Začínáte mě štvát holčičky...

Je mně jasné, že po přečtení následujícího článku na mě většina žen z tábora tvrdého feministického jádra a dost možná, že i z řad ,,normálních“ žen, vyhlásí fatvu. Přesto do toho jdu. Už musím…

Před pár dny to byl rok, co jsem se tady na blogu iDnes objevil. Za tu dobu jsem tady získal pár kamarádek z řad kolegyň i z řad čtenářek. Napsal jsem i pár článků o ženách, kde jsem se nikdy netajil tím, že ženy pro mě znamenají mnoho. Takto oklikou jdu na téma, o kterém chci dnes psát proto, aby si ženy čtoucí tuto mojí ,,úvahu", uvědomily a připomněly, že zřejmě nejsem mužský šovinista. Alespoň si to o sobě nemyslím.

Ale...

Přesto ale musím dnes napsat to, co musím.

Jako chlap jsem se tak nějak a v pohodě smířil s faktem zvaným emancipace. Nemám problém s ženami, které chtějí pracovat na pozicích, až do nedávna určených zažitými stereotypy mužům. Dokonce i moje nejbližší nadřízená je žena a já nemám problém ji respektovat. Začínám si ale všímat jednoho zvláštního jevu. Já osobně jsem si ho v duchu pojmenoval -,,syndrom oráchnuté šelmy".

Nevím jak Vy ostatní pánové, ale mně tak nějak připadá, že si ,,holčičky" dovolují čím dál víc a zbytečně tak nějak ,,tlačí na pilu".  V devadesáti devíti procentech se jedná o mladé ženy ve věku tak asi okolo třicítky. Sebevědomé (Pánbůh jim to sebevědomí přej), ale tak nějak až nezdravě, spíš bych řekl, že jde už o drzost. Dám pár příkladů na vysvětlenou.

Příklad číslo jedna...

Stává se takřka pravidlem, že třeba na poště (tam, kam chodím já, je to tak pravidelně) stojí lidé v jedné frontě a ,,rozdělují" se podle toho, kde se u jakého okénka uvolnilo místo. Najednou, kde se vzala, tu se vzala, mladá, většinou krásná, ambiciózní (už na první pohled) a velmi, velmi ,,dravá"  žena a šup - už si to šine k právě se uvolnivšímu okénku. Frontu lidí, kteří čekají spravedlivě, až na ně přijde řada, přehlíží asi jako něco obtížného a lepkavého, co se jí nalepilo na značkové boty a co smrdí. Myslím si, že každý, průměrně inteligentní člověk který někam přijde a vidí frontu lidí - jednu jedinou, tak mu musí dojít, že tam ti lidé nestojí s odstupem od okének jen tak pro srandu králíkům. Já si dokonce myslím, že ty ,,holčiny" to chápou moc dobře, ale prostě to zkouší. Většina lidí se neozve - vždyť přeci o nic nejde...

Já se ozývám.

Jde totiž o princip a ten by měl zůstávat zachován. Zajímavé je, že taková, při předbíhání přistižená dáma se ve většině případech nezachová tak, jak by se podle mě zachovat měla a sice, že uzná svou chybu, omluví se lidem ve frontě a zařadí se na své místo na konec čekající řady. Ne, naopak začne provokovat tak, jak by si to chlap nikdy nedovolil. Mám za to, že tenhle typ ,,holčiček" spoléhá na to, že -,,ona je přeci žena a té se nemůže ze strany muže nic na veřejnosti stát..." . Najednou nepotřebuje emancipaci, najednou nechce být brána na stejné úrovni jako chlap. On totiž chlap - a to je také zajímavá věc, si většinou takovou zhovadilost nedovolí. Žena ano a najedenou vyžaduje, aby se k ní její okolí chovalo jako k ,,ženě". Dokonce jsem byl často v situaci, kdy jsem byl po té, co jsem dámu upozornil (zdůrazňuji, že jsem jí upozornil slušně!!) na to, jak to ve frontě chodí, ,,osolen", že -,,na chlapa bych si takhle vyjet netroufl a že ona je jen ženská a tak si troufám..."

Vždy musím milou ,,dámu"  ujistit, že kdyby byla chlapem, tak bych jí už za její drzost a provokace asi před dvaceti vteřinami popadl pod krkem, vytáhl ven z budovy a někde za rohem bych jí přišil z každé strany jednu, která jí přesně schází do slušného vychování... Jak už jsem ale řekl, tak s muži podobné zkušenosti nemám. Nevím čím to je, zda prostě chlap dokáže zhodnotit situaci rychleji a správněji, nebo prostě mužský nemá tu drzost v těle, aby si dovolil něco takového - nevím. Pravda, najdou se i mezi muži občas týpci, co zkoušejí tak trochu ,,ojebávat" , ale těm většinou stačí jeden přímý pohled do očí, zavrtění hlavou a říci polohlasem -,,ne ne"  a oni sami tak nějak připustí jistá pravidla hry. Holky ale jako by si chtěly vyzkoušet, kam až mohou zajít a jdou až tam, kam by si kluk nedovolil.

Příklad číslo dvě.

Jedu v autě, téměř v koloně. Mezi mnou a autem jedoucím přede mnou je místo tak sotva na malého Fiátka. Najednou, zpravidla z pravé strany, se přede mě doslova napasuje nejméně WV Tuareg, nebo Toyota Land Cruiser. Většinou černé barvy a čím větší kára, tím líp - asi mají právě taková vozítka ,,šelmičky" v oblibě... Donutí mě šlápnout na brzdu a to tak, že auto jedoucí za mnou a další auta v řadě, mají co dělat, aby nedošlo k ,,plechařině".

,,Která ,,píííp" (dosaďte si slovo, jaké chcete...)!" - řvu už automaticky a zase se většinou nemýlím. Stačí při nejbližší příležitosti vetřelce předjet a co nevidím?  Dlouhovlasá hlava (na barvě nezáleží), na čele zasazené v managerském grifu sluneční brýle, co plní i účel vlasové čelenky, nezřídka  u ucha mobil a v druhé tlapičce uzoučkou  ,,light" cigaretku...

Jeden kolega a to podotýkám, že je to bývalý policista, jednou už nevydržel prasárnu, kterou před ním slečna ,,manažerka" na silnici vystřihla. Při nejbližší příležitosti ji předjel a na semaforech vystoupil z vozu. Přišel k autu, do té chvíle sebevědomě se tvářící ,,nedotknutelné" šelmičky, ta netuše zradu stáhla okénko a kolega sáhl dovnitř vozu. Vytáhl jí klíčky ze zapalování a beze slova s nimi mrsknul někam, asi tak třicet metrů daleko do travnatého pásu, toho času zasněženého. Dáma ani nestihla zaječet, kolega došel ke svému vozu, naskočila zelená a on odjel středem...

Vzpomínám si, že ještě po příjezdu do práce, když mně vyprávěl, co ta -,,pííííííp" (dosaďte si opět slovo, jaké chcete...) na zledovatělé a po ránu superkluzké silnici prováděla, že měl ještě kapičky potu na čele. A to je to jinak sakra kliďas...

Nutno však podotknout, že znám naopak i mraky žen - řidiček, které jezdí skvěle a v klidu, takže paušalizace není to, co mám na mysli. Jde zas jen o určité ,,šelmičky".

Příklad číslo tři.

Nedávno jsem měl jisté zdravotní potíže. Moje levá ruka byla takřka mimo hru a nikdy jsem do sebe nenafutroval tolik prášků proti bolesti, jako tehdy. Nedalo se nic dělat a já jsem musel jít do obchodu koupit si něco na zub. Před pokladnou jsem vyndával zboží na pohyblivý pás a protože jsem byl jako chromý čáp, šlo to jednou rukou tak nějak špatně. Zápasil jsem s vozíkem i sám se sebou, měl jsem vztek na svou dočasnou imobilitu a najednou se za mnou ozvalo -,,...pomaleji už by to nešlo...?!  

Překvapeně jsem se otočil a tam - krásná mladá (asi třicet let) ženská. Nepostradatelné sluneční brýle držely ofinu v sexy fazóně na čele, gelové nehtíky délky drápů lvice nervózně ťukaly staccato do držadla vozíku, v podpaždí složka s jistě skvělým managerským projektem a v očích pohled tupého hovada (sorry, ale jinak se to říct nedá).

,,Promiňte madam, ale mám tak nějak funkční jen jednu ruku." - v marné touze po pochopení zvedám své chromé křídlo do úrovně jejích krásných, ale ledových očí.

,,A co je mně po tom, jste chlap, tak něco vydržíte snad né?! No jo, vy jste ale ,,jenom" chlap, tak co bych vlastně chtěla. Hlavně už sebou mrskněte..." , vypadlo z těch krásných, zmalovaných rtíků...

Nevím, jestli si slečna myslela, že právě ,,péruje" nějakého svého podřízeného, vypadala na to, že jí to jde a že to dělá často a ráda, ale musím bohužel přiznat, že obchod řetězce Albert byl svědkem velmi, velmi sprostých slov, která jsem zařval tak nahlas, že věřím, že jejich ozvěna se tam nese ještě teď. Nemrzí mě, že jsem té ,,ženě" vpálil slova diagnózy z živočišné říše, spíše mě mrzí, že si mě teď v prodejně budou pamatovat jako nějakého hysterika.

Vedete velmi nebezpečný život holky, alespoň některé z vás. Zkoušíte, kam až můžete zajít a slušnost jste nechaly někde v nevinné minulosti vašich ,,náctých" narozenin. Nevím proč tomu tak je. Co se změnilo? Proč nás kluky tak strašně provokujete? Co si od toho slibujete? Když se některý z nás k Vám začne chovat tak, jak byste si na jednu stranu přály - jako k rovnocennému partnerovi, totiž tak, jak bychom se chovali k chlapovi na Vašem místě, hned ,,otočíte" a dožadujete se ,,zvláštního" zacházení, neb jste přeci - ženy...

Ne holčičky, ne!

Chcete emancipaci, tak jí máte mít. Počítejte ale s tím, že když už - tak už. Se všemi důsledky. Já osobně jsem nikdy nijak netoužil být ,,nad" ženou, ale ani ,,pod" ženou. Pokládal jsem jí za parťáka a chtěl jsem jít ,,vedle ní". Pokud ale budete zkoušet nefér hrou to, že ,,dočůráte" (sorry, jde jen o přirovnání) dál než kluci jen proto, že jste holky a budete tohoto fyziologického faktu zneužívat,  tak pozor na to šelmičky, aby Vám v tom jednou někdo nevymáchal čumáček.

Je mně to líto, ale začínáte mě štvát holčičky...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P.S.č 1: Pro ty z Vás, milé dámy, které právě teď lapáte po dechu mám odkaz na články, které dokazují, že mám ženské rád a taky jsem to o nich jasně napsal - třeba tady , nebo taky tady. To jen, aby bylo jasno, že jsem fakt překvapený vývojem a že Vás prosím - přestaňte se chovat (některé) hůř jak chlapi...

P.S.č 2:  Tento můj článek není o tom, že bych snad chtěl holky ,,škatulkovat" a tvrdit, že každá ,,třicítka" je taková, jakou jsem popsal. Já jen prostě poslední dobou nějak přicházím na to, že opravdu jsou mezi Vámi (sorry, ale řeknu to natvrdo) mrchy, které čím dál víc zneužívají jednou to, že jsou ,,jen" ženy a podruhé to, že jsou ,,sakra přeci" ženy... Nevím, jestli jsem to vyjádřil jasně. Nemám rád povyšování ani z jedné strany, ale holky - ty, které mám na mysli, to umí perfektně a s drzostí opice...