O tom, co v ní nacházím, o tom, k čemu mě vede, o tom, že zůstávám hříšným chlapem…

Vedla mě k ní trochu náhoda, trochu věkem probuzená touha po poznání a hodně veliká touha po pochopení spousty věcí, včetně sebe sama. Zatím nevím, jestli poznám a už vůbec nevím, jestli pochopím…

.

Rád se dívám na PRIMA ZOOM. Nedávno jsem tam zhlédl dokument o pátrání po možných souvislostech mezi texty v Bibli a současným vědeckým poznáním. Mám takové pořady moc rád a začal jsem nad těmi otázkami přemýšlet.

Nakonec mě to přemýšlení dovedlo až do knihkupectví, kde jsem si zakoupil exemplář Bible s takovým formátem písma, abych ho nemusel číst s lupou v ruce.

Ne, nejsem věřící člověk, na to jsem až příliš velký realista, až pesimista. Přesto si ale myslím, že by si Bibli měl přečíst každý člověk vzešlý z naší kultury, důvody se budu snažit vysvětlit.

Snažím se k Bibli přistupovat ryze „vědecky“, realisticky a snažím se v ní najít spojitosti s dnešní dobou. Bible, jak už je dnes známo, nepochází z pera jednoho autora, dokonce ani jako celek nepochází z jedné určité doby. Jde o soubor různých myšlenek a textů, uvedených na mnoha svitcích, o soubor i slovně předávaných legend a příběhů, které si po celá pokolení předávali lidé ústní formou. Nakonec se všechny tyto texty, myšlenky a příběhy přetavily do jednotného celku, kterému dnes říkáme Bible Svatá.

Některé pasáže Bible jsou ale pro mě osobně „nečitelné“, příliš monotónní, příliš opakující jednu věc – potřebu a nutnost víry. Ty se ale dají přeskočit bez toho, aby si člověk nemohl z téhle Knihy odnést mnoho poučného. Další pasáže jsou ale velice zajímavé, například už na samém začátku Starého zákona, v Genesis, se píše o stvoření světa a jeho obyvatel o tom, jak byl stvořen člověk, Adam. Prý ho Bůh uplácal z prachu, proto ono známé biblické přísloví – „prach jsi a v prach se obrátíš“.

Podle moderních vědeckých poznatků je jasné, že naše těla jsou skutečně tvořena z „prachu“, totiž z vesmírného prachu – z látek, které tvoří většinu hmoty ve vesmíru.

A právě takové pasáže se v Bibli snažím nacházet. Bible má, alespoň tedy pro mě osobně, jednu zvláštní vlastnost. Večer si kousek před spaním přečtu a druhý den se k tomu, co jsem četl večer před tím v myšlenkách vracím a teprve tehdy pořádně přemýšlím nad tím, o čem jsem to vlastně četl a hledám nějaké spojitosti, souvislosti, které mi přijdou zajímavé a které se nějakým způsobem váží na naši dnešní dobu.

To se mi u většiny „normálních“ knih nestává, tam prostě čtu, že Jack šel tam a tam, potkal toho a toho, udělal to a to, a já takový text beru jako prostý fakt, přesně daný popsaným a druhý den mě nic nenutí klást si otázky, proč tam a tam Jack šel, proč se tam s tím a tím setkal, proč TO udělal. Nehledám v textu žádný vedlejší a hlubší význam, protože instinktivně vím, že jiný význam ta slova nemají.

U Bible to mám většinou přesně naopak, jako by mě právě instinkt nutil, ne nutil, to asi není to vhodné slovo, spíše vedl, k tomu, abych nad vším popsaným přemýšlel a hledal souvislost, pravdu, a občas nacházím i určitým způsobem klid.

Jak už jsem předeslal, nejsem věřící člověk, proti církvi mám i spoustu výhrad pro její konání v minulosti, dokonce si tak nějak myslím, že to, co se v Bibli píše, alespoň zčásti, nepatří církvi jako takové, mám vnitřní pocit, že si spoustu myšlenek církev tak nějak automaticky „přivlastnila“, přestože ty myšlenky podle mého názoru patří, respektive jsou určeny, doslova všem lidem.  Bez rozdílu víry, kultury a založení.

Každý, kdo Bibli četl, asi došel k jednomu stejnému závěru, k jakému přicházím i já. V Bibli je totiž doslova plno důkazů, že skutečně už všechno, co zažíváme ve společnosti dnes, už tady kdysi bylo. Najdete v ní nenávist, útlak, závist, touhu lásku, úctu a důkazy pokroku. Najdete v ní společenské problémy, v podstatě stejné jako dnes, jen jsou popsané v intencích myšlení tehdejších lidí. I popsání určitých událostí je samozřejmě odvislé od stupně kulturního a myšlenkového stavu lidí žijících v dávných časech.

Ti, kdo sepisovali ony tehdejší svitky, nebo ti, co si začali předávat ústní formou příběhy uvedené nakonec v Bibli, samozřejmě spoustě věcí nerozuměli tak, jako jim díky našemu technologickému a vědeckému pokroku rozumíme dnes. Ale ani my dnes spoustě věcí popsaných už v Bibli nerozumíme a já věřím tomu, že to bude trvat ještě sakra hodně let, než se přiblížíme dalším odpovědím.

Někde v koutku duše mám zasunutu možnost, co když nás na naši planetu skutečně naimplantovali nějací „mimozemšťané“ (omlouvám se za zjednodušení…)?

Někomu se to může jevit, jako bláznivá myšlenka, ale oč je bláznivější, než je víra ve vousatého starého moudrého chlápka, co sedí kdesi na nebesích a co si nás kdysi uplácal z prachu a hlíny…?

Pokud by se čistě hypoteticky opravdu člověk ocitl na Zemi díky přičinění jiné civilizace z jiné planety, pokud by tito naši skuteční „stvořitelé“ naši planetu občas navštěvovali už od dávných doby, aby nás „zkontrolovali“, jak by asi o takových návštěvách psali a vyprávěli si mezi sebou ti lidé z časů dávno a dávno minulých?

Nemůžeme po nich chtít vlastně asi jiná přirovnání, než jaká se nakonec ocitly právě v textech, uvedených v Bibli. Je pravdou, že Bible klade více otázek, než poskytuje odpovědí, přesto si myslím, že každý ten který člověk v ní může nalézt „svoje“ odpovědi na „svoje“ otázky. Nabízí se totiž mnohačetné kombinace možných vysvětlení, jak textu porozumět a jak si ho vyložit. A to je myslím právě to, co je na Bibli nejobdivuhodnější. Když se opět dostanu ke srovnání Bible s jinými, „normálními“ knihami, vidím, že co jsem přečetl třeba v nějaké detektivce, bude stejné při porovnávání, jak jsem příběhu porozuměl, jako to bude mít i jiný člověk, který četl tu samou knihu a se kterým si o jejím obsahu budu povídat.

Když si budete s někým povídat o tom, co našel mezi řádky biblických textů on, nezřídka zjistíte, že v tomto případě skutečně platí, co člověk, to názor. A je to dobře, protože cizí názor vám může obohatit konečný závěr, který jste si z textu Bible udělali vy sami, což může fungovat i opačně na toho druhého, který zase slyší váš názor. Oba dva vás taková výměna závěrů svým způsobem obohatí.

Ne, asi se nestanu věřícím, už jen proto, protože si myslím, že skutečná víra člověka v něco, nemusí být ani zdaleka svázaná nějakým oficiálními liturgiemi, nějakými předem danými postupy. Ne, nikomu nevyčítám ani omylem, že vidí víru naprosto jinak a že někomu právě ten daný řád například katolické církve vyhovuje.

Já věřím tomu, respektive chci věřit tomu, že věci, které se dějí, mají nějaký smysl, snažím se vlastně o svůj vlastní vnitřní „řád“. V tom vidím já osobně podstatu lidské víry, v tom vidím svobodu ducha, myšlenek a možnosti sám si vybrat, čemu věřit chci, aniž bych byl nucen věřit bezmyšlenkovitě něčemu, čemu nerozumím a ani rozumět nechci.

I nadále, i když mě zajímá určitým způsobem Bible, budu nádobou hříšnou, která bude i nadále činit spoustu chyb. A myslím si, že tak to má být, pokud nás někdo skutečně stvořil, ať už to byl kdokoliv, musel s takovou možností počítat. Kdybychom totiž skrze vnější řád a daná pravidla přišli o možnost dělat své vlastní chyby, museli bychom fungovat na principu robotů bez možnosti vlastního úsudku.

Víra by neměla být svazující, ale naopak osvobozující a je na každém, jak se dokáže k takové víře dostat.

Člověk by se měl ze všech sil snažit hledat především sám sebe. Hledat podstatu druhých nemá smysl, pokud nemám jasno o podstatě své vlastní.

A právě proto si myslím, že ač nevěřící, když si přečtu Bibli, určitě mě to nehodí někam zpátky, spíše mně to pomůže vyjasnit si mraky vlastních myšlenek a postojů.

A o to mi jde.

.