Kohouti nad hrobem…
.
Současnost…
Na terase domova pro seniory, jak se dnes říká prachobyčejnému starobinci, trávilo další dopoledne z ukrajujícího se času pár starých lidí. Dílem muži, dílem ženy. Byli tam odložení, jako zapomenuté hračky, jako faktury ležící na okraji stolu, se kterými si nikdo neví rady a tak všichni dělají, že nejsou, že neexistují. Mezi nimi i dva staří muži. Oba dva už mnoho let trávili denní dobu v kolečkových křeslech, to bylo ale asi tak to jediné, co měli spolu společného.
Vlastně ne, ještě něco společného by se našlo, ale o tom neměl nikdo z lidí okolo nich ani tušení. Dokonce o tom neměl tušení jeden z nich. Ten druhý si svou vědomost chránil, bylo to něco, co bylo na tomto světě už jen jeho, něco, o co se nehodlal s nikým dělit. Ani s tím, koho se to týkalo.
Zatím…
.
Před 66 roky…
Sám nechápal, jak je možné, že je ještě naživu. Už druhý týden trávil na samotce v „díře“, v plísní překypující kobce bolševického lágru, do kterého byl poslán jen za to, že byl od dětství veden v duchu skautských tradic. Nemohl sklonit hlavu před komunistickou hydrou, jednoduše proto, protože nebyl zvyklý ustupovat zlu. A tak si ho zlo našlo, aby z něho vymlátilo vše lidské, vše, s čím se dalo žít, aby mu sebralo vše, na co by mohl být člověk hrdý. Stranický moloch ho sežvýkal, aby ho zbaveného ducha i naděje vyplivl na místo, kde Bůh nikdy nebyl, nebo o sobě alespoň nedával ani trochu vědět…
„Obžalovaný Jaroslave Stárku, jménem republiky…“
Každý den za ním chodil ďábel v lidské podobě, aby zajistil onu výše zmiňovanou absenci Boha. Každý den pro něho měl extra novou porci svého zla, ať už šlo o kopance, rány do ledvin, nebo „jen“ s ještě plesnivější a zkaženější trochou jídla, kterou mu strana a vláda pod záštitou pracujícího lidu přidělila. Ten ďábel nebyl o moc starší než on, snad jen o rok – dva. Měl na sobě uniformu příslušníka Sboru národní bezpečnosti, neuvěřitelně modré oči a snad nejparadoxnější jméno, jaké mohla zrůda na takovém místě mít – Čestmír Jemný.
Snad to bylo tím jeho jménem, dostal mezi mukly přezdívku Šmirgl, to podle smirkového papíru, který býval sice v některých případech z jemného písku, nicméně kůži dokázal sedřít až na kost. Šmirgl byl pověstný svou krutostí a neskutečnou vynalézavostí, s jakou dokázal „nepřátelům strany a lidu“ činit ze života již tak těžkého, ještě větší peklo. Žádná podlost, žádná část lidského děla i duše mu nebyla svatá, dokázal se vždy s přesností na desetinu milimetru trefit tam, kde to mukl nejvíce cítil. V prvé řadě to byl psychopat, typ člověka, jaký zločinný režim potřeboval mít na své straně, kdo by jinak odváděl tu nejšpinavější práci…?
Jeho pronikavě modré oči se dokázaly smát jen jednomu – lidskému utrpení.
Objekt jeho současného zájmu, mukl Jaroslav Stárek, bývalý skautský vedoucí, odsouzený za údajnou protistátní činnost ve vykonstruovaném procesu na dvacet let pobytu v pracovním lágru, na ty modré oči nikdy nezapomněl…
.
Současnost…
Říkal si, že už to trvá moc dlouho, zatraceně dlouho. Každý den, od rána do večera, od světla do tmy, cítil na sobě ten pohled. Ty oči, které ho probodávaly silou gama-paprsku. Kolikrát si chtěl postěžovat sestře, ale nikdy to neudělal, byl zvyklý rány rozdávat, ne se před nimi krčit. Ten plesnivej dědek, co den co den seděl naproti němu ve svém kolečkovém křesle, ho neustále probodával očima. Nic neříkal, jen ho neustále sledoval. Tomu dědkovi naproti neuniklo nic, ani jedna nudle z polévky, která jeho protějšku přistála na košili, ať udělal cokoliv, vždy cítil, že u toho není sám.
Když se stalo, že mu selhalo tělo, jako by v těch očích naproti uviděl něco jako zadostiučinění, netušil, jak to ten dědek plesnivá poznal, ale poznal to a byla vidět radost z toho, že se jeho protějšek podělal.
A přesně to se stalo v tuhle chvíli. Protože měl ale pleny, nikdo si toho přeci nemohl všimnout… opravdu nikdo…?
„Sestřičko, můžete sem na moment, prosím.“
„Jistě, co potřebujete, pane Stárku…?“
„Ále, tady Šmirgl se nám posral…“
„Kdože?!“
„Chtěl jsem říct - pan Jemný se nám pokálel. Strašně smrdí, můžete s tím něco udělat, jsou tady přeci dámy…“ pokývl hlavou bývalý mukl Stárek směrem k dámskému osazenstvu terasy…
.
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Po havárii na koloběžce skončil v řece, bezvládného muže museli oživovat
Bezvládného muže vytahovali krátce po čtvrteční půlnoci policisté z řeky Svitavy v brněnských...
V bytě mám cizího muže, volal majitel strážníky. Vetřelce našli v posteli s pivem
Neznámý návštěvník se ve čtvrtek odpoledne objevil muži v bytě na českobudějovickém sídlišti Máj....
Dostával jsem balíčky, ne peníze, řekl Bystroň ke kauze úplatků od Rusů
Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň v kauze možných úplatků od proruské sítě řekl v...
Wau, skvělé, úžasné. Podvodníci imitují známé weby, falešné jsou i komentáře
Internetoví podvodníci zneužívají zavedené značky a snaží se tak z lidí vylákat peníze. Podvrhnuté...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...