Obraz, co odemyká dveře do dětství…
Srub mého dědy a babičky, tak, jak vypadal v roce 1971, kdy ho můj strejda Petr namaloval.
Sedím u počítače a koukám se na stěnu před sebou. Visí na ní obraz srubu, co postavili kdysi rodiče mého dědy. Ano, je to ten, jehož fotku jsem přidal k tomuto svému vzpomínání. Asi žádná světová galerie by ten obraz do svých sbírek nechtěla, pro mě je přesto jeho cena nevyčíslitelná.
Pokaždé, když se na něj podívám, jako bych skrze něj mohl vejít tam, kde je každý člověk většinou šťastný – do svého dětství...
Dejme tomu, že je rok 1978. Je mi deset let, půlka července, a svět je tím nejbáječnějším místem ve vesmíru, vždyť jsou prázdniny…
Myslím, že je pátek, musí být, protože po týdnu přijedou naši z Prahy, aby babičce a dědovi ulehčili od hlídání mě a bráchy. Takový pátek na chatě začínal většinou v létě tím, že se mazalo stoupnout si do fronty na místo, kam v jedenáct hodin přijížděla pojízdná prodejna. Takovej chleba, kulatej, velikej a voňavej, jakej vozila ta pojízdná prodejna, takovej jsem už nikde a nikdy jindy nejedl…
Dědův srub v zimním hávu na fotce, která je mnohem starší, než jsem já...
Před obědem jsem vyběhl do stráně mezi borovice a přinesl tam odtud malé sameťáčky, aby bylo do polívky. Odpoledne potom přijeli naši. Trocha nervozity, ale klaplo to a smíme jít s bráchou večer do Staré Hutě do kina. Dávají Sedm statečných a lístek „do první brázdy“ stojí čtyři koruny…
Celou noc potom zase budu rajtovat na koni, střílet z coltu a krýt záda Chrisovi. Spát budu tu noc na verandě toho krásnýho dědova srubu, srubu, co má ve spárách jíl s mechem, co voní jako železniční pražce, a co kolem něj šumí vítr ve větvích borovic, jabloní a stařičké břízy. Někdy k ránu ke mně do snu pronikne houkání vlaku směr Dobříš, ale to nic, řeknu si - to jsem jen já a další kovbojové v ohradách u nádraží a sledujeme sázku o to, jestli je rychlejší nůž, nebo colt…
Ráno mě čeká povinnost natahat od studny konve s vodou a dojet na kole do Pouští pro čerstvý mlíko. Je sobota a velikej den!!!
Na hřišti už se scházejí všechny děti z okolí, aby se střetly v závodech, který pro nás, haranty, organizujou dospěláci. Doufám, že to dneska konečně natřu ve střelbě ze vzduchovky tomu cápkovi od Spilků. Vloni byl lepší i na chůdách…
Tak tohle byl jeden z našich dětských sportovních dnů. Ta stavba v pozadí, to je chata osadního šerifa, pana Peka. Kdyby mě někdo nemohl poznat, jsem ten hubeňour vpravo na kraji, s číslem 15...
Ať už natřu, nebo dostanu natřeno, je krásnej letní den, kterej končí na zahradě u osadního šerifa Peka. Zase se s klukama pereme o poctu, sedět opřený o totem. Někdo nás okřikne a všichni si stoupají. Otáčíme hlavy směrem ke stožáru, na kterej pomalu pan Pek s panem Hradičkou vytahujou vlajku osady „Ranč sedmi hříchů“.
Kytary a hlasy lidí okolo spustí „…vše tone v snách a život kolem ztich, jen dole v tmách kol ohně slyšet smích...vlajka vzhůru letí, k radosti svých dětí. Hned se s mráčky snoubí…“ a začíná potlach.
Pro nás – smrady mrňavý, žlutá limonáda a pečený buřty. Táta s ostatníma chlapama drží v ruce voskovaný kelímky s pivem a vedou řeči. Vůně ohně, doutníků a sem tam i fajfky. Ženský se smějou vysokými hlasy, kdo může a umí (i kdo neumí) tak zpívá. Vždycky, když někdo přiloží do ohně z hromady obrovských polen, vyletí k nebi mrak jisker. Ty jiskry a šťastný lidský tváře ozářený posvátným trampským ohněm, to je něco, co si člověk zapamatuje, i když má teprve nudli u nosu.
Tohle jsou moji rodiče v době, na kterou právě vzpomínám. Nejšťastnější období jejich života...
Začne se zpívat že „…padla mlha na prales, v osadě zaštěkal pes. Výkřik zní, pro pět ran mládenci, je tady indián. Trempa div mrtvice neraní, když mu někdo čumí do spaní, s kudlou v ruce, kolťák za pasem, žene si to vyrovnat s tím mamlasem…“
Blíží se půl jedenáctá a my, děti, budeme muset jít spát – povinně. To aby si konečně mohli dospěláci přestat dávat bacha na jazyk a začít se konečně bavit tak, jako se dospěláci baví.
Jasně, že se nám, potěru, vůbec spát nechce, ale nedá se svítit. Ale co, za rok zase poletí vlajka vzhůru k nebi, zase budou mraky jisker, zase se povedou řeči. Zase se sejdou lidi ze široka a daleka, aby si řekli, co se jim za ten rok povedlo zažít.
Tohle všechno trvalo snad až do mojí vojny. Tehdy už jsem sice nemusel chodit spát s „potěrem“, i ten voskovanej kelímek s pivem už jsem směl držet v ruce, vedl jsem řeči a kouřil důležitě cigáro.
Jenže po vojně se nějak všechno změnilo, přišel rok 1989…
Přišla svoboda, odešel bolševik, a stalo se něco smutnýho a nepochopitelnýho. Svět, alespoň ten náš, se přikryl „sametem“, kterej udusil oheň v ohništi na zahradě pana Peka, i v srdcích kamarádů, kteří se kdysi u toho ohniště setkávali. Lidi najednou, bůh ví proč, zapomněli na vlajku a mraky jisker, zato si vzpomněli na svoje peněženky, na auta, hadry a cingrlátka. Pan Pek umřel, s ním spousta dalších a najednou už nebyl nikdo, kdo by chtěl organizovat pro děti závody. Nebyl nikdo, kdo by rozeslal zvadla k ohni, kdo by vytáhl vlajku na stožár…
Ještě že mi zbyl ten obraz dědova srubu. Stačí se na něj podívat, a v mým srdci zase – vlajka vzhůru letí…
Věnováno památce všech těch, kteří byli u toho, a kteří už nejsou. Ne, nezemřeli jste, všichni jste přede mnou v tom obraze, na který se právě teď dívám…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Fico je mimo ohrožení. Pellegrini: Na hovor o uklidnění situace nedozrál čas
Na jednání stran k uklidnění situace na Slovensku patrně nedozrál čas, uvedl zvolený prezident...
Česku dnes hrozí krupobití a lokální bouřky, přívalové srážky už ne
Přímý přenos Na většině území Česka se dnes odpoledne a večer mohou objevit bouřky s kroupami a silnými dešti....
Na trhaviny pro Ukrajinu přispěli Češi téměř komplet, sbírka na vrtulník vázne
Nadační fond pro Ukrajinu známý jako Dárek pro Putina od jara 2022 vybírá prostředky pro obranu...
VIDEO: V Londýně hořel autobus. Hasiči požár zvládli až po více než hodině
Pět hasičských vozů a třicet hasičů zasahovalo v sobotu odpoledne v Twickenhamu na jihozápadě...
Prodej pozemku k bydlení, 1564 m2, Frýdlant nad Ostravicí
Frýdlant nad Ostravicí - Nová Ves, okres Frýdek-Místek
3 112 360 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...