A víte co? Pojďte se raději najíst…

…a dobře najíst. O jídle, o kterém chci dnes psát, by se daly psát bez diskuse básně, ale ty mi prý moc nejdou, tak se musíte spokojit s banálním receptem…

Přiznám se bez mučení, že tenhle recept není z mojí hlavy, a je nanejvýše pravděpodobné, že ho řada z Vás zná, a vyzkoušela. Já ho našel v časopisu, který k nákupu občas dostávám při nákupu v Albertovi.

Jde o takzvanou –„šestihodinovou kachnu“.

Kachen jsem za život snědl tolik, že by možná zaplnily hladinu menšího rybníčku, ale musím s čistým svědomím říct, že tak dobrou jsem ještě nikdy nikde nejedl. Recept na ni je navíc tak směšně snadný, že podle něj tu dobrotu svede uvařit i totální kuchařské vemeno…

Vezmete prostě kachnu, den před plánovaným pečením ji celou zvenku i zevnitř prosolíte, okmínujete, a posypete v dlani rozmělněnou trochu majoránky. Na dno pekáčku nasypete nahrubo pokrájenou menší cibuli, a pokladete asi tak 6-8 celých oloupaných stroužků česneku. Na to vše položíte okořeněnou kachnu, a to prsy nahoru. To zdůrazňuju proto, protože většinou se drůbež peče nejprve prsy dolů, až po nějaké době se otočí obráceně.

Vtip je právě v tom, že Vy nic otáčet nebudete...

Přiklopíte druhým pekáčem, nebo zakryjete alobalem, a dáte odležet do druhého dne do lednice.

Druhý den kachnu podlijete 100 ml mléka (půl hrnku), a dáte do trouby, nastavené na 120 °C. Bez jediného zásahu, bez zvědavého odklopovaní horního dílu pekáčku (alobalu), bez nějakého dalšího podlévání, pečete 6, slovy šest, hodin. Mezi tím máte fůru času na uvaření knedlíků, noků, nebo co já vím čeho, včetně zelí. Z popisu je jasné, že pokud chcete mít kachnu k obědu, musíte si ráno s vložením této do trouby pospíšit, nějaké dlouhé vyspávání Vám tato kachna neodpustí.

Po šesti hodinách můžete horní díl z pekáče odstranit, a případně, že se Vám nebude zdát kůžička dostatečně propečená, zvýšit teplotu na 200°C, a tak nechat kachnu cca 10 minut dopéci. Já, když jsem ji pekl, tak už jsem tenhle poslední krok nedělal, nebylo ho třeba. Kachna takto upečená, jde sama doslova od kosti, její maso je lahodné, a co je v případě tohoto typu drůbeže asi dost důležité – pomalým a důkladným pečením se z ní vypeče každá kapka sádla. Její maso je i přes vypečení sádla krásně šťavnaté, není vysušené, jak někdy při klasickém typu pečení bývá. Bohužel nemám z tohoto počinu žádné fotky, protože jsem, co bych lhal, receptu moc nevěřil, a říkal jsem si, že je škoda se mordovat s focením, když výsledek bude bůhví jaký. A to byla chyba, výsledek daleko předčil jakékoliv mé doufání.

Radím Vám dobře, zkuste ten recept také!

P.S. – majoránka, cibule a česnek v původním receptu z časopisu Albert nebyly. Tyto ingredience jdou na triko mně osobně (což je jistě kropologům jasné…), a Albert za ně nenese žádnou odpovědnost… :-)