Někdy je prostě trest smrti málo…

Trest smrti je absolutním trestem, ale není tím nejhorším, co může zločince potkat…                 

Tohle není člověk, a lidské zacházení si prostě nezaslouží...

Asi všechny nás šokoval případ z posledních dnů, kdy mladý muž v USA postřílel chladnokrevně šest lidí, z toho čtyři děti. Okolnosti této několikanásobné vraždy jsou opravdu děsivé, a znovu navozují (oprávněně) otázku vhodnosti a přiměřenosti trestu smrti.

Když nad tím tak přemýšlím, co je to injekce jedu nebo plynová komora proti tomu, co svým činem způsobil…?

A tak si říkám, ne nepopravujte ho. Zavřete ho nadosmrti do cely, bez možnosti propuštění i vycházek na sluneční světlo. Dobře ho krmte, pokud onemocní, podejte mu léky, aby vydržel naživu co nejdéle.

A do cely mu nedejte krom postele, jedné židle, umyvadla a záchodu vůbec nic. Ani tužku, ani kousek papíru, žádnou knihu, žádný časopis, nic, vůbec nic. Nechte tam vraha Rona Haskella o samotě sedět nebo ležet bez možnosti, aby se mohl kdy čím jen na okamžik zabavit. Nechte ho jen s jeho vinou.

Myslíte si, že to není dost adekvátní trest? Zkuste si ho. Na jeden den. Jen sedět a koukat do zdi. Bez možnosti poslouchat něčí hovor, bez možnosti s někým promluvit. Bez možnosti dělat cokoliv jiného než sedět a koukat. Jeden den, dvacet čtyři hodin. Pak možná pochopíte, co by to pro něj bylo, kdyby ho tohle čekalo...

Den

Týden

Rok.

Pět let.

Deset let.

Třicet let.

Padesát let.

Klidně ho nechte, ať z té nudy zešílí. Pak mu podejte léky, které ho budou dál držet naživu. Co nejdéle.

Dokud neshnije…