Můj názor na prezidentské kandidáty a jejich šance na zvolení…

Je jich dost, pánů, ale jen hrstka z nich může ve skutečnosti opravdu zamíchat karty. Akademik, hráč, kmotříček, starý lišák. O kom si myslím, že má šanci ukázat všem dlouhý nos...?

.

Upřímně řečeno, domnívám se (ale mohu se mýlit, je to jen můj osobní názor…), že většina z oněch kandidátů je pouhým komparsem. Vážně si myslím, se dá uvažovat jen o panu Zemanovi, Drahošovi, Topolánkovi, a možná ještě tak o Horáčkovi. Ostatní, jak už jsem naznačil, jsou jen užitečnou stafáží.

Docela dobrou naději by měl i pan Kulhánek – kdyby ho lidé více znali. Jenže ho moc lidí nezná…

Bohužel si myslím, že i když se to možná někomu může zdát neuvěřitelné, stále největším favoritem je Miloš Zeman.

Proč?

To máte tak…

Pan profesor Drahoš, který se cítí být seriózním a rovnocenným soupeřem Miloše Zemana, má jednu obrovskou nevýhodu – může v každé debatě, které se zúčastní, stokrát dokola omílat, jakým je zkušeným akademikem, dávat najevo své vzdělání a občas až onanisticky sám o sobě prohlašovat, že má zkušenosti s tím i oním díky svému působení na akademické půdě, ale ruku na srdce – jsou taková jájínkovská prohlášení opravdu tím, co může oslovit široké masy voličů?

Opravdu se pan profesor domnívá, že ti takzvaně „obyčejní“ voliči, sůl země, jsou zvědavy na vychloubání se intelektuála z řad akademiků, který dost často působí, jako by byl celý život pouze zavřený někde mezi vysokoškolskou teoretickou posluchárnou a laboratoří?

Ono totiž té „soli země“ je stále větší počet, než akademicky vzdělaných lidí, u kterých možná může mít pan Drahoš voličskou základnou jistou. A o počtech hlasů to právě je, vážení. Co z toho, že některého kandidáta podporuje tu senát, tu houf poslanců, tam zase sbor chytrých hlav z řad akademiků, když konečné slovo nemá ani senát, ani parlament, ani pár akademiků, ale statisíce obyčejných voličů – „soli země“ u uren…

A co další z horkých favoritů? Pan Topolánek?

Toho asi může s klidným svědomím volit pouze ten, kdo nezažil dobu jeho kmotrování, pardon, premiérování. Domnívám se, že přes ten všechen hlahol, kterým se nyní snaží získat sympatie voličů, přes ty své výstavní valašské „koule“, které se snaží dávat na obdiv, nemá moc šancí na úspěch. Spíše než dojmem člověka rozvážného a hodného nejvyššího státního úřadu, úřadu, který je po dosluhujícím prezidentovi Zemanovi tak trochu „ušpiněný“, působí Mirek Topolánek dojmem chvástavého hlučného cápka, který se rád poslouchá, aniž by byl schopen naslouchat druhým. Obrovským balvanem na jeho nohou jsou i bývalé kamarádšofty s pofidérními figurami typu Dalíka a spol. ale to už jsem myslím uvedl, když jsem psal o jeho „kmotrování“. Čili za mě – bez šancí ani na druhé volební kolo.

Michal Horáček?

Ten má smůlu v tom, že i kdyby se tisíckrát oháněl svým textařstvím a producentstvím, lidé ho budou mít stále v paměti jako člověka, který se v minulosti živil za pomocí hazardu, hazardu, který nejednu rodinu u nás přivedl na buben. I když se dnes tváří jako mílius, jako spasitel, co nám všem konečně otevře oči a ukáže nám hodnotu slunečního svitu, lidé mu na takové řečičky tak trochu kašlou. Lidé chtějí práci, bezpečnost a záruky, že nový prezident nebude příznivcem otevřené náruče přivandrovalcům bůh ví odkud.

Sečteno podtrženo – moc šancí mu nedávám.

To Miloš Zeman, to je jiná klasa, bohužel…

To je chytrý starý lišák, který naprosto fikaně prohlásil, že do žádné televizní ani jiné předvolební debaty nepřijde, protože jemu stačí chodit ne do studií a odpovídat na nebezpečné a záludné otázky moderátorů, přičemž by se mohl odpověďmi totálně znemožnit, on raději koluje v rámci svého úřadu po celé zemi a sbírá hlasy právě té „soli země“, na kterou ostatní kandidáti nemají šanci ani vůli dosáhnout.

Mraky voličů., když vidí seznam letošních kandidátů, si říkají, že i když se to před zveřejněním jmen kandidátů zdálo nemožné, že bude sázka na Miloše Zemana sázkou na jistotu. Paradoxem je, že i když Miloš Zeman nechodí do televizních debat, má celou tu komedii okolo nastávajících voleb ošéfovanou zdaleka nejlépe, a to s vydatnou pomocí samotných protikandidátů.

To píšu jako skutečnost, kterou já osobně vnímám, nikde nepíšu, že mám z toho radost – to kdyby mě někdo chtěl nazvat rektálním alpinistou směrem k Zemanovu pozadí.

Takže jsem ve finále, utkají se jeden jájínek, neslaný – nemastný, co podle svých častých slov v boji zdatný je a za katedrou obstojí, zkušenosti má a učit umí, dále jeden chytrák, co celá léta spoléhal na hloupost a hravost druhých, a ti mu pak solili jako mourovatí, až ho potakalo to neštěstí, že ho udělali miliardářem, pak tu máme valašského chachara v nejryzejší podobě tohoto slovního spojení, co léta kašlal na sůl a mlaskal u sladkého, a jednoho starého, nemocného a mstivého starce, který má tu výhodu, že umí sbírat sůl. Tomu bude bohatě stačit, když mu zdraví dovolí zúčastnit se... 

Ostatní nejsou hodni rozboru, kdo by se zabýval politickými výškrabky…

.

.