O čtyřech bratrech…

Žili byli čtyři bratři. Jeden se stal muslimem, druhý židem, třetí křesťanem, a čtvrtý byl od narození ateista…

„Jdeme na pivo?“ ptá se ateista zbylých bratrů. Křesťan kývá jako že ano, muslim zvrací, žid přemýšlí, jestli U Zvonu čepují  košer pivo.  Nakonec se všichni čtyři vydají do hospody. Ateista s křesťanem si objednávají Plzeň, muslim nic, ani sodovku, protože má ramadán, a žid uvádí obsluhu v rozpaky otázkami na košer pivo.

Před bratry na stole přistanou čtyři jídelní lístky. Ateista si poručí vepřový řízek s bramborem a citronem, křesťan jen brambory s citronem, protože je Veliký pátek, muslim usilovně kroutí hlavou a žid se stává pro obsluhu neviditelný.

Když servírka přinese na stůl objednaná jídla, ateista tleská, křesťan se modlí, muslim odvrací oči od krátké sukénky servírky, aby ty oči následně obracel v sloup, to když se mu do nosu dostane vůně smaženého vepřového, žid hledá na mapě města (marně) košer restauraci.

Když je po jídle, ateista si hladí spokojeně břich, křesťan děkuje někomu, kdo tam vůbec není a nikdo ho nikdy neviděl, muslim opět zvrací, protože koutkem oka zahlédl, jak mu servírka nese okolo hlavy objednaný ovar s křenem a hořčicí někam dále do restaurace, žid dochází k názoru, že vydrží i bez jídla.

Ateista spokojeně tráví, křesťan při vzpomínce na to, že je den, kdy byl ukřižovaný ten, co ho nikdo neviděl, vraždí pohledem svého bratra žida, žid mu pohled směle vrací s trapnou a rádoby směšnou poznámkou – „…tak si ho přehoď na druhý rameno, srovnej si korunu na hlavě a jde se dál. A přidej, teď to bude do kopce…“. Muslim si při pohledu na bratra žida říká, že má s bratrem křesťanem přeci jen něco společného…

Pak zaplatí a jdou domů. Ateista se pěkně napapaný a spokojený svalí do svého pelíšku, křesťan se jde bičovat, žid se snaží překřičet hladové kručení v břiše ponořením celého těla do vany se studenou vodou, a brouká si pod vousy něco o mikve, muslim chvíli běhá po domě s kompasem, aby následně řezal hlavou o zem.

Druhý den ráno se do růžova vyspaný ateista probudí, protáhne se, a volá – „Pojďte, půjdeme na…“

Ale co to? Jeho bratři jako by ho neslyšeli. Křesťan škrtí žida, žid zahazuje muslimovi kompas a muslim zase tluče hlavou o zem.

Ateista chvíli pozoruje ten blázinec, a pak povídá do prostoru – „…až přestanete blbnout, tak přijďte za mnou ke Zvonu…"

A teď mi řekněte, ne že bych to sám nevěděl, který z těch bratrů je na tom světě šťastnější…?  :-)