Drogy nesmějí být legálním zbožím…

Řada lidí volá po volném prodeji drog, který by prý snížil pouliční kriminalitu na toto „obchodní“ odvětví nabalenou. Jenže ono nejde jen o prodávající dealery a kupující „smažky“…

Dnes jsou drogy v naší zemi dostupné – kdo žije například v Praze, ví, o čem je řeč. V naší stověžaté matičce máme celou řadu míst, kde se dá droga sehnat. Ta místa poznáte snadno – v jejich okolí se pohybují nevábně vyhlížející, špinaví a někdy i zmateně se chovající, většinou mladí, lidé.

Hodně mladí lidé…

Snaží se potichu a většinou vemlouvavě přemluvit o něco lépe oblečeného člověka, než jsou oni sami. Co od něho chtějí je asi jasné…

Dovolím si tvrdit, že obtěžují své okolí jak svým zjevem, tak špínou, nemocemi, kterými mají už od pohledu prolezlá těla a hlavně nebezpečím, které pro okolí představují. Když nemají na fet, tak prostě kradou – kde jinde a jak jinak by si asi na drogu vydělali?

Vykládáním vagonů brambor…?

Nebudu dnes řešit otázku jejich v podstatě nemoci, kterou drogová závislost bezesporu je, nebudu řešit jejich někdy třeba zlý osud a nešťastné dětství, které je třeba k droze přivedly.

Je to smutné, ale je to jejich osud a nikdo ho za ně nezmění. Mně jde dnes o osud lidí, kteří nechtějí mít s drogou nic společného, kteří se snaží žít zdravým a slušným životem.

Většina z nás pracuje, platí daně, přispívá svým dílem do společného měšce. Většina z nás se snaží, pokud to jde (v Praze u Anděla, například, to moc nejde…), vyhýbat se takovým místům, kde se drogově závislí pohybují, respektive kde se pohybují ti, kteří je zásobují svinstvem zvaným droga.

Je pravdou, že drogová prohibice jako taková, problém drog neřeší – zrovna tak, jako už několikrát v novodobých dějinách neřešila prohibice otázku alkoholu.

Alkoholiků je i v našem státě spousta, což je také špatné. I když je to špatné, asi těžko lze věřit, že se s alkoholem jako takovým bude něco dít – ve smyslu zákazu jeho konzumace. Stát na alkoholu samozřejmě profituje, a to asi nejvíce ze všech zúčastněných stran, o tom není sporu.

Je to špatné, ale nevidím důvod, proč tuhle špatnou situaci prohlubovat ještě legalizací drog.

Příklad je nabíledni – zfetovaný řidič, který se v sobotu řítil po R10 v protisměru.

Myslí si někdo, že by něco podobného udělal, kdyby nebyl pod vlivem drog? Tomuto „řidiči“ bylo třicet tři let. Jak by asi vypadaly naše silnice, kdyby si fet mohl koupit lehce a v každé lékárně někdo, komu je sotva dvacet?

Z policejních statistik jasně vyplývá, že nejrizikovější skupinou řidičů jsou mladí muži do dvaceti čtyř let věku – a to ani nemusí být po vlivem drog. Bohatě jim k hovězím kouskům za volantem stačí nával testosteronu a co já vím jakých dalších hormonů v krvi.

Já osobně jim s odpuštěním říkám –„mladí volové“ – to je z jednoho animovaného amerického filmu, který tuto věkovou kategorii popsal velice výstižně. I mně bylo mezi dvaceti a dvaceti pěti a tak mám možnost srovnání chování, potřeby riskovat a touhy zkoušet nové, a někdy i nebezpečné věci – což jsou i drogy.

Mně se drogy naštěstí vyhnuly, měl jsem tu kliku, že jsem k něčemu takovému nikdy nepřilnul.

Nedělám si ale iluze, jak by to asi vypadalo, kdyby byly drogy postaveny na (špatnou – o tom není sporu) úroveň alkoholu.

Asi bychom si museli zvykat na excesy, jakým byla jízda zfetovaného Švýcara v protisměru.

Nevím jak kdo, ale na takové věci si já zvykat nechci a proto si myslím, že drogy nikdy nesmějí být legálním zbožím!