Proč blázni chřestí zbraněmi…

Většinou se vyznačují plamennými projevy, siláckými pózami, ač sami bez páteře a charakteru, kladou důraz na páteř a charaktery druhých…

Taktéž u nich často existuje napojení na nějakou tu lobby, která ať tak, či onak na válce dokáže vydělávat. Někteří jako by byli zatížení odkazem svých slavných předků, kteří dnes už jen na obrazech v sálech zámků, s mečem v jedné, a s maršálskou holí v druhé ruce určovali běh evropských dějin…

Snad chtějí zazářit v odlesku slávy padlých, aby se svým předkům „vyrovnali“. A ještě jedno mají dost často společné – nikdy se neklepali zimou a hladem někde ve vojenských srubech, nebo ve stanech ve vojenském výcvikovém prostoru. Nikdy nezažili noc, kdy se pro burácení noční střelby houfnic DANA nedalo zamhouřit oka. Nikdy neviděli, třeba jen při cvičení, jak vypadá pláň po byť i jen několika minutovém útoku dělostřelecké přípravy, následné akci bojových vrtulníků, tankového praporu, a konečně spojených sil pěchoty.

Nikdy je nepálily oči a dýchací cesty z výparů korditu. Nikdy nebyli řadu dní někde v zastrčené díře, bez možnosti umytí, s jedním teplým a nechutným jídlem denně, s čajem co smrdí jako by byl vařený ze starých ponožek. Nikdy si nemuseli polní lopatkou vydrápat alespoň mělkou díru v kamenité, nebo zmrzlé zemi, aby byli alespoň sporadicky chránění před letícími střepinami.

Nikdy nemuseli poslouchat debilní rozkazy debilních a ožralých velitelů, nikdy nemuseli lapat po dechu při běhu s plynovou maskou na ksichtě. Toho všeho byli ti gerojové a váleční géniové ušetřeni, protože si kdysi zařídili zavčasu knížku s modrými deskami…

A dnes, kdy s plnou silou převzala jejich hloupost a nadutost otěže moci nad lidmi i normálním rozumem, dnes nás tito blázni budou přesvědčovat o tom, jak je nutné za jejich zájmy umírat. Bohužel, co svět světem stojí, tak to chodí přibližně stejně. Tolik válek, tolik zbytečně zmařených životů. A jak málo lidí dokázalo takovým cvokům vpálit do tváře – „…strčte si tu vaši válku do prdele! My chceme žít, vychovávat svoje děti, při práci pro ně zestárnout, a až pak, až uděláme všechno, pro co jsme se narodili, pak teprve ať umřeme. Vy si klidně chcípněte v nějaké bezejmenné díře, v bitvě o bezejmenný kopec, ale nás z toho laskavě vynechte!“…

Jenže to se nikdy nestane, většina válek je tak rafinovaně a ve své zákeřnosti tak chytře nastavených, že je obyčejný člověk do nich vtažen třeba proti své vůli, aby sám přežil. A osud není spravedlivý. Vyznamenání si pak rozdají šmejdi, co za tím vším šílenstvím stáli, aby na loutky v jejich plánech zbylo jen losování o umístění hrobu.

Ne, já bych se nesnažil vyvléct se ze své povinnosti, ale rozhodně bych to nedělal z lásky ke všem těm knížatům a mocipánům, co si dnes malujou budoucnost vítězů. Každá válka má totiž jen poražené, ale to blbci nikdy nepochopí…

-------------------------------------------------------------------------------