Komunisté už nejsou, co bývali…

Už nejsou jen legračními strýčky s pytlíky třešniček, pořádajícími soutěže ke dni dětí. Nebo alespoň ne všichni. Začínají se mezi nimi objevovat lidé, kteří se nijak netají radikálními levicovými myšlenkami. Tedy, oni zde asi byli vždy, jen dnes začínají mluvit více nahlas…

Je až neuvěřitelné, s jakou drzostí se i zde, na blogu, poslední dobou objevují podobní lidé. Říkám si, kde a kdy se stala ta chyba, že si pomalu opět zvykáme na to, že opět vystrkují růžky. Bylo by něco takového možné před deseti - patnácti lety?

Pochybuju, tehdy si lidé více pamatovali, co všechno měli komunisté v naší zemi na svědomí. Je to dech beroucí, ale je to realita. Začínám se o naši svobodu a demokracii jako takovou opravdu bát. I oni, komunisté, se ohánějí demokracií, ale vzpomeňme si - to přeci dělali i v době od roku 48´do roku 89´, a všichni si jistě pamatujeme, jak to bylo doopravdy...

Víte, lidi, já jsem dříve byl docela nakloněný jejich partaj v polistopadové době tolerovat. Říkal jsem si, že dobrá, když už tady jsou, snad jsou to ti slušnější z nich, a když už nic, tak je třeba je brát jako protizávaží některým hodně pravicovým praktikám leckterých zaměstnavatelů, kteří by někdy nejraději z lidí sedřeli kůži. Tehdy se nahlas moc k odkazu Února, a vůbec ke všemu, co doba padesátých let znamenala, nehlásili, komunisté myslím. Nedovolili si to, a byli rádi, že jsou po listopadu 89´se svými třešničkami tolerováni. Dnes však, v době, kdy reálně opět hrozí „mráz z Kremlu", jako by náhle ožili a probrali se z hibernace. Tím moje trpělivost s nimi skončila. Dovolím si parafrázovat slova jejich modly, Fučíka - lidé bděte...!

Jako příklad toho, o čem píšu, mi dost dobře svým vlastním přičiněním slouží bloger, komunista, Ladislav Kašuka. Netají se nijak tím, že mu jistá „umírněnost“ současného vedení Komunistické strany Čech a Moravy leze dost na nervy, a snaží se co to jde o nastolení otázky sesazení lidí z vedení strany.

„Našli se mezi Vámi lidé, kterým se nelíbí má kritika pana Filipa a zbytku vedení KSČM a vytýkají mi to jako zradu. Ti, co mě znají déle, vědí, že Filip a spol. nikdy nebyli a nebudou mými přáteli a tudíž jsem je nemohl zradit …:-) Kritizoval jsem je od začátku, neb je to banda kariéristů, zaprodanců, revizionistů a nekomunistů, kteří jen ukradli opravdovým srdcařům stranu a díky jejímu názvu mají hlasy voličů, kteří se vlastně o podrobnosti nezajímají, jen volí „komunisty“. Doufal jsem, že marxistické křídlo ve straně nakonec něco udělá a Filipa svrhne, ale bohužel tomuto křídlu trvá rok jen to, než uspořádají nějakou schůzi a na ní se dohodnou, že to budou tak další rok dva promýšlet …:-) Takhle to nejde, svět se dnes řítí dopředu rychlostí rychlovlaku a tito lidé se ho snaží stíhat na ruční kladkové drezíně …:-) Mrzí mě to, ale nedávám jim šanci …Je třeba založit novou akční levicovou stranu!“

Co se asi skrývá za těmito plamennými slovy komunisty Kašuka…? Co přesně myslí tou potřebou „nové, akční levicové strany“…? Nějakou tu řádnou revoluci, ne tu plyšákovinu, která se odehrála v roce 89´…? Nějakou tu „akcičku“, jakou předvedl Klement Gottwald, když dal lůze z ulice do rukou zbraně, a přesvědčil ji o tom, že ukrást druhým lidem majetky a životy není zločinem…?

A co tato slova, pana Kašuka…?

„Jinak pro Ty, kteří se mě ptají, co dělám já sám, když kritizuji: Osobně jsem uspořádal letos již tři demonstrace a dalších dvou jsem se účastnil, byli proti systému, nebo proti EU a NATO a sankcím proti Rusku. Filip na žádné nebyl a jednou dokonce vyzýval ostatní komunisty, ať tam nechodí, že není na demonstraci správná doba! Letos bylo publikováno zatím cca 130 mých článků, z nichž některé převzali i v Rusku a prezentovali je i v ruských zprávách. Na vydání čekají tři mé knihy, dvě z nich již dva roky leží u vydavatele z řad KSČM, který každé tři měsíce slibuje, že už už vyjdou (jenže to nejspíš vždy stopne vedení strany, kterým se zdají být příliš radikální). To vše stíhám s prací, kde trávím 254 hodin měsíčně. Přesto, mít větší finanční možnosti, udělal bych toho ještě mnohem více…“

Co všechno, kolik mnohem více…?

Kolik může asi pro naší zem udělat tenhle člověk…?

A to jen jeden, kdo si vykládá smysl demokracie v tom, že může šířit myšlenky vyzývající k něčemu, co bylo jasně pojmenováno jako zločiny proti lidskosti.

Lidé, bděte, tentokrát opravdu…