Je to droga a ne že ne...!

Když je někdo závislý na alkoholu, automatech, nebo ,,jen“ na tabáku, obecně je brán, jako nemocný člověk…

Je však ještě jedna droga, kvůli níž se člověk chová naprosto připitoměle. Když znemožníme feťákovi  přístup k droze, notorickému hráči neumožníme přístup do herny a alkoholikovi nedovolíme pít, nastane absťák. 

A to jak známo není sranda…

Jsou lidé, co budou takto postiženého odsuzovat, další ho budou litovat, někteří se mu pokusí pomoci. Asi hodně záleží na příčinách, které postiženého dovedly tam, kde je. Jsou ale absťáky, jejichž protagonisté jsou svému okolí spíše k smíchu. Chovají se, jako naprostí idioti, jejich reakce jsou nepředvídatelné a nepochopitelné. Chodí doslova jako těla bez duše a jsou naprosto nepoužitelní. 

O co že přišli? 

O lásku vážení! 

Před pár dny jsem tady četl blog člověka – muže. Podle všeho přišel o svou lásku (milenku). Snad se kvůli ní i rozvedl se svou ženou, takže přišel o mnohem víc, než si nejspíš dokáže těch pár ,,diskutujících“ pod jeho článkem představit. Netvrdím, že si za vše nemůže sám. Podle všeho si dokonale a svou vinnou ,,pohnojil“ život. Jeho článek mě nepřekvapil, to se ale nedá říci o již zmíněných reakcích ,,pod čarou“.

Myslím, že je už obstojně vědecky dokázané, že láska dokáže v našem mozku natropit pěkný zmatek. Básníci píší o srdci, ale dnes už se ví, že za vše mohou chemické látky produkované mozkem a ,,vstřikované“ do našeho krevního oběhu, v závislosti na síle podnětu. Kdo by neznal ten pocit zamilovanosti, kdy se stav naší mysli podobá kokainovému opojení? 

Každá láska má svůj počátek, průběh a někdy (bohužel někdy – dost často…) i svůj konec. I ten konec lásky a rozchod má nejednu podobu a tisíce variant. Jsou vztahy, co prostě ,,vyšumí“ a jejich konec je pro oba zúčastněné jakýmsi vysvobozujícím aktem, o kterém nikdo z nich nepochyboval. Jsou rozchody nenávistné a ,,jednostranné“, co si je člověk – jedno zda muž, či žena, dokáže zdůvodnit a pochopit je, ač bolest z nich je pro nezúčastněné nepředstavitelná. Další varianta konce vztahu, je rozchod ,,z lásky“. Dva se milují, ale vědí, že by pokračování jejich vztahu ublížilo někomu, na kom alespoň jednomu z nich záleží neméně tak, jako na milenci/milence, jako takovém. 

Každý rozchod bolí. Někdo se v tom plácá víc, někdo míň. Kdo však okolo sebe chrlí moudra typu -,, to by se mně stát nemohlo. To já bych se tak a tak neponížil…“, ten nemá ani tušení, co to je, někomu propadnout jak se říká -,,tělem i duší“. Nepoznal skutečnou lásku ten, nebo ta, kdo nepoznal bolest tak strašnou, že mu na určitý čas nedovolí myslet na nic jiného.  

Nepoznal lásku ten, kdo se nebudil uprostřed noci s tím, že nemůže dál dýchat, kdo nešeptal do polštáře, aby nemusel křičet šílenstvím. Kdo nepolykal slzy při pádu ,,dolů“, aby vyčerpaný neusnul s myšlenkou a představou odvahy, s níž ,,ráno vše dá do pořádku a opravdu, ale opravdu všechno vyřeší…!“. 

Láska je blahodárná, ale její konec je často zničující. Ano, můžete dostat rakovinu z kouření, ale neslyšel jsem, že by se někdo polil benzínem a upálil, či si prostřelil hlavu jen proto, že by mu někdo zakázal kouřit. Pár lidí to ale udělalo a ještě spousta udělá proto, že ten, koho milovali, je milovat přestal. 

Šetřeme proto výsměchem a nešetřeme pochopením. Uvědomme si, že žádná z drog nedala lidstvu tolik užitku třeba v podobě umění (básníci, spisovatelé, sochaři a malíři…), jako právě láska. 

Můžeme si říci -,, teď si zapálím a od teď budu kouřit, teď si píchnu a budu feťákem, ale nikdy – NIKDY si nemůžeme poručit opravdu se zamilovat. To se buď stane, nebo ne a my s tím nenaděláme vůbec nic, byť bychom chtěli sebevíc aby to ,,začalo“, nebo ,,skončilo“. 

Když někoho milujeme, ale on nás ne, i kdybychom si vyrvali srdce z těla a nabídli ho milované osobě na dlani, nebude nám to nic platné.  

Láska si poručit nedá. Na povel nepřichází, ale ani na povel nekončí. V tom je právě její jedinečnost a my buďme více tolerantní k těm, co ji ztratí. Oni třeba ztratili něco, co jen tak někdo za celý život nepozná (i když si myslí, že to poznal…) a co se už nikdy, nikdy, neb žijeme jen JEDNOU, nevrátí. 

Jak se ale říká -,,nikdy neříkej nikdy…“, protože se to může stát i Vám – nám…