Krásnou ženskou usmívati se viděti - krásný den míti...

Možná to znáte taky. Jsou rána, kdy je nám jasný, že den bude fajn. Budeme mít v sobě dost síly porvat se s ním a když se náhodou objeví nějaká ta ,,jobovka“, úspěšně jí zmáknem. Respektive, možná že nezmáknem, ale prostě si z toho nebudeme rvát žíly.

Takový dny já poznám.

Od rána totiž potkávám samý pěkný ženský. Asi blbost řeknete si.

Možná.

Někdo se bojí černejch koček, někdo jeptišek. Já se bojím rán, kdy ne a ne potkat hezkou, usměvavou holku.

Úplně nejlepší je, když ta pěkná holka (žena), co jde proti vám (mně), koukne a sjede mě pohledem od očí až po špičky bot.

Prima, stojím jí za pohled trvající tři – čtyři vteřiny.

Bod pro mě.

A kdy je bonus?

Když si letmým pohybem, který si snad ani neuvědomuje, upraví ten pramen vlasů, který jí spadl neposlušně do čela, a který měl zůstat za ouškem.

A nebo když dlaně vyrovnají neexistující ,,fald“ na sukni, či srovnají límeček, který to vůbec nepotřeboval.

Je to instinktivní jednání a jeho cílem je být v očích toho druhého, náhodného kolemjdoucího ( mě), dokonalá.

Taková rána miluju a dny jejichž jsou startem většinou stojí za to.

Některá rána jsou jiná…

Pěkná holka v nedohlednu, všude jen samý kyselý a zachmuřený ksichty, který nerad vidím v kteroukoliv denní dobu. V tramvaji smrad. Špinavej bezdomovec kam se člověk podívá.

Načuřenej chlap, co si myslí, že když do mě úplně zbytečně v metru tlačí lokty, bude mu líp na duši a dokáže mně (sám sobě), že je borec.

Chudák neví, že kdybych chtěl, dokázal bych mu ty jeho sádlem obrostlý ploutve utrhnout a umlátit ho s nima.

Jenže já nechci. Proč taky?

Nemusím si nic dokazovat, tak se odklidím dva kroky stranou a najednou jsem vedle paničky neurčitého věku, ale určitého duševního rozpoložení. Madam řve do mobilu jako protržená na svýho muže, že je idiot a že neumí zařídit ani tak jednoduchou věc jako je…

Ani si v tom svém záchvatu ranní hysterie neuvědomila, že metro už vyjelo ze stanice, signál už je v trapu a ten chudák, co si jí kdysi vzal, už má od ní, na rozdíl od nás, co stojíme okolo, pokoj.

Hmm, tak v takové ráno vím, že ten den nebude stát za nic.

A víte co bylo fajn na dnešním ránu?

Potkal jsem jich hodně.

Byly voňavé a krásné.

Letmými doteky a zbytečnými úpravami, snažily se být ještě krásnějšími.

Tak to je fajn!

Je pondělí a vypadá to na fajn den…