Se svobodou k nám přišla veliká nesvoboda…

Bohužel, to tak opravdu vypadá. Ač jsme denně utvrzováni v tom, jak jsme svobodní, naše pouta jsou neviditelná, a čím dál pevnější…

Nad našimi životy převzaly obrovskou moc média, a to jak ta tištěná, televizní, a v neposlední řadě stále důležitější média internetová. Jsme přesvědčováni o tom, že v dnešní době už na nás nemohou dosáhnout zločinné prsty organizace, jako byla svého času StB, že dnes můžeme svobodně vyjadřovat své názory, volit si beze strachu z postihu své zákonodárce.

Pravda je však taková, že moc bývalé StB přešla rafinovaným způsobem do rukou mnoha „šedých“ struktur, různých spolků lidí, kteří svou jak finanční, tak politickou moc zneužívají ve svůj prospěch. Všechno to zastřešují organizace nejvyšších evropských a světových struktur, které mají v lidech z výše jmenovaných spolků velmi ochotné dráby.

Všichni dohromady nás ovládají médii. Je sice pravda, že dnes můžeme říkat (skoro…) všechno, co chceme, ale je nám to stejně málo platné, jako když jsme museli držet hubu a krok ze strachu před bolševickým kriminálem. Jde o to, že lidé s názory, které se všem těm Evropským komisím, nadnárodním korporacím a vůbec všem, co ovládají naše životy, nehodí, nedostanou ani píď prostoru v oficiálních médiích, aby se mohli prezentovat.

A tak jsme svědky toho, jak si například naše veřejnoprávní televize zve do diskusních pořadů pouze hlasatele těch „správných“ a „žádoucích“ názorů, a lidé z opačného pólu názorového spektra jsou ostentativně přehlíženi. Když už náhodou dostanou jejich myšlenky píď prostoru, pak pouze prostřednictvím de facto nepřipravených aucajdrů, které se média nebojí pozvat, protože pro ně připraví nepěknou lázeň, kde se vší silou snaží zdiskreditovat jejich prostřednictvím myšlenku jako takovou.

A nutno přiznat, že často se to, alespoň pro pohled některých lidí, podaří.

Když jsem včera sledoval Hyde park s paní Šiklovou, nevěřil jsem svým očím a uším. Tato paní, socioložka a Chartistka (čím více Chartistů poznávám, tím spíše jsem přesvědčený o tom, že jde o jistý druh diagnózy…), se tam pokoušela hájit potřebu přílivu uprchlíků z islámského světa do Evropy, respektive do naší země. Chvílemi jsem se ptal, zda není paní náhodou pod vlivem alkoholu. Jak jinak si vysvětlit jí zmiňované bludy o tom, jak se přistěhovalci se 100% jistotou přizpůsobí našim životním podmínkám a postojům. O tom, jak je správné se o ně postarat, a nejen to, jak je naší povinností i do jejich domovů, odkud k nám míří, zavést naši demokracii, a to proto, aby se setřely rozdíly mezi naším evropským „blahobytem“ a jejich chudobou.

Ta paní úplně přehlížela, že muslimové někde v Africe nemají absolutně zájem na našich hodnotách, tedy těch morálních, bez kterých je dosažení jejich životní úrovně směrem k úrovni naší, úplně pasé.

Plácala nesmyslná hesla o tom, že právě v rozdílu bohatství je onen příkop mezi „námi“ a „jimi“. Vůbec jakoby si nepřipouštěla fakt, že hlavní rozdíl je v přístupu k životním hodnotám jako takovým, k právu a všem pravidlům, na kterých je naše civilizace, na rozdíl od té islámské, postavena.

Byl jsem doopravdy zděšen, kolik prostoru dostávají takové zcestné a křišťálově průhledně blbé názory. Ani telefonát paní, žijící ve Vídni, která bydlí v domě s muslimskými imigranty, a která se snažila upozornit paní Šiklovou, jak moc mimo je ve svých představách jednak o mentalitě muslimských přistěhovalců, tak i v tom, jak skutečně například lidé v Rakousku, tedy rodilí Rakušané, problém zvaný islámská imigrace vidí, paní Šiklovou nepřesvědčil.

Paní z Vídně upozorňovala na různé manifestace proti islámským imigrantům, ke kterým v minulých dnech v Rakousku došlo, o kterých ale všechna média zarytě mlčí – protože takové zprávy se Evropské komisi vůbec, ale ani trochu nehodí do krámu.

Pro vnímavého diváka velice relevantní informace, opět je třeba umět číst mezi řádky. No, byla to opravdu síla, tolik vzteku, frustrace a bezmoci, jsem už dlouho nepociťoval.

Běda však, kdyby někdo s takovými informacemi dostal trochu prostoru jako host třeba ve zmiňovaném Hyde parku. Jsem naprosto přesvědčený o tom, že by ho dostala do drápů například redaktorka Tvarůžková, která by z něho za pomoci neumožnění doříct kloudně větu a dokončit myšlenku, udělala dokonalého pitomce. Sice trochu předjímám, ale člověk ve svých úvahách vždy vychází z nabytých zkušeností, a ty nejsou s ČT opravdu dobré…

Jsme prostě směřováni do ohrady, do role nemyslícího stáda, a je nám kulové platné, že můžeme svobodně říkat, že se nám to nelíbí. Říkat to můžeme, „svobodně“, ale k čemu nám to je, když naše NE nepřesáhne hranice mantinelů, které jsou nám dány.

Jsme ve své svobodě velmi nesvobodní!