Příběh chudinky manžela…

Žilo  - bylo jedno manželství. Oba partneři do něho vstupovali s elánem mládí, s pocitem trvanlivosti všehomíra, a dokonce i ta láska se tam našla…

Netrvalo dlouho, a narodil se jim synáček. Jak běžel čas, tak nějak se začínaly vyprofilovávat skutečné povahy a postoje obou rodičů, a světe div se – ne vždy ke spokojenosti vždy onoho druhého z nich. Pan manžel nejdříve radil, pak upozorňoval, nakonec vyčítal.

Všechno a za všechno.

Tu nebyly vyžehlené ručníky, tam uschla kytka na parapetu, a dokonce, považte, sem tam nebylo teplé jídlo vždy, když se mu po něm zastesklo. Ale to nebylo všechno. Manžel se začal domnívat, že ho jeho žena tak nějak odsouvá na druhou kolej. Začal ji podezírat z toho, že je až moc pěkná, zděsil se, když si uvědomil, že by se mohla líbit i nějakým jiným mužům.

A tehdy začal konat.

Začal jí kontrolovat docházku ze zaměstnání domů, seznam známých a přátel, když nedokázal najít byť je smítko prachu na její cti, ve své hlavě jí na ni nakydal celý kýbl žárlivého blátíčka.

Jeho paní zpočátku ani nezpozorovala tu změnu, která se začala na jejím muži projevovat. Jenže to nebyla žádná husička, a chování partnera jí začalo lézt brzy na nervy. Snažila se zatnout zuby, přeci jen tady byl jejich společný syn, když ale situace mezi ní a jejím mužem dospěla tak daleko, že zjistila, že se jí muž doslova hnusí, řekla si – dost!

Když mu oznámila, že se s ním chce dát rozvést, myslel si zprvu, že jde o vtip. Protože však jeho ego odpovídalo svou velikostí malosti jeho empatie, zabejčil se, a rozhodl se, že svolení s rozvodem nikdy nedá. To by tak hrálo, aby si nějaká ženská rozhodla, co bude dál dělat se svým životem!

A navíc, je tady přeci jejich dítě…

Záhy měl poznat, že jeho žena myslí své rozhodnutí vážně, tak vážně, že se i se synem od něho odstěhovala. Klel, vyhrožoval, prosil, nic platné, naopak, v očích své ženy klesal stále hlouběji. Když zjistil, že se situace nevyvíjí podle jeho představ, zatáhl do celé věci soudy.

Ne, rozvod pro něho i nadále nepřicházel v úvahu, na oko se bil v prsa, že rodina je něco, co se netrhá nějakým rozhodnutím soudu, ovšem v duchu mu šlo spíše o to, že si nedokázal přiznat, že jeho žena s ním už dál nechce mít společné ani vlákno na koberci, a protože byla tak troufalá, šlo z jeho strany o čisté trucování a o snahu co nejvíce ženě znepříjemnit život. Pokud se s ní nerozvede, nebude si ona moci nabrnknout jiného chlapa – říkal si. Asi ve své pomýlené představě doufal, že si jeho žena jednou všechno rozmyslí a vrátí se k němu.

Pak si uvědomil, že jedinou zbraň, kterou na svou ženu má, je jejich syn. Začal se ukájet představou, jaké to bude úžasné, až té své nevděčnici zatopí žádostí k soudu o střídavou péči. Doufal, že si tak svou ženu doslova uváže za nohu ke svému zlomyslnému životu. Vůbec, ani na vteřinu ho nenapadlo, že dva normální dospělí lidé, když o sobě zjistí, že spolu nemohou nebo nechtějí žít, mohou se rozejít po dobrém. Mohou se dohodnout na pravidlech „hry“, jejich dítě může mít jejich rozumným přístupem k reálné situaci mnohem menší problém vypořádat se s faktem, že spolu táta s mámou už nechtějí dál žít.

Ne, nic takového v jeho případě nepřicházelo vůbec v úvahu. On je přeci ten skvělý, neomylný, kterého ta nezodpovědná ženská odkopla…

A pak se jeho žena rozhodla, že se odstěhuje nějakých 200 kilometrů daleko. No proč ne, jejich rodina už ani omylem neplnila svou funkci, a ona se chtěla, nehledě na to, jak dlouho bude trvat, než ten její dostane rozum a dá souhlas s rozvodem, postavit na vlastní nohy a začít z gruntu nový život.

No to byla pro něj teprve pecka!

Co si to vůbec ta ženská dovoluje?! Jak si vůbec může myslet, že si klidně odjede bůhví kam, i s jejich synem?!

Jenže měl smůlu, chudinka manžel, nějak zapomněl, že u nás jsou i ženy svobodné bytosti, které když se rozhodnou, že se odstěhují v rámci republiky třeba na její druhý konec, může se on třeba postavit na hlavu a odpichovat ušima…

A tak fňuká, zabředává do slepé a jednostranné nenávisti vůči všem ženám, co dokážou být silnější než muži, stěžuje si napravo i nalevo. Jen jedno mu pořád nejde – nedokáže se postavit na vlastní nohy, nedokáže se odpoutat od minulosti a darovat svobodu své ženě… a hlavně sám sobě.

Chudinka manžel…

P.S. - Podobnost s volně žijícími jedinci je čistě náhodná…