Máte pravdu, pane ministerský předsedo, jsme divná země…

Jsme zvláštní země, taková jako v pohádce. V pohádce o zemi, kde rozum neviděli, jak je rok dlouhý, kde sice až tak nepanuje teta Závist, ale zato strýc Hlupák se svým bratrem Pokrytcem, to tady válcují jedna radost…

Jsme země, která má prezidenta, co si nevidí s odpuštěním do huby, země, která má premiéra, co dělá všechno proto, aby nehájil zájmy svého vlastního národa.

Jsme země, kde máme prezidenta, co se cítí být silným býkem, zatímco se jeví být tvrdohlavým mezkem, co s oblibou kope dokola kolem sebe.

Jsme země, kde máme premiéra, co za slupkou slušnosti, rádoby úrovně a lesku páva skrývá slabost a snadnou myší ovladatelnost .

Jsme země, kde máme prezidenta, který (bohužel) až příliš často nahlas říká, co si myslí. Problém není ani tak v tom mluvení, jako spíše občas v tom jeho myšlení…

Jsme země, kde máme premiéra, co něco jiného v šeru šeptá, a s něčím jiným vítězoslavně vystupuje na světlo.

Jsme země, kde máme prezidenta, co si dělá šprýmy z premiéra, s tím, že by jedna možnost, jak ho odstranit, byl kalašnikov.

Jsme země, kde máme premiéra, co říká, že… „Jsme s vysokou pravděpodobností jediná země v civilizovaném světě, kde prezident veřejně vyzývá k zabití předsedy vlády…“

Víte, co mně nejvíce vrtá hlavou?

Který z těch dvou pánů je pro naši zemi horší. Osobně si říkám, že jeden za osmnáct, a druhý bez dvou za dvacet.

Ostudu nám dělají oba dva…