Ale bez gumy ani ránu, kamaráde...

Líbila se mu na první pohled. Neměla obarvené vlasy a nebyla ani nijak obzvlášť zmalovaná. Vypadala vlastně jako obyčejná holka…

tapeta.cz

Coural se ulicemi noční Prahy celou věčnost, než ji našel. Mohlo jí být tak kolem pětadvaceti, ale znáte to. U takových holek jeden nikdy neví. Hnědou koženou bundu měla do pasu a od pasu dolů seprané džínsy. Kabelku měla, to ano, ale nijak nápadnou. Když ji konečně oslovil, trochu se bál, že to vlastně ani štětka není a že dostane pár facek.

Byla to štětka…

Odvedla si ho někam za Náměstí Míru, do hodinového hotýlku.  Šest stovek za pokoj a tisícovka pro ni. Všechno hezky předem…

„Tak jak to bude? Normál, nebo jenom orál? Nebo něco extra? Nejdřív se hezky osprchneme, jo. A támhle v tom košíčku na stolku jsou gumy. Vyber si jakou chceš, mně je to fuk. Jak ti mám říkat? Já jsem Soňa…“

Posadil se do křesílka a díval se na ni. Byla opravdu hezká, škoda jí pro takovou práci i pro ten konec, co ji určitě čeká. Rozsvítil malou lampičku na stolku hned vedle rádia, zvednul se a došel k vypínači, aby zhasnul hlavní světlo. Lampička házela zvláštní stíny na trámy podkrovního pokojíku. Střešním okénkem se mihnula vzdálená blikající poziční světýlka na křídlech letadla, co si to šinulo asi deset kilometrů nad nimi.

Vrátil se zase ke křesílku a zase se do něj posadil. Zase se na ni díval.

„Hele, kamaráde, mně je to fuk, je to tvůj čas a ty si ho platíš, ale jestli nejsi z těch chlapů, co to mají za deset vteřin za sebou, tak bys měl asi dělat to, proč jsi sem se mnou šel. Mejdlo najdeš uvnitř ve sprcháči a ručník máš támhle přes ten trámek. Nebo chceš, abych šla do sprchy s tebou? Jsi ale kus chlapa a nevím, jestli se tam oba vejdeme. Každopádně se umýt musíš…“

Usmál se na ni a ji napadlo, že je to vlastně celkem sympaťák. Tak to snad nebude ani nijaká otrava a třeba si to s ním i užije. Něco se jí ale na něm nezdálo. Vymluvila se, že musí na záchod a když se tam zavřela, pro jistotu poslala SMS  svému pasákovi, aby věděl, ve kterém pokoji a kde přesně je.

Svět je plnej magorů – řekla si a po spláchnutí toalety, které bylo vlastně zbytečné, protože jedinou činnost, kterou tam provozovala, bylo právě jen to poslání SMS, vyšla zpět do pokoje.

Pořád seděl v tom křesílku a neměl se k tomu, aby se šel osprchovat.

Cítila, že ztrácí půdu pod nohama.

„Hele, já nevím, ale myslím si, že je to pro oba lepší, když budeme osprchovaný. Nebo to máš rád tak jako…“.

Že on je to úchyl - napadlo ji.

„Hele, dobře, tak se nemyj, ale gumu si vezmeš. Bez gumy ani ránu, kamaráde…“

Pořád tam tak seděl a díval se jí do očí.

„Ty se mě bojíš, viď?“, zeptal se jí potichu.

„Gumu nebudeme potřebovat a ani sprchu. A neboj se mě, třeba se bojím já tebe víc, než ty mě…“

„A co teda po mně chceš sakra?!“

„Myslíš, že bych tě mohl poprosit, jestli by sis mohla vzít hřeben a česat si vlasy? Víš, jen tak naproti mě sedět, nic neříkat a česat se?“

„Tak moment! Ty zaplatíš za pokoj a za mě a nakonec chceš, abych si před tebou česala vlasy?!“

Byla přesvědčená, že je to úchyl a pomalu přemýšlela nad tím, že až si bude sahat do kabelky pro hřeben, že si vyndá místo něho slzný plyn a stříkne mu ho do obličeje. Ke dveřím je to jen pár kroků a bude pryč…

Také už ho v kabelce nahmatávala, když jí začal vyprávět.

Dozvěděla se, že jeho žena je na něj permanentně naštvaná a že se zvečera, tak jako vlastně každý den, pohádali. Což o to, na takové řeči ona byla zvyklá. Na to, jak jsou ti papínci od rodiny neskutečně týraní tou, kterou si kdysi sami vybrali. Každý svého štěstí strůjce – říkala si a těšilo ji, že ti troubové musí zaplatit jí za to, co by mohli mít doma zadarmo, jen kdyby se nechovali jako pitomci. A když už mají doma semetriku, tak je to taky jejich problém…

„Hele, já vím, že to je divný, ale já už nebyl s nějakou ženskou, co by neřvala a jen by proti mně seděla a byla krásná tím, že je ženská, že už si to ani nepamatuju. Podívej, dám ti klidně ještě pětikilo navíc, když tady se mnou budeš prostě jen potichu sedět, budeš vonět svou ženskostí a budeš mlčet. Nic víc po tobě nechci. Proto se nepůjdu umýt a proto nepotřebujeme žádnou gumu. Uděláš to pro mě… Soňo?“

Pustila z prstů bombičku se slzným plynem a nahmatala místo ní v kabelce hřebínek. Usmála se na něj, jednou rukou si odhrnula své krásné vlasy z čela a druhou donutila hřeben, aby jí ty její hezké, přírodně zabarvené vlasy pročesával.

Pro ni to byly ty nejsnadněji vydělané peníze, co kdy dostala a pro něho ty nejlépe vynaložené peníze, co za poslední půlrok utratil.

Když má hlad duše, tak jde hlad těla stranou…