Z Ukrajiny zavanula opravdu silná káva…

Ne, nejsem zastánce Putina a jeho „neosovětského“ svazu, ovšem to, co předvádějí někteří ukrajinští vrcholní představitelé, to je obraz demokratické nouze, duševního megalomanství a totalitní zvůle.

Vlastně nevidím rozdíl mezi nebezpečím ze strany ukrajinských politiků, vnímám ho s ohledem na evropský region podobně, jako nebezpečí například od ministra obrany Ruské Federace, Sergeje Šojgu, který podepsal v úterý se svým íránským protějškem Hosejnem Dehkánem dohodu o vojenské spolupráci obou zemí. Myslím, že z takového spojení bude ještě hodně lidí bolet hlava...

Ale zpět k Ukrajině.

Kyjev a jeho přestavitelé se těší obecné podpoře evropských lídrů. Ti, na jedné straně vládu z Kyjeva podporují, a do celého světa ukazují svou touhu po slastech demokracie, na straně druhé však vlastně v podpoře Kyjeva podporují snahy tak nedemokratické, až je to zarážející.

Chápu, že je Ukrajina v těžké situaci (do které však spadla hlavně vlastní vinou), ale i tak si říkám, že takové politiky, jako je například tajemník ukrajinské bezpečnostní rady, Oleksandr Turčinov, si snad ani nezaslouží.

Docela mně unikl jeho rozhovor pro časopis LIGABiznesInform ze dne 20.12. 2014. Něco takového by ale člověku asi uniknout nemělo...

Když se zamyslíte nad těmito jeho slovy, možná Vám, stejně jako mně, přeběhne mráz po zádech…

Cituji – „Je nutné dovést do konce ohlášené procesy - očistit informační prostor Ukrajiny od informačních provokatérů. A to není jen propagandistický kanál Ruska. Je mnoho ukrajinských masmédií, která se nacházejí pod kontrolou Ruska a pracují proti vlastní zemi. Tento problém je nutné řešit. Ve státě, který vede válku, musí být vše zaměřeno na podporu země a ne na její oslabeni. Každý provokatér, hospodářský nebo informační, musí být nalezen.“

Vždy jsem si myslel, že pilířem demokracie je svoboda slova a svoboda názoru. Také jsem si kdysi myslel, že chce Ukrajina nastoupit cestu demokracie. Asi jsem se mýlil, protože nic není podle mě tak vzdálené svobodě projevu, slova a názoru, jako opatření chystaná právě panem Turčinovem.

Tento pán také mimo jiné prohlásil toto –„… bez ohledu na ekonomickou situaci musí mít Ukrajina nejsilnější armádu v Evropě…“

No, nevím, zda měl pan Turčinov na mysli ohledy na ekonomickou situaci Ukrajiny jako takové, nebo zda do svého širokoústého prohlášení zahrnul i ekonomickou situaci zbytku Evropy, protože si neumím představit, odkud odjinud by pan Turčinov na své bohatýrské plány chtěl vzít peníze. Ale stejně to je pašák, jeho zem ještě ani není (a já doufám, že ani dlouho nebude…) v Evropské unii, a už si maluje, jak ji bude dojit…

Jeho slova více než měrou vrchovatou ukazují myšlení současných špiček Ukrajiny – „my si budeme hrát na borce, on to někdo zaplatí…“

Největší paradox je, že veškeré vynaložené prostředky ze strany ukrajinské oficiální vlády, které zatím na východě Ukrajiny vylétly hlavněmi děl, nebyly vlastně použité proti vnějšímu nepříteli, proti Moskvě, ale proti vlastním lidem, proti milionům civilistů, kteří se bez jakékoliv vlastní viny ocitly ze dne na den ve válečné zóně, srovnatelné s místy tvrdých bojů na sklonku Druhé světové války.

Mydlit vlastní lidi za cizí prachy se ti zachtělo, bohatýre? Nevím, proč mě napadají slova nesmrtelné písně nesmrtelného Karla Kryla o neznámém vojínovi  – „nasrat, jó, nasrat“…!