všeho přeje vyzkoušet v praxi všechno, co se během výcviku naučil, a to je mocná psychologická páka, jakou mají politici v rukách. Vůči vojákům je to vlastně nefér, ale svět není férové místo.

A kdo si nejhlasitěji přeje, aby mise ve ztracené válce pokračovaly?

Třeba politici z TOP09, kteří to v posledních letech u voleb dostávají tím hnědým nahoru, což značí u voličů odpor. Smutné však je, že jedna ze stran, která v tomto směru agituje opačně a chápe nesmyslnost naší účasti v tom debaklu, jsou zrovna komunisté. To je nejsmutnější, že tolik let po Sametu mají více rozumu právě oni, kteří už měli dávno hnít někde v rezervacích.

Dnes je vůbec zvláštní doba - obecně se hlásá, že největší nepřítel demokracie v Evropě je Rusko a vidíte - dnes je v naší zemi (v Praze určitě) více Rusáků, než jich tady bylo před rokem 89´. A co proti tomu dělají politici, tak hlasitě kritizující Kreml? Nic, mnou si ruce, jak jdou kešfty dobře, protože kšeft je přeci svatej.

I ty životy našich kluků v Afghánistánu jsou součástí kšeftu, špinavého a nesmyslného kšeftu. Bojují ve válce, kterou už dnes nelze vyhrát a která už dnes nemá ani ten nejmenší smysl.

Je strašné umírat ve stínu této skutečnosti...

.