Proč bych nedal své dítě na vrcholový sport…?

Mimo jiné i proto, protože v takových sférách vlastně o sport vůbec nejde. A není to jen otázka posledních let…

Na kauze okolo hokejového trenéra Růžičky se názorně ukazuje, o čem řada lidí ví, a co si řada lidí (správně) myslí. V mládežnickém sportu, jak to vypadá, není na prvním místě talent, ale tátova šrajtofle. Je úplně jedno, jestli v onom konkrétním případě pan Růžička úplatek vzal, nebo ne, tedy obecně to není jedno, jedno je to mně v mém názoru na sport dětí jako takový. Jsem přesvědčený o tom, že v případě pana Růžičky jde jen o vrchol ledovce, o střípek, který se vynořil. Vrabci na střechách zimních stadionů a na střechách tribun fotbalových hřišť, by mohli vyprávět, o čem si cvrlikají…

Dříve, za komunistů, hrál hlavní roli doping, dnes je to všudypřítomné korupční prostředí, které nevynechalo ani sport. Osobně nechápu lidi, co do toho bláta dobrovolně vstupují. Nejen že oni sami, teď mám na mysli movité rodiče, co si myslí, že za prachy koupí pro své děti talent od pánaboha, ale i jejich děti jsou a budou lidé, kteří budou na své cestě budovat dál a dál hydru zvanou korupce, protože jim to nepřijde nijak špatné.

Proč by mělo? "Táta to přeci dělal, a to byl nějaký kabrňák…"

Je to stejně k nevíře, sport, tedy lidská činnost, kde by mělo být jasně vidět, kdo opravdu umí, a kdo ne, se díky prachům otočila naruby. Talentovaná děcka sedí na lavicích, a nemehla, co mají ten „dar“, že se narodila do zlatých hnízd, sklízejí nezasloužené hrozny uznání.

Než své dítě vpustit do takové nefér arény, raději mu dopřeju opravdové dětství, bez buzerace, bez ranních tréningů, bez tlaku, pod kterým musí každé dítě, i to na lavičce sedící, a které se pohybuje v špičkovém sportovním odvětví, žít. Možná nebude mé dítě tak fyzicky fit, ale po stránce páteře na tom bude o mnoho lépe, než děti tatínků, co si za své peníze kupují vlastní ztracené sny…