Ještěd – zvláštnost na pomezí Lužických a Jizerských hor.

Nahoru nás vyvezla lanovka a dolů jsme šlapali pěšky. Krásný výlet, krásné počasí, krásné zážitky. Pojďte, ukážu Vám je…

Ten den bylo krásně, jak jen může v létě na horách být. Vzduch byl křišťálově čistý, a i když dole v údolí bylo docela horko, tam nahoře bylo více než příjemně. Na následujících fotkách je vidět nejen vrchol Ještědu s jeho známou stavbou – vysílačem a zároveň hotelem, ale i různé pohledy z Ještědu dolů na panorama okolní krajiny.

Ještěd je zvláštní hora. Díky svému tvaru je vidět hodně zdaleka, při jasném počasí prý dokonce i z některých míst na severu Prahy. Slyšel jsem, nebo někde četl, že je zvláštní i svým geologickým původem. Prý je úplně jiného složení než okolní kopce a dokonce prý vznikl úplně v jiné době, než právě Lužické a Jizerské hory, na jejichž hranici se nalézá. O tom by asi věděl více kolega bloger Karel Drábek, tak mu nebudu fušovat do řemesla, protože tomu ani za mák nerozumím. Pro mě z toho plyne to, že Ještěd je krásný přírodní útvar, který určitě stojí za to navštívit. Z toho jsem vycházel.

Tam nahoře nás potkal jeden opravdu nevšední zážitek. Když jsem si vyfotil dřevěný kříž, který za chvíli uvidíte, a vypnul jsem právě foťák, najednou se začala třást země, jako by obrovská stavba za mými zády padala k zemi. Byl to takový rachot, že mě to až málem posadilo na zadek. Přišlo to zničehonic a najednou – přímo proti nám, skoro na naší úrovni a asi pouhých 30 metrů daleko se najednou objevil bitevník JAS – 39 Gripen. Naklonil se na křídlo a my jsme mohli jasně vidět pilota v kokpitu stíhačky. Než jsem se vzpamatoval a aktivoval znovu foťák, byl letoun pryč. Byl jsem na sebe strašně naštvaný, že jsem ho nestihl vyfotit a najednou se ozval rachot znovu a objevil se druhý. Stejně jako ten první pilot provedl manévr „na křídlo“ a ve vteřině byl také pryč. Oba nám zmizeli jako malé tečky směrem někam ke Sněžce, která se nám ukazovala jako malá hromádka na severovýchodním obzoru. Protože k nám dolehl jejich zvuk dříve než se sami objevili, neletěli ,,na plný knedlík", ale i tak to byl slušný hukot...

To bylo tedy mé setkání s nejmodernějšími letadly, jaké naše armáda má. Ale už dost povídání, je čas i Vašeho setkání se zázrakem jménem Ještěd…