Ještě pár slov k depresím…
Proč píšu – „prý“? Protože zastávám názor, že depresí mezi lidmi není v současnosti nijak více, než tomu bylo v dobách minulých. Že je naše doba jako dělaná pro výrobu depresivních pacientů?
A která doba nebyla…?
V minulosti byl lidský život i v naší zemi mnohem těžší, než je tomu dnes. Lidé umírali na dnes banální onemocnění, uživit sebe i početnou rodinu bylo mnohem obtížnější, než je tomu dnes. I tehdy musely na lidi působit stejné existenční tlaky, ne-li větší, než působí na nás dnes. Proč bychom se tedy měli domnívat, že v současné době depresí přibývá, že jen dnes je možné se pod tlakem horutit?
Ne, podle mého je počet lidí onemocnělých touto závažnou duševní chorobou zhruba stejný, napříč časem i společenském uspořádání. Co se změnilo, je přístup jak samotných pacientů, tak jejich okolí. Dříve, v dobách minulých, byli lidé trpící depresemi postupně, jak u nich nemoc gradovala, odsouváni na okraj společnosti. Pokud se někdo dostal do hodně závažného stavu, buď zemřel jako podivín, okolím pokud možno přehlížený, nebo se jeho rodina postarala o hospitalizaci v zařízení, které bychom dnes určitě neoznačili jako za léčebné, spíše šlo, viděno dnešníma očima, o mučírny.
Teď samozřejmě píšu o hlubší minulosti. Řada nemocných lidí si toto riziko dobře uvědomovala, proto dokud to šlo, se svou nemocí a se svými potížemi se nikomu nesvěřovala, a i v rodinách bylo takové téma doslova tabu. Musíme si uvědomit, čím kdysi lidé procházeli. Spousta válek, chudoby, epidemie, postavení chudých versus bohatých, vždyť to je jeden důvod ke vzniku, startér chcete-li, depresí větší než druhý. Dnes máme život přeci jen o mnoho snadnější. Ne že by vymizely války, pravda, mor a cholera už se u nás naštěstí nevidí, ale čím dál větší rozdíly mezi chudými a bohatými, které by mohly v konečném důsledku být také aspekty vhodnými ke vzniku depresí, tu máme stále. I když u nás není žádná válka, mnoho citlivějších lidí vnímá toto lidské neštěstí zprostředkovaně i u nás. Dnes ale máme jednu výhodu – nemusím se už bát řetězů a kobek v nějakých zdech údajných léčeben, nebo nějakých drastických metod „léčení“. Dnešní léčebné metody jsou už na úrovni, a i vnímání psychiatrických pacientů společností je někde jinde, než bylo v minulosti.
I dnes ale máme spoustu „startérů“, i přitěžujících faktorů, které mají vliv, když ne na vznik depresí, jistě na jejich průběh, pokud už propukly.
Denně se na nás valí negativní zprávy z médií, vidíme problémy s vlnou válečných i ekonomických uprchlíků, které nám na pohodě také moc nepřidají. Spousta duševně nemocných lidí (ne, neohrnujte nos, nad nemocnými cukrovkou byste ho také neohrnovali…) vnímá tyto změny ve společnosti hodně negativně, berou jim (nám, jak vysvětlím za chvíli…) zbytky jakési jistoty, konstanty s věcmi dobře známými, které jsou mnohdy nezodpovědnými politiky nahrazovány nejistotou a odůvodněným strachem z budoucnosti.
Tak i do našich domovů, našich myslí vstupuje válka, i když se odehrává na druhém konci světa.
Jak asi mnozí zde vědí, i já se s depresemi už pár roků potýkám. Prošel jsem si stádiem, kdy mě bylo špatně fyzicky, bolest a únava, jakou si depresemi nepolíbený člověk jen stěží dokáže představit, stavy, kdy najednou nemáte chuť cokoliv dělat, najednou zničehož nic Vás přestanou bavit koníčky, které byly dosud pevnou součástí Vašeho života.
Nedokážete dočíst ani jednu knihu dokonce, Vaše nálada se mění rychleji, než nebe nad Alpami. Přestáváte být pro své okolí spolehliví, protože i když si něco s někým domluvíte, druhý den už nemáte ani nejmenší chuť onu domluvenou záležitost dovést v praxi. V jednu chvíli jste pro něco nadšení, cítíte se, jako by na světě nebylo nic, čeho byste nemohli dosáhnout, ve chvíli příští není ani to nejmenší, co byste si zvládnout troufli…
Pak se prostě složíte, jako domeček z karet. Máte šťastnou rodinu, zdravé děti, práci, která Vás i docela baví, jeden by řekl, že nemáte žádný důvod k depresím…
A přesto si Vám ta potvora sedne na záda. Neptá se Vás. Pak je to jen o tom, za jak dlouho si situaci uvědomíte, kdy seberete odvahu si přiznat, že máte problém. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe jak pro Vás, tak pro Vaše okolí.
Jedny prášky, nic moc, další dobré, ale vadí Vám jejich vedlejší účinky, třetí prášky – docela rovina. A tak se perete, bojujete se sebou i se svým okolím. S tím okolím ale jen do chvíle, než si ujasníte priority. Jsou dobré dny, i ty horší. Těch naštěstí není po dlouhé době až tak moc. Důležité je naučit se s depresemi žít, nevzdávat to. Dokázat na sobě poznat, kdy se blíží ataka, a vědět, co s ní dělat. A hlavně si pořád dokola opakovat, že zase bude líp.
Je to dlouhý boj, při kterém občas nejste sami, ale většinou ano. Neuděláte s tím vůbec nic. Stejně, jako spousty lidí před Vámi, a i těch, co přijdou po Vás.
Závěrem bych rád apeloval na lidi, co mají to štěstí, a s depresemi se nepotkali osobně, ale ve svém okolí třeba někoho takto postiženého mají, aby si uvědomili jednu věc.
Člověk s depresemi se pere sám se sebou víc, než si umíte představit. I když nedokáže třeba rozjet podnikatelský záměr, není u něho vidět ctižádost a nadšení pro cokoliv, nikdy nebude na vlně, přesto vynakládá srovnatelně sil k životu, jako Vy ostatní. Jen ta síla není moc vidět, ale je tam, bez ní by totiž člověk nebyl…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník prezidenta Íránu Raísího, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Změnila se koncepce péče o válečné veterány. Chybí ženský prvek, stěžují si
Minulý rok představila ministryně obrany Jana Černochová se šéfem odboru pro válečné veterány a...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Stavební pozemek, s vyřízeným stavebním povolením, 860 m2, Třinec - Tyra
Třinec, okres Frýdek-Místek
2 580 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...