Proč jsou dnes naše řeky tak málo rybné…?

Asi nejsem sám, kdo si tuhle otázku klade čím dál častěji. Leckdo si možná řekne, jak je to možné, když se přeci kvalita našich vod od dob socialismu tak zlepšila…?

Postrach našich vod - kormorán velký.

Je to možné. Celý ten průšvih je poskládaný z několika částí, a jedna z nich se jmenuje kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Tento pták, a já se nebojím napsat – škodlivý pták, se v naší zemi začal novodobě usazovat začátkem osmdesátých let minulého století. Našel si k tomu ideální lokalitu na jižní Moravě, bohatě zarybněnou a poměrně mělkou oblast Novomlýnských nádrží. Odtud pak expandoval doslova po celé naší zemi.

O tom, jak je to s namnožením kormorána velkého v naší zemi asi nejlépe vypovídá informace, kterou jsem se dozvědl z filmu, který uvádím na konci tohoto mého článku. V Praze byl zaznamenaný první a jediný pár kormoránů, tedy dva kusy, v zimě roku 1986. Během zimy v letech 2001 až 2002 už bylo v Praze k vidění 1600 kusů těchto ptáků, tedy na 800 párů...

Ptáků, kteří u nás trvale hnízdí, není nějak převratně moc, něco kolem 250 – 400 párů, tedy cca 800 kusů. Větší problém jsou kormoráni, kteří k nám přechodně zavítají během zimního období. Jejich počet se různí podle toho, kdo je počítá. Zástupci rybářů, tedy Českého rybářského svazu (ČRS) tvrdí, že jich na našem území bývá okolo 30 000 kusů, naproti tomu lidé z České ornitologické společnosti (ČOS) jich napočítávají cca 12 000.

Co se škodlivosti kormoránů týká, je alespoň pro mne dost informující, že organizace, která ze zaobírá ochranou ptáků, tedy ČOS, jich napočítá údajně o více něž polovinu méně, než organizace, která má na paměti blaho zarybněnosti našich vod, tedy ČRS…

Tím se dostávám k tomu, proč (nejen já) pokládám kormorána za škodnou. Kormorán velký, každý jeden kus, spotřebuje denně až 500 gramů rybího masa. Jednoduchými počty se dostaneme k tomu, co ony tisíce ptáků s našimi vodami, respektive s jejich obyvateli za jedinou zimu udělají.

I když vezmu v potaz počet kormoránů odhadovaný ČOS, tedy budu vycházet z toho nižšího odhadu, tedy z čísla 12 000 kusů, vychází mi, že !!!denně!!! tito nevítaní hosté v naší zemi spotřebují, uloví, sežerou 6000 kg, tedy slovy ŠEST tun ryb. Když uvážíme, že se u nás tento vysoký počet ptáků zdržuje po nejméně čtyři zimní měsíce v roce (listopad až únor, čili 120 dní), vyjde nám, že za toto období toto dvanácti tisícihlavé hejno z našich vod doslova vyrabuje na, a teď se podržte, 720 000 kg tedy 720 TUN ryb…

Kdyby měli (nedej bože…) pravdu rybáři se svým odhadem zimujících 30 000 kormoránů na našem území, dostaneme se za to samé období  120 dnů k číslu 1.800 000 kg, čili bez mála DVA TISÍCE TUN… ryb.

Když si vezeme, že ryba měřící 30 cm (což je velikost, jakou jsou kormoráni schopní běžně ulovit) váží průměrně 0,53 kg, vyjde nám, že přepočteno na takové ryby jich kormoráni u nás zimující (podle ČOS) za jednu zimu uloví 1.358 490 (jeden milion tři sta padesát osm tisíc čtyři sta devadesát…) kusů. V případě počtů zimujících kormoránů uváděných rybáři, tedy ČRS, jde dokonce o 3.396 226 (tři miliony tři sta devadesát šest tisíc dvě stě dvacet šest…) kusů ryb.

Už jste někdy viděli tolik ryb pohromadě…? Je jasné, že jaro co jaro tento počet ryb v našich vodách „někde“ chybí…

Ornitologové operují mimo jiné názorem, že na vině toho, jak dobře se u nás kormoránům „daří“ je i podoba našich regulovaných řek. Vyčítají že jsou koryta řek vměstnána do vybetonovaných žlabů, kde se ryby nemají kam schovat, a pak ať se nikdo nediví, že je kormorání uloví…

Upřímně řečeno si říkám, jestli takto hovořící ornitologové (např. zástupce České společnosti ornitologické pan Ing. Kamil Čihák…) vůbec někdy opustili lokality chráněných ptačích rezervací, a navštívili třeba řeku Berounku, Sázavu, nebo některý z pstruhových potoků, kam se bohužel už kormoráni také čím dál častěji vypravují…

Okolo našich řek chodím dost často, a tak vím, že problém vybetonovaných koryt je možná tak někde v městských částech toku, rozhodně se to ale netýká většiny kilometráže našich říčních toků.

Další věc, proč se prý u nás kormoránovi tak daří, a zvykl si vracet se k našim vodám pro potravu, je prý podle výše jmenovaného pána z ČOS fakt, že hospodářské revíry, tedy chovné rybníky a jezera jsou prý pro vidinu zisku přerybněné, a kormoráni tak mají od nás lidí hojně prostřený stůl za minimum námahy...

Jako by snad proto měli kormoráni právo tím pádem majitelům násad a rybníků od jejich majetku ulehčit…?

Hospodářsky využívané vody jsou jedna věc, navíc jsou však většinou přes zimu zamrzlé, takže břímě kormorání apokalypsy nesou plně na svých bedrech tekoucí vody - sportovní rybářské revíry. Ty na mnoha místech nezamrzají a jsou tak vděčnou kormorání jídelnou právě v době, kdy jich je na našem území nejvíce. My, sportovní rybáři ročně vydáme za povolenky a členské příspěvky nemalý peníz, odměnou nám za to jsou zdecimované revíry. Ne, nekladu za to vinu Českému rybářskému svazu, protože není v jeho silách nahrazovat stále dokola do vod to, co odtamtud vylovil kormorán. Pravdou je, že i povodně si v posledních letech se zarybněním hrají dost ošklivou hru, když k tomu přičteme ještě s kormoránem i v mnoha lokalitách přemnoženého norka amerického, máme vody skoro bez ryb. Když už jsme u těch povodní, měli bychom si povšimnout negativního dopadu, jaký má na stromy rostoucí na březích našich toků agresivní a na močovinu nezvykle bohatý trus kormoránů. Stromy, které se stávají místem hřadování kormoránů díky působení tohoto trusu umírají, čímž jejich kořeny ztrácí pro břeh svou zpevňující funkci. Břehy jsou následně při povodních náchylné k o hodně větší erozi, než by tomu bylo u břehů se zdravými stromy.

Ornitologové tvrdí, že odstřel kormorána prý nic neřeší, i kdyby bylo odstřeleno sebevíc kusů, příštího roku prý to na nových kusech nepoznáme. Navíc prý střelba kormorány plaší, a tito proto vyvrhnou z jícnu své úlovky, načež jsou nuceni lovit znovu, aby se zasytili. Kormorán velký byl v dubnu 2013 vyřazen ze seznamu zvláštně chráněných druhů. Skoro by se chtělo zaplakat – až v roce 2013…?!

Jeho stavy dlouhodobě neodpovídaly statusu ohroženého druhu, a to nejen na našem území, ale v celé Evropě, kde je stejným rybožravým problémem, jako u nás. Ornitologové se brání, že proti vyřazení tohoto škůdce ze seznamu zvláště ohrožených druhů byly paradoxně právě rybáři, kteří totiž měli od státu nárok na náhradu škod, které jim jako chráněný druh prokazatelně způsoboval. Toto tvrzení ale kulhá na obě nohy, protože rybáři by především stáli o řeky a revíry plné ryb, ne o náhrady, které ani zdaleka nemohly plně nahradit vzniklé škody, a které se dost obtížně prokazovaly.

Kormorán velký je sice hezký, ale pro naši přírodu prostě nebezpečný pták. Čím dříve se odpovědní lidé této skutečnosti postaví tváří v tvář, tím lépe pro nás všechny. Voda bez ryb je ekosystém, kterému chybí jedna z jeho nejdůležitějších součástí. Takový systém chřadne, a hrozí jeho kolaps. Vody v době, kdy jsme kormorána znali jen z filmů a obrázků fungovaly více než dobře. Dnes, kdy je kormorán velmi častou součástí našich toků, rybníků a jezer, vody neprospívají. Nejsou rybné.

Není nic horšího, než pohled do mrtvé vody…

P.S. - Pokud by mi někdo nevěřil, může se podívat například na TENTO krátký a velmi poučný film z doby, kdy ještě kormorán byl na seznamu zvláště chráněných druhů. Dnes už není, ale myslíte, že se situace s ním spojená nějak zlepšila...? Myslivci mají tolik překážek v možnostech snižování jeho stavů odstřelem, že je zákonité, že u vody místo výstřelů brokovnic stále slyšíte jen hlasy kata našich vod - kormorána velkého...