Tak nevím, co je horší – Německo včera, nebo Německo dnes…?

Jako blesk z čistého nebe, působí dnešní prohlášení z Německa, že se tato země vrací k Dublinským pravidlům azylové politiky…

Na jednu stranu by se chtělo zvolat SLÁVA!!!, jenže ona to žádná sláva není. Ani zdaleka…

Je to totiž jen dalším vytrženým kamínkem, spíše kvádrem, ze sotva držící přehradní zdi, která při svém zřícení hrozí zavalit doslova celou Evropu nepředstavitelnými problémy. Německo hlavně nemělo nikdy Dublinská pravidla hry opouštět. Jak jednou vyhlásili nepřirozeně vztřícný postoj k migrantům, zejména těm ze Sýrie, bylo jasné, alespoň každému soudnému člověku, že byla otevřena Pandořina skříňka.

Některá opatření totiž mají největší dopady tehdy, kdy se jejich platnost ukončí, což bude přesně tento případ. V celé Evropě, od Řecka a Itálie až po hranice s Německem, dlí v současnosti tisíce a tisíce imigrantů, kteří pod německým příslibem otevřené náruče, materiálního zabezpečení a zastání před celým „zlým“ okolním světem, doufali v dobrý německý konec své cesty.

A najednou simsala-bim, budou ještě moci být rádi, když jim bude umožněno před příchodem zimy zůstat někde, kde bude hrnec s teplým jídlem, a možná i přikrývka. Němci v podstatě nejen že hodili celé Evropě klacek pod nohy, když jejich kancléřka vyhlásila, že Německo je zemí zaslíbenou, ale nyní i doslova podrazili všechny země, které měly tu smůlu, že přes jejich území vedou migrační trasy.

Domněnka, že se nyní proud běženců obrátí zpět, a že tito budou usilovat ve světle zprávy z Německa o návrat do svých původních domovů, je naprosto lichá. Samozřejmě zůstanou Evropě na krku.

Nyní zůstane Černý Petr tranzitním zemím, přestože se o stále se zvyšující zájem o pouť do Německa, tyto nijak nezasloužily. Bojím se, že nyní teprve hrozí ukrutný mazec. Zklamání a frustrace migrantů z toho, jak (nejen) je Německo podtrhlo, bude jistě hledat skuliny, kudy jeho tlak vyrazí silou nezměrnou.

Samozřejmě, že rozumnému člověku bylo od počátku jasné, že situace v Německu nemůže dlouho vydržet únosnou mez. Proč hledali němečtí politici tak dlouho odvahu, proč hned v počátku, kdy jejich kancléřka přišla s tou neskutečnou hámotinou, že se její země o všechny postará, ji okamžitě neusadili do správných mezí?

Teď budou za hrdiny? Který pak asi borec v německém politickém prostředí nyní vystoupá k nebeským výšinám, aby jako pravý zachránce Německa hlaholil, že to on zařídil, aby přání paní Merkelové skončily nezdarem?

Zajímavé bude, jak se k novému německému prohlášení postaví ostatní čelní představitelé EU. Ať tak, či onak, nevěřím tomu, že by rozum zvítězil napříč Evropou, na to je už totiž pozdě. S tím se mělo začít v momentě, kdy první gumové a dřevěné čluny přirazily k řeckým a italským břehům.

Nerad to říkám, ale fakt se budoucnosti dost bojím…