Doba socialismu – moje subjektivní postřehy.

Ne každý byl disident, ne každý byl přisluhovač. Miliony lidí se v téhle zemi a v té době snažilo prostě žít. Jsem jedním z nich…

Svět není černobílý a tak ani žádné dějinné období nemůže být jen špatné, nebo jen dobré. Já osobně jsem nezažil padesátá léta, nezažil jsem přepadovky StB nad ránem a nikdy jsem nebyl (ani dnes nejsem) politicky činný. Na vojně jsem se setkal s hloupostí vojenské kontrašpionáže a pár hodin mě měli „v prádle“. Jinak mně ale nikdy minulý režim neskřípnul. Myslím, že stejně tak to má spousta lidí.

Viděl jsem a vidím věci ze svého pohledu člověka, který, ať chtěl, nebo nechtěl, prostě v téhle naší zemi žil a žije. Nemohu vidět minulost takovou, jakou ji vidí ten, kdo byl perzekuován komunistickou zlovůlí, protože jsem prostě perzekuován nebyl. Určitě bych se na věci díval jiným pohledem, ale takhle vidím věci po svém.

Berte, nebo nechte být…

Začnu trochu zeširoka. Dnes je trendem a snad by se dalo říct i politickou nutností, zatracovat vše, co se dělo před rokem 1989. Jsem jako diváci na tenisovém utkání, ode zdi ke zdi. Najednou všichni vědí, jak a co bylo špatně. Když si vezmu milionkrát probíraný lustrační zákon, tak mně vytane na mysli slovní spojení – hon na čarodějnice. Po „Sametu“ byl nežádoucí každý, kdo byl v nějaké vyšší funkci a kdo měl na sobě stopu rudé knížky. A tak to „létalo“ hlava-nehlava.

Nikdo jako by neviděl erudovanost a zkušenosti v oboru, které ten který člověk měl a jediné, co dav zajímalo, bylo to, zda měl dotyčný něco společného s KSČ. A tak se stalo to, že byla doslova vyházena spousta lidí ze svých míst, na která byli dosazeni noví, ,,čistší" lidé. Že neměli zkušenosti a nebyli odborníky? Koho by to zajímalo, dav s trikolórou na klopě chtěl vidět kutálející se hlavy…

Potom přišla doba „Divokého Východu“…

Lidem byla předhozena kost v podobě komedie zvané Kuponová privatizace. Lid se zakousl a byl tažen poslepu do pomyslného ráje.

V době znárodnění, v roce 1948, bylo komunisty ukradeno určité množství majetku soukromému sektoru. Docela by mě pro srovnání zajímala „čísla“, v jaké hodnotě byl vytunelován, převeden, krátce řečeno – rozkraden, majetek po roce 1989 ze státního sektoru zpět, do sektoru soukromého.

Do sektoru, který plně ovládli takzvaní „noví podnikatelé“.

Všichni ti „Viktorové Kožení“, ať už se jmenovali jakkoliv a nyní žijí kdekoliv.

Všichni ti nastrčení konkurzní správci, kteří měli jen a jen za úkol zlikvidovat průmysl v naší zemi, a to v takových odvětvích, která potřebovala ovládnout konkurenční síla zahraničních investorů.

Za „socíku“ se u nás vyráběla spousta věcí, která se rodila v podnicích, které prý nebyly po Sametu konkurence schopné a tak byly nemilosrdnou rukou trhu smeteny z povrchu českého. Na místo těch výrobků si dnes koupíme výrobky podobného ražení, jen o „něco“ méně trvanlivějších a v naprosté většině s nálepkou, která prozrazuje, že vznikly kdesi v Číně, nebo jinde v Asii. S tou Čínou je to vůbec zajímavá věc. Tam komunisti pochopili, že lze sloučit totalitu s neskutečnou průmyslovou expanzí a bohužel to asi nebude trvat dlouho a bude nám všem z té „daleké“ Číny asi dost horko…

Od doby, kdy se tady u nás „budoval“ socialismus uteklo přes dvacet let. Jak dlouho se ještě naši nynější politici budou na tu dobu socialismu vymlouvat, když budou nuceni odpovídat na otázky, proč je u nás stále tak neskutečný bordel?

Proč je nutné přijímat další a další úsporná opatření, která se dotknou hlavně (s odpuštěním) obyčejných lidí? Stále to je vina bývalého režimu…?

Když se zamyslíme nad tím, proč vůbec u nás mohli komunisté začít rozvíjet svou politickou masáž, tak si musíme uvědomit, že v konečném důsledku bychom museli za to dát zpětně po hubě Hitlerovi a spol. Za První republiky bývala naše zem jednou z předních průmyslově vyspělých zemí jak v Evropě, tak snesla i srovnání se zámořím. Co se stalo, že se to celé najednou tak podělalo?

Prostě přišla válka a s ní na nás začaly mít vliv síly, které byly nad rámec ovlivnitelnosti našimi možnostmi. Naše smůla k tomu neštěstí byla ta, že jsme po válce spadli do područí Sovětskému Svazu. Nebyla to chyba našich lidí, ta síla, před kterou měla respekt i Amerika, nás prostě musela semlít. Nebyla chyba našich lidí, že si s námi a s dalšími státy tehdejší východní Evropy, dělali Rusové co chtěli. Nebylo v našich možnostech proti tomu cokoliv dělat. Myslím si ale, že bychom si měli vážit našich konstruktérů, vědců a všech ostatních, kteří se snažili vyvíjet a vyrábět věci, které naši zem mohly proslavit. Kolik jen prototypů aut, přístrojů a strojů se nesmělo vyrábět v naší zemi, přestože zde vznikly jejich plány. Sověti tvrdě dusili jakýkoliv rozmach všech svých satelitů. Přesto všechno jsme na tom u nás, v tehdejším Československu, byli snad nejlépe v celém Východním bloku, co se životní úrovně a úrovně průmyslového rozvoje týká.

Že prý u nás bývaly za socialismu například nekvalitní a nezdravé potraviny?

Hloupost!

Éra všech možných konzervantů, stabilizátorů, různých „éček“ a podobných pochutin, k nám totiž přišla až po roce 1989. Diskutabilní je snad jen použití různých hnojiv při zemědělské výrobě, ale i to mělo spíše vliv na životní prostředí, než na kvalitu potravin. Životní prostředí byl problém, o tom není sporu a já netvrdím opak. Vraťme se ale k potravinám.

Vzpomínám si, jak jsem nevěřil svým očím, když jsem viděl, jak kdysi ve Vyšším Brodě nakupovali Rakušané potraviny ve velkém a vozili si je domů. Proč by to dělali, kdyby to jídlo u nás bylo tak strašně škodlivé a nezdravé…?

Když to tak vezmu, tak tehdejší potraviny vyráběné u nás, měly daleko blíže k dnešní módní nálepce „BIO“, než mají naše potraviny dnes. Tehdy byly uzeniny z masa a ne ze sojové mouky a namletých kostí. Když jste si otevřeli jogurt, tak jste klidně mohli obrátit skleničku s ním dnem nahoru a on zůstal tam, kde byl a věřte, vy mladší, že za tím nestály žádné chemické sajrajty. Celá řada potravin měla daleko kratší dobu trvanlivosti a víte, vy mladší, proč?

Protože byly vyrobené z kvalitních a čerstvých surovin, bez konzervantů a podobných, s odpuštěním, sraček, proti kterým je dnes tak v módě bojovat.

V diskusi pod mým minulým článkem se našel jeden názor, že díky tehdejším „nezdravým“ potravinám byl u nás nižší průměrný věk obyvatel. No, nevím, jestli si někdo myslí, že s tou chemií, co se dnes cpe i do rohlíků, to dotáhneme někam dál. Průměrný věk se odvíjí z mnoha faktorů, jako je zdravotní péče, celkový životní styl a v neposlední řadě i z čísel, která vycházejí z porodnosti a úmrtnosti v tom kterém sledovaném období. Takže bych v tom socialistické potraviny (nebo tedy jenom je) tak zásadně nehledal…

Když se vrátím od jídla k politice, tak si vzpomenu na jednoho člověka, se kterým jsem kdysi pracoval. Ten pán dělal „panského kočího“, prostě řídil auta, kterými se vozili tehdejší vládní a straničtí funkcionáři. Dokonce bydlel v jednom domě na Letné, společně s tehdejším předsedou poslední komunistické vlády, Ladislavem Adamcem. Ten pán vozil funkcionáře na různá setkání a v autě vyslechl spoustu věcí. Tehdy, krátce po Sametu, když jsme s ostatními kolegy v práci nadšeně řešili nové světlé zítřky, když nás v kapse ještě hřály rozcinkané klíče, tak on se jen tak culil a když jsme se ho ptali, proč se směje, byl jako postava Smrtky z Cimrmanovy hry –„Vizionář“.

Nechtěl nám říct moc podrobností a jen stále opakoval, že kdybychom jen věděli, jak to tehdy celé bylo, že by to naše nadšení takové nebylo. Tahali jsme z něj jak to myslí a on nám jen říkal, že jestli si například myslíme, že je možné, aby nějaký Kocáb dokázal vyhnat z našeho území Rudou ruskou armádu, když se to nepovedlo ani Američanům za čtyřicet let, tak že jsme hodně naivní. Taky říkal, že si na něj jednou vzpomeneme.

Musím říct, že na toho pána v poslední době vzpomínám docela často…

Dnes už každý ví, že Samet k nám přišel díky tomu, že americký prezident Reagan mačkal tak dlouho ruskému medvědovi varlata v závodu hvězdných válek, až ty kulky méďovi praskly a s ním i věci, jako byla Berlínská zeď. Jenom si nejsem jistý, že ten konec, za který se to celé tehdy u nás chytilo, jestli byl tím úplně správným koncem. Šmahem se zavrhlo všechno, co bylo „minulé“, bez ohledu na to, jestli šlo o věci opravdu špatné, nebo nikoliv. Davu bylo hozeno pár kostí a nejsmutnější je, že u těch kostí zůstalo.

Utahujeme si opasky. Už dvacet let. Za chvíli už možná nebudeme opasky potřebovat, Číňané jsou šikovní a jistě už mají vymyšlené i kalhoty, které drží na hubeňourech i bez opasku.

Jsem zvědavý na to, jak rychle si někteří dnešní kormidelníci našeho jsoucna nechají operativně zúžit oči. Doba to jistě už brzy bude žádat a na uchopení doby, na to jsme my Češi, machři…