Co si myslím o vině či nevině Petra Kramného…

Ano, nejsem vyšetřující policista. Nejsem ani Krameného soudce, ani advokát. Jen si zkouším dát dohromady některé informace, které mám, stejně tak jako většina lidí k dispozici…

Hned na úvod si dovolím poznamenat, že já osobně jsem přesvědčený o tom, že pan Kramný svou ženu a dceru zabil. Můj názor ale jak už jsem předeslal, není vůbec směrodatný, ale jistě mi nikdo neupře právo na to, ho mít.

Proč si myslím, že pan Kramný vraždil?

Ani ne tak pro informace, které po kapkách pouští policie. Spíše je to proto, co pouštěl ven sám pan Kramný. Jeho verze událostí v hotelovém pokoji je naprosto nedůvěryhodná. Nejprve mlžil tím, že ženy jeho života byly otráveny jídlem. Sám o sobě tvrdil, že i on vykazoval známky otravy. To však podle všech dostupných informací nebyla pravda. Sice si nechal vypumpovat žaludek, ale lékaři v jeho obsahu nenašli nic, co by mohlo člověka zabít.

Tvrdil od začátku, že jeho žena a dcera měly silné zažívací potíže, a to ne hodinu nebo dvě, ale nejméně 24 hodin před jejich úmrtím. Při nejlepší vůli si nedokážu představit, že bych se díval na to, jak moje rodina trpí takovými komplikacemi, které nakonec vedou k úmrtí, aniž bych kontaktoval hotelového lékaře, a aniž bych netrval na důkladném lékařském vyšetření.

Ne, on dělá ze sebe i ze všech okolo hlupáky, údajně čeká, až potíže přejdou samy od sebe.

Takové mlžení pouští do světa v době, kdy ještě všichni věřili tomu, že jeho rodina zemřela na otravu – ať už ji způsobilo cokoliv. Jídlo, nebo násilné podání jedu třetí osobou.

A vidíte, třetí osoba – i tu pan Kramný předhazoval, spekuloval o tom, jak mu ženu a dceru někdo zabil (otrávil), když byl v recepci pro lahve s vodou. A zase si neumím při nejlepší vůli představit, že odejdu z pokoje, kde mi trpí moji nejbližší, a po návratu se okamžitě nestarám o jejich stav, vždyť přeci kvůli jejich stavu šel na tu recepci pro vodu…

Na všechny tyto jeho verze navazovala ta, že se díval (v klidu) na televizi,  a tak neměl tušení, že jeho nejbližší vedle něho zemřeli. To prý zjistil, až když se v posteli přitulil ke své v té době již studené dcerce.

Opět – takovou situaci si nedokážu při nejlepší vůli vůbec představit.

Podle verze pana Kramného jeho žena a dcera zemřely sice na otravu, ale naprosto v klidu, potichu jako myšky. Jenže ouha, otrava jako možnost jejich úmrtí se zdá být čím dál méně pravděpodobná. Podle všeho nešlo ani o otravu z jídla, ani z nějaké jedovaté látky podané přímo za účelem jejich smrti, ale začíná být pravděpodobnější verze, že obě zemřely po zásahu elektrickým proudem.

A zase – obě tedy pravděpodobně zemřou po zásahu el. proudem, ale opět naprosto potichu, dokonce jak se zdá, každá na jiném místě, každá v jiné posteli…

V klidu, a to tak, že se obě jeví jako by spaly…

Když zjistí, že jsou obě mrtvé, nezačne jako každý jiný (normální, když dovolíte…) manžel a otec řvát v panice jako zvíře, a místo toho, aby se jako první snažil zajistit jim odbornou pomoc, telefonuje do Čech své matce. Již druhý den dává rozhovory médiím, chodí na jídlo, dále bydlí v pokoji, kde zemřeli jeho nejbližší, dokonce má velikou starost, aby pokojová služba ten pokoj uklidila opravdu pečlivě.

Když poskytuje rozhovory reportérovi TV Nova, který je promptně na místo tragédie vyslán, slyšíte od něho, jak je pro něho nesmírně těžké setrvávat dále v Egyptě, jak je pro něho těžké, že nesmí opustit zemi, jak je pro něho těžké, že je v takové situaci chudák malý sám…

Ani slovo, ani kapka náznaku podle mě přirozeného stavu blízkému šílenosti, který bych po takové tragédii od něho očekával. Ani slovo o tom, jak snad ani nedokáže dále žít s představou, že jeho nejbližší už nejsou, a že museli v posledních chvílích svého života trpět.

On litoval jen sám sebe, jak je to hrozné, co ho postihlo…

Napovídal toho hodně, ale nejvíce proti němu svědčí to, co nikdy neřekl.

Všechno co totiž napovídal je naprosto nepravděpodobné, jedna verze vyvrací druhou. Jak říkal literární génius detektivního světa, Sherlock Holmes, když si vezmeme nějaký případ, odstraníme vše, co je nemožné, pak to, co nám zbude, je odpovědí na otázku, kde je pravda.

Jsou tři lidé v jednom hotelovém apartmánu. Dva zemřou, třetí tvrdí, že neví, jak se to stalo…

Jak jsem napsal už v úvodu, já ve světle všeho, co sám pan Kramný vypustil do světa, naprosto věřím, že je smrtí svých nejbližších vinen.