Je tak pohodlné a snadné označit Okamurovu SPD za fašistickou stranu…

Říci o někom, že je fašista, není nic složitého, stačí k tomu dar řeči. Anebo písma, samozřejmě, protože odpradávna prý platí, že co je psáno, to je dáno…

.

S varovně zdviženým prstem stran Okamurovy SPD přišla veřejná-neveřejná výroční zpráva ministerstva vnitra, která se mimo jiné týká nebezpečí z extrémismu. Ponechám stranou, jak je možné, že se obsah tohoto dokumentu propírá v médiích, aniž by prošel parafováním ministra vnitra a nutným připomínkovým řízením. To prostě berme, jako fakt.

Mně spíše přijde zajímavé, že se v ní píše o „extrémistickém nebezpečí“ v zemi, kde nějaké násilné extrémní akce neprobíhají.

Je pravda, že pan Okamura a několik jeho kolegů z jeho strany (poslanec SPD Miroslav Rozner a bývalý tajemník strany Jaroslav Staník) mají občas problém s popisováním skutečnosti a že někdy jejich projevy zavání populismem na sto honů. Mám na mysli třeba ten nešťastný tábor v Letech u Písku, nebo některá prohlášení, která kdyby byla brána vážně, mohla by kolidovat s paragrafem týkajícím se šíření poplašné zprávy, někdo, kdo slyší i trávu růst, by v těch prohlášeních politiků, co se sami svým přičiněním jednou pošlou na smetiště dějin, možná našel i náznaky rasové nesnášenlivostí. Ve skutečnosti jde ale jen o pár excesů zmiňovaných politiků, kteří jsou sice dnes ve vedení strany, ale zítra v ní se svými některými názory být vůbec nemusí.

Jde ale o to, že zpráva ministerstva vnitra napadá celou stranu jako takovou, vlastně všechny její myšlenky, včetně programu. Autoři zprávy navíc varují před tím, že populisté a extremisté chtějí ovlivňovat strategická rozhodnutí v oblasti bezpečnosti, například členství v NATO či Evropské unii.

To se na to podívejme. Jeden by řekl, že tyto otázky zcela regulérně patří do společenské debaty, ať už si o přímé demokracii myslíme cokoliv. Kde jsou silné „normální a tradiční“ strany, které svým vlivem na společnost s takovým programem zatočí a lidu důvěryhodně vysvětlí, že jde o slepou uličku…?

Já osobně doslova přímou demokracii po jistém váhání neuznávám, mám za to, že není dobré, aby bylo rozhodovací právo v určitých důležitých záležitostech sejmuto z beder skutečných odborníků a volených osobností, a vloženo na bedra a ve prospěch rozmaru lidové masy, která dost často nemá tolik informací na dané téma, aby mohla rozhodnout ku prospěchu celé společnosti. Někdy je asi přeci jen lepší spolehnout se na rozum zvolených, než na nerozum neinformovaných. Je pravda, že když šlo o vstup do EU, tak bylo na hlas lidové masy dáno, ale to byl jen takový alibismus, protože tehdy to bylo z EU požadováno. Vsadím se, že dodnes si někteří lídři EU drbou hlavu, že vůbec dali takové právo lidu k dispozici. Vezměme si Brexit, tam se ukázalo, co se stane, když stejné právo dostanou lidé znovu, jen v opačné volbě…

To ale na druhou stranu podle mého názoru neznamená, že debata na setrvání v NATO nebo v EU nemá opodstatnění. Jde jen o to, jak se tyto otázky položí a jaké alternativy se předloží. Největším paradoxem ovšem je, že to samé ministerstvo, které dnes ve své výroční zprávě považuje SPD za nebezpečí pro demokracii, této straně, samo o své vůli, muselo zákonitě vydat registraci a požehnání k životu, jinak by nemohla fungovat a to i přestože hlavní postoje a program této strany byly přeci dopředu deklarované a obecně známé. Vypadá to tedy, že ministerstvo vnitra samo sobě tak trochu "močí" do kapsy...

Také je podle mého názoru nutné brát ohled na voliče, a že jich v posledních volbách nebylo málo, kteří to právě SPD „hodili“. Co udělá ministerstvo s nimi? Zakáže jim zákonem, aby si ve svých hlavách a názorech formovali to, co si skutečně myslí? Není přesně takový přístup nebezpečnější a mnohem více zavánějící totalitou, než občasné výkřiky pana Okamury a spol.?

Jak kdysi řekl jeden politik, určitě mně v diskusi někdo připomene, který to byl, - „nesouhlasím s vaším názorem, ale budu se bít jako lev za to, abyste ho měl právo zastávat“

A ještě jedna myšlenka se doslova nabízí – pokud se za celých 29 let od Sametové revoluce nenašla síla, která by zatočila se stranou komunistickou, která vrchovatě předvedla, co umí její filozofie, je doslova směšné strefovat se do Okamurovy SPD, mimochodem stejně parlamentní, jako je ta strana pohrobků velikého Stalina.

Jak už jsem napsal v nadpisu, je navýsost pohodlné označit SPD za fašistickou stranu. Oč těžší je udělat něco s problémy, které má tato strana také ve svém hledáčku, problémy, jejichž řešení je mnohem složitější, než napsat o někom, že je fašista. Ona SPD, přes tu spoustu záležitostí, se kterými třeba já souhlasit nemohu, má v mnoha jiných věcech pravdu a její volání po skutečném řešení takových palčivých otázek by mělo v zájmu sebezáchovy zaznít nejen ve společnosti naší, české, ale i doslova ve společnosti celoevropské.

Jenže to se zdá v současné atmosféře politické korektnosti a neschopnosti EU nabízet SKUTEČNÁ řešení řady problémů, nemožné.

Celá ta zpráva našeho ministerstva vnitra mně přijde stejně jalová, jako právě výše zmiňovaná řešení-neřešení mnoha věcí, které současné evropany skutečně trápí, se kterými si ale neschopní a všeho schopní lídři EU vůbec nedají tu práci, aby je opravdu řešili. To dává pak prostor některým osobnostem v politickém spektru (nejen u nás, stran podobných SPD je dnes plná Evropa…), které by za normálních okolností ve fungující společnosti neměly šanci na kladnou pozornost veřejnosti.

Kdyby se totiž "tradiční a normální" strany racionálně zaobíraly stejnými problémy, nevznikla by v lidech potřeba hledat zastání u stran typu SPD. Strany tradiční ale lavírují a bojí se jít do otevřeného sporu se současnou evropskou klikou, protože správně tuší, že by po osočení z fašizace skončily v podobných výročních zprávách hned vedle SPD (AfD, Liga severu atd...). A toho se ty tradiční strany bojí skoro stejně, jako nějakého skandálu těsně před volbami...

Protože ale strany typu SPD v Evropě pozornost mají, značí to přesně to, že normální okolnosti v Evropě nepanují.

Tu zprávu našeho ministerstva vnitra beru jen jako jakousi snahu o rektální alpinismus směrem k celoevropské - Bruselské snaze přesvědčit evropany, že císař není nahý…

.