Pátek 13. prosince 2019, svátek má Lucie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 13. prosince 2019 Lucie

Ne, já opravdu nepůjdu v sobotu na Letnou. Nemohu, demokracie mně to nedovolí...

13. 11. 2019 12:25:07
Nemohu tam jít, protože nesouhlasím s tím, co Milion chvilek hlásá, požaduje a plánuje. Kdybych tam šel, přišlo by mi, že nevím, co chci. Kdybych tam šel, asi bych nechtěl demokracii...

.

A co že to tedy vlastně chci?

Chci, aby i nadále v naší zemi panoval demokracie. Ne demokracie „Milionkařů“, ne demokracie jen Babiše, nebo jen Zemana, ale prostě obyčejná demokracie bez přívlastků.

Ono totiž demokracii nelze vykládat jen pohledem jedné názorové skupiny, nebo jedné osobnosti, demokracie je určitý sled událostí, je to území, které má své určité mantinely, ne že ne, ovšem ty mantinely nesmějí být svobodu názoru uzurpující.

Dalo by se zjednodušeně říci, že demokracie je především o svobodě názorů. Právě proto, protože ji dnes máme, protože dnes požíváme tu čest ji mít, právě proto mohou i lidé z Milionu chvilek pořádat demonstrace za své názory. Demokracie ale rozhodně není o tom, že když někdo s těmi názory „Milionkářů“ nesouhlasí, že by neměl mít právo říkat si demokrat.

Jedna věc je moci svobodně hlásat svůj názor – svou pravdu, druhá věc je tvrdit, že jen ta moje pravda je ta ryzí demokracie.

Jak už jsem předeslal, demokracie má určité „mantinely“. Těmi mám na mysli především určitá pravidla, která jsme si skrze naše zákonodárné zastupitele určili. Mezi taková pravidla bezesporu patří, že když někdo vyhraje v demokratických a svobodných volbách, nebo když se mu po tomto státotvorném aktu podaří sestavit vlády schopnou koalici, má mít možnost vládnout.

Ne každá vláda je dobrá, ne každý premiér, nebo jednotlivý ministr musí být nutně dobrý. V případě ministrů dochází běžně k obměnám, v případě premiéra už to tak jednoduché není. Tak jsme si to ale určili v pravidlech hry, pravidlech, která by se neměla měnit v průběhu hry jen proto, protože se nám, nebo někomu od vedle náhodou zrovna ten a ten premiér nelíbí. To se nám přeci v minulosti stalo již mnohokrát a jistě to naši vlast ještě mnohokrát čeká, že si do čela své vlády bude přát někdo někoho jiného.

Od takové změny ale právě jsou ony svobodné volby – svobodné opět bez přívlastků. Na Milionu chvilek mi vadí (mimo jiné) například to, že srovnává své akce za své názory s akcemi a událostmi z doby před třiceti roky, kdy také lidé za něco demonstrovali. To srovnání je ale naprosto liché, kulhající ne na obě, ale na milion nohou. Tehdy, v roce 89 ́šlo přeci o něco úplně jiného, šlo o změnu celého režimu, ne o sesazení jednoho politika, nebo lidí na něj napojených. Tehdy šlo doslova o absolutní převrácení všeho, co až do té doby po dlouhých 40 let ovládalo naše životy.

Jde snad Milionu chvilek o převrácení všeho, co bylo za uplynulých 30 let vytvořeno...?

Pokud ano, pak by bylo nutné mít se před takovou snahou setsakra na pozoru, pokud ne, pak tedy z logiky věci nelze srovnávat listopady roku 1989 a 2019.

Víte, i já mám problém s panem Babišem, i v mnoha ohledech s panem Zemanem. Přesto si ale říkám, že nelze v momentě, kdy se mi tito nelíbí, vyměnit je za jiné mimo volební místnost. Milion chvilek prý po panu Babišovi bude na svém Letenském sobotním shromáždění požadovat, aby se zbavil Agrofertu a svého vlivu na média, nebo aby odstoupil.

To mi s prominutím přijde asi tak stejně komické, jako když Jára Cimrman v zájmu zapamatovatelnosti historických dat prý po císaři Františku Josefu I. chtěl, aby v zapamatovatelném roce 1900 buď odstoupil... nebo alespoň zemřel.

Když před sebe postavíme slovo – „demokracie“ a podíváme se na věc skrze něj, musíme si přeci nutně uvědomit, že všichni ti voliči, kteří volili Andreje Babiše, respektive jeho hnutí ANO, přeci dávno věděli, že Babiš vlastní ohromný majetek, mnoho firem a společností, které ovlivňují tlak v běhu věcí veřejných.

Už před volbami všichni věděli, že vlastní důležité mediální subjekty, přesto ho voliči volili. Svými dnešními požadavky tím tedy Milion chvilek popírá voličům, kteří poslali Babiše do čela země, jejich právo na vítězství – na demokratické vítězství. Naposledy, kdy byly zadupány do země výsledky svobodných voleb, to bylo v roce 1948, o kterém snad všichni víme, co našemu národu přinesl...

Tam se snad vracet nechceme...?!

V případě Miloše Zemana je to stejné v bleděmodrém. I ten leží jak mně, tak spoustě lidem v žaludku, ale další spousta ho chce na Hradě mít. Těch, co ho tam mít chtějí je podle všeho tolik, že ho tento fakt na Hrad skutečně vynesl.

Pokud chceme ctít demokracii, můžeme sice skřípat zuby, ale musíme ho právě v zájmu demokracie ještě těch pár let na Hradě strpět. Nelze vymýšlet žádná „ale“, pokud se prezident nedopustí předem v Ústavě jasně definovaných zločinů, nelze ho sesadit. Nelze říkat – „bohužel“, protože pokud bychom to řekli, už bychom si vlastně nevážili demokracie, která nezná žádná „bohužel“. Kdybychom dnes dopustili, aby byl z ulice, náměstí, nebo z pláně „sestřelen“ současný prezident, nebo premiér, kdo by nám mohl zaručit, že v momentě, kdy v těchto postech budou dlít lidé námi oblíbení, že se neobjeví na zmiňovaných plochách odpůrci právě těch našich vyvolených a že se i jim nepodaří ty „naše“ hochy, nebo „holky“ křikem sestřelit...?

Víte, kdo jediný nám – Vám, může zaručit, že se to našim – Vašim oblíbencům nestane...?

Jedině demokracie. Demokracie ctěná, bez přívlastků, která bude nahlížet naprosto stejně na fakt, zda dnes sedí ve Strakovce, nebo na Hradě ten či ten, a zda tam bude zítra sedět tamten a onen.

Pokud chcete udržet skutečnou demokracii, nedělejte krok stranu mimo ni, abyste si mohli bez jejího vlivu určit její (vaše vlastní...) pravidla, která však přeci už z principu věci nemohou odpovídat jejím zájmům.

To totiž nelze, buď musíme demokracii ctít se vším všudy, tedy nejen s jejími pozitivy, ale i s určitými riziky, že ne vždy bude pro nás osobně chutnat sladce, nebo ji ctít nebudeme, pak ale nemáme ani to nejmenší právo se za ni schovávat.

Ne, já opravdu nepůjdu v sobotu na Letnou. Nemohu, demokracie mně to nedovolí...

.
Autor: Vladimír Kroupa | středa 13.11.2019 12:25 | karma článku: 44.01 | přečteno: 2642x

Další články blogera

Vladimír Kroupa

Označit práci policie v nemocnici v Ostravě za debakl může jen neinformovaný ignorant…

Váhal jsem, zda se vůbec pouštět do polemiky s autorem, který nejen že ve svém blogu navršil jeden nesmysl na druhý, ale navíc má také zvláštní představy o diskusi a argumentaci...

12.12.2019 v 10:32 | Karma článku: 41.86 | Přečteno: 6835 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Sociálně, až socialisticky rozmazlení Francouzi, vůbec netuší, která bije…

Doslova s otevřenými ústy jsem se dnes dočetl, viz odkaz v blogu, že se Francouzům nechce chodit do penze „až“ v rozmezí 62 -64 let věku. Někteří z nich dnes dokonce chodí do důchodu v 52 letech...

11.12.2019 v 9:54 | Karma článku: 42.29 | Přečteno: 2746 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Hele, Milionkáři, nechcete se na to dnes vybodnout…?

Spolek Milion chvilek pro demokracii svolal na dnes na pražské Václavské náměstí veselici s mávátky a transparenty. I když mají v mnohém pravdu, i když toho bez voleb stejně moc nezmění, i když mají právo na demonstraci...

10.12.2019 v 10:29 | Karma článku: 42.89 | Přečteno: 2571 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Piráti ve službách Trikolóry…

Já nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Aktuální přestřelka mezi panem Michálkem od Pirátů a panem Kalouskem z TOP09 svědčí o tom, jak to vypadá, když se nevyzrálý střetne s přezrálým...

6.12.2019 v 13:37 | Karma článku: 39.63 | Přečteno: 2274 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tamara Roubíčková

Je důležitější to co máte na hlavě, než to co máte v hlavě

Nedávno proběhl soud o velmi nebezpečné zdravotní sestře pro společnost, protože nosí černý šátek na hlavě. Před několika málo dny se ukázalo, že nebezpečný byl pacient bez pokrývky, ale s černotou ve své hlavě.

13.12.2019 v 9:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 87 | Diskuse

Luboš Smrčka

Vymírající ekonomiky

Ruská ekonomika má svých problémů dost, ale vymírání země je daleko podstatnější potíž, než chabý neproduktivní průmysl či fatální závislost na surovinách. Čína směřuje k demografické krizi nebývalých rozměrů.

13.12.2019 v 8:17 | Karma článku: 14.50 | Přečteno: 200 | Diskuse

Michael Laitman

O jedné nebezpečné restauraci

V jedné restauraci v Izraeli připravují jídla z produktů určených k vyhození kvůli nevzhlednému stavu, nebo po záruce.Zajímavé na tom je, že v menu jsou ceny pouze za nápoje, a zákazník sám rozhodne,kolik zaplatí za ostatní chody.

13.12.2019 v 7:55 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 175 | Diskuse

Richard Peterka

Proč Evropskou komisi vedou samí zoufalci?

Po zřejmém opilci J.C. Junckerovi stojí v čele Evropské komise další bezradná a manipulovatelná osoba, která již dávno přesáhla mez svých pozitivních politických možností.

13.12.2019 v 7:43 | Karma článku: 25.12 | Přečteno: 365 | Diskuse

Michal Konečný

Někdo to zaplatí

Je možné, že se lidé nechají přesvědčit, že elektromobil je lepší než auto se spalovacím motorem, a začnou si elektroauta houfně kupovat. Je nepravděpodobné, že by se tak rozhodovali na základě výzev ekonadšenců . Zasáhne stát.

13.12.2019 v 7:31 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 186 | Diskuse
Počet článků 1998 Celková karma 34.67 Průměrná čtenost 2830

Doufám, že nikdy nebudu tak hloupej, abych si o sobě myslel, že jsem nade všechny chytrej.

 Dum Spiro Spero... 

 

                                

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz