Na vině za tragédii ve Žďáru n/ Sázavou je systém…

Je to nepředstavitelná tragédie, ke které však vůbec nemuselo dojít…                                               

Pachatelka onoho hrůzného činu je psychicky nemocná žena, trpící jednou z nejzávažnějších duševních poruch – schizofrenií. Už v minulosti, a to nedávné, zaútočila ve školním zařízení na děti, a i tehdy měla v ruce nůž. Po zadržení nemohla být vzhledem ke své nemoci odsouzena, ale byla jí nařízena ústavní léčba. Potud vidím konání systému jako správné.

Co už však jako správné nevidím, bylo její soudem požehnané propuštění do ambulantní léčby.

Nechápu...

Osoba, která trpí nejtěžší formou schizofrenie, a to ona jistě trpěla, osoba, která navíc použila násilí proti druhým lidem – ještě k tomu dětem a se zbraní v ruce, neměla vůbec opustit bránu ústavu pro choromyslné.

Vina za smrt mladého studenta jednoznačně padá na systém a na zákony naší země. Ona sama za svou chorobu samozřejmě nemůže, sama si ji nevybrala, ale společnost byla povinna udělat vše proto, aby chránila její okolí před jejím konáním.

A to se nestalo!

Je špatný systém, který umožní možnost, že se nemocná osoba, tak nebezpečná svému okolí, může sama rozhodovat, zda bude brát určené léky, nebo zda se bude dostavovat na pravidelné kontroly. Vždyť ta osoba proboha trpí schizofrenií! Jak někdo může od takového člověka očekávat, že se zachová smysluplně a správně?

Je mi smutno za ukončený mladý život statečného studenta, který chtěl ochránit své spolužačky. Je mi smutno za všechny budoucí oběti duševně nemocných lidí, a konec konců je mi líto i jich.

Tolik lidí mohlo být dnes v tuto chvíli o mnoho šťastnějších, kdybychom měli zákony, co chrání lidi přesně v tom smyslu, v jakém by měly…