Babišova vláda = konec světa? Ale ne, byli jsme a budem…

Jeden by mohl dostat pocit, že se blíží minimálně konec světa. Jedno hlasování, jedna vláda a lidé mají pocit, že od teď už nevyjde Slunce…

.

Ale to víte, že vyjde, vyjde úplně stejně, jako vyšlo včera i předvčírem. Bude svítit na tuhle novou vládu, ať už si o ní myslíme cokoliv, stejně, jako svítilo na vlády předešlé.

Z úst mnoha politiků v poslední době slyšíme často volání, že bychom my, občané, neměli dát na příliš hlasité a zveličované strašení stran budoucnosti Evropy v souvislosti s migrační krizí i s dalšími problémy, se kterými se EU (zatím bez úspěchu…) pere.

Prý ti, co straší občany, na jejich strachu vydělávají, prý v nich vzbuzují xenofobii a vůbec zbytečně silný pocit beznaděje, negativismu a temných zítřků jinak přeci zářné EU- ropské budoucnosti.

Evropa na tom prý přeci nikdy nebyla lépe, ani my jsme se prý v historii neměli nikdy tak dobře, tak jaké pak strachy.

No tak fajn, já to beru. Máme se dobře, podle všeho se i budeme mít dobře, tak jaképak s tím štráchy. V tom případě bych byl ale také rád, aby ti samí politici, co mi každodenně vlévají optimismus do žil, přestali mě i další občany strašit koncem dobrých časů, které prý odešly s včerejším hlasováním o důvěře vládě Andreje Babiše.

Proč se bát, když si přeci všichni jistě dobře vzpomínáme, jak jsme tu měli (a přežili) i jiné vlády, které byly také tak trochu „zvláštní“, nebo které měly alespoň zvláštní konce?

Proč stahovat kalhoty a házet flintu do žita, když jsme už zažili i vládu, co jí předsedal vzděláním mladý mašinfíra, nebo vládu, které velel bývalý pingl a šedá eminence socialistického podniku veřejného stravování RaJ (krycí jméno ROKO)… Vládu, v níž byl ministrem zdravotnictví dnes odsouzený šíbr, co komandoval později i celý středočeský kraj a který si denně zpíval písničku - "Malá domů, malá domů"...?

Proč se bát, když naše země přežila i vládu chachara s velikým penisem, který se s ním jezdil chlubit až do Toskánska, vládu, ve které mimo jiných exotů sedělo i hejno zelených papoušků, co stále jen do všeho kecali, občas si klovli, ale kteří nikdy nepřišli s ničím pro stát použitelným – jen když bylo zrní…

Proč se bát, když jsme tady už měli i vládu, co dostala důvěru jen díky dvěma Jidášům, co za třicet stříbrných zradili vlastní stranu…?

Proč se bát, když jsme rozdýchali a ve zdraví přežili i vládu s ženským přirozením ovládaným mamánkem, co sebou nechal orat stejně tak, jako tehdy všichni nejmocnější z vrchních pater jak politiky, tak státních úředníků, co chodili na vládu s prosíkem a s drahými kabelkami v rukách…?

Vládu, ve které seděli místo hejna zelených papoušků pro změnu nějaké VVeverky…?

Zažili jsme toho ve Strakově akademii hodně, dost z toho bylo na hraně neskutečna. Fakt, že se současná Babišova vláda opírá o podporu komunistů je jen logický důsledek předešlého vývoje. Když se totiž člověk podívá do sestav, činnosti a v některých případech i konců vlád minulých, tak si jeden může klidně i říci, že je vlastně ještě div, že ti komunisté ve vládě nesedí přímo.

Myslím si, že ti nejhlasitější kritici a křiklouni z řad současné opozice, toho za ty roky moc nepředvedli, aby zabránili dnešnímu stavu věcí. Svými vlastními přístupy a stylem vládnutí v minulosti doslova naházeli voliče do náručí jak Babišovi, tak komunistům.

Konkrétně třeba ODS, kdyby dlouhodobě nepřehlížela manýry svého minulého předsedy s jeho femme fatale, která s ním, s celou stranou a potažmo i s celou vládou orala, jako Přemysl s volkem, mohla být ODS u koryta a na vrcholu dodnes. Sami si svou liknavostí a troufnu si říci - doslova vaginální slepotou, mohou za to, že jim dnes nezbývá nic jiného, než vřískat z opozičních lavic.

Ale klid, nějak bylo, nějak bude. A jak říkal vizionář ve stejnojmenné hře Járy Cimrmana – „… já myslím, že bohatý to budou mít vždycky dobrý!“

A my to máme dobrý taky, Slunce zítra vyjde, nebojte se…

.