Když něco vypadá jako útok, nejspíše to bude útok…

Už delší dobu mně vrtala hlavou otázka, co vymyslí vůdčí osobnosti Islámského státu proti svým nepřátelům – proti nám. A odpověď máme před očima, jen jako by ji odpovědní lidé nechtěli vidět…

Už delší dobu se válka mezi naší civilizací a civilizací islámskou (ano, ta válka probíhá, nebalamuťme se, že nikoliv…) odehrává na území právě islámských zemí. Celý vyspělý svět tam posílá své vojáky a zbraňové systémy, aby se s hrozbou radikálního islámu vypořádaly. Moc nám to ale nejde…

Naproti tomu u nás, tím myslím Západní země, se až na pár ojedinělých výbuchů násilí, ke kterému se islámští radikálové přihlásí, nic moc neděje.

Je jasné, že jde v drtivé většině o akce osamocených teroristických buněk, které ve své podstatě nemají nějaké skutečné vazby na Islámský stát, pouze s tímto fenoménem názorově souzní. Zkrátka a dobře bylo dost dlouho „ticho po pěšině“, i když podle různých zpravodajských informací, i podle občasných chvástavých řečí samotných radikálů, „něco“ se na nás údajně chystá, a má to být něco „opravdu velikého“…

Mám pocit, že odpovědným lidem z vedení EU a ostatních mocenských skupin jaksi uniklo, že to „něco“ už dávno probíhá. Nabírá to na síle, je to od základu organizované, i když jednotlivé dílečky té skládanky nemusí tak úplně vědět, koho loutkami se ve skutečnosti staly.

Pořád očekáváme nebezpečí od islámských radikálů v podobě výbuchů, masakrů střelnou zbraní, a pořád se mýlíme.

Islámští vůdcové nejsou hloupí,  není radno je podceňovat. Oni jednoduše přišli na to, že k jejich vítězství, respektive k totální destrukci západních systémů bohatě postačí, když naše země zahltí přívalem uprchlíků, který jen tak neskončí. Určitě ne do té doby, než vládám dojde, o co se jedná, a začnou s přívalem jednat silou, přesně tak, jak se jedině dá s nebezpečím jednat. K něčemu takovému má ale Evropa daleko, stále máme jisté zábrany, které nám nedovolí eliminovat – napíšu to naostro – zabíjet invazní imigranty. Ani u afrických břehů, tím méně u břehů evropských. Něco takového je prostě v naší civilizaci nemyslitelné – chápeme, že ti lidé, kteří do Evropy míří, jsou nastrčené živé štíty, bezbranné na svých lodích, na které prostě žádný voják nevystřelí.

A to je přesně ta slabina obrany Evropy, kterou islámští myslitelé našli…

A co teď…?

Bohužel jsem přesvědčený o tom, že i když dnes nikdo nedá rozkaz k palbě na blížící se lodě imigrantů, chápu, že ho prostě nemůže dát, jednou ten příkaz možná přijde – ale to už nebude někde v pobřežních vodách, ale v našich ulicích. Smutnou pravděpodobností je, že pokud k tomu rozkazu nikdy nedojde, oni vyhrají, protože na rozdíl od nás si nemohou dovolit takový přepych, jako je svědomí…

Tomu se říká skutečné dilema. Nezabije nás naše slabost, ani naše síla, zahubí nás naše svědomí.