Sloužím vlasti... - Operace POTASH

Tato operace ,,shořela“ z velké míry na neochotě a na zradě z řad vlastního národa…

Byla noc ze 4. na 5. května 1944. Letoun Halifax s australskou posádkou se s velkým štěstím prokousal nočním nebem z Brindisi, odkud letěl, několika pásmy přehradné palby nad Rakouskem a konečně se přiblížil k cílové doskokové ploše u Slušovic v okrese Zlín.

Čtyři muži se na první světelný signál panelu na přepážce letadla připravili k seskoku a postupně, ve dvou průletech opustili relativní bezpečí Halifaxu. V prvním průletu to byli četař aspirant Josef Machovský a velitel skupiny nadporučík Jan Bartejs. Ten posléze dával světelné signály ze země, aby piloti při druhém průletu věděli, kdy mají dát pokyn druhé části výsadku - zástupci velitele rotnému Oldřichu Pelcovi a rotnému Stanislavu Zuvačovi, aby opustili letadlo.

Letoun Handley Page Halifax

POTASH měl za úkol dostat se do kontaktu s domácím odbojem a poskytovat spojení s Londýnem. Jeho operační prostor byl Vsetín - Hranice - Ostrava - Třinec a Frýdek Místek. Potíže na sebe nedaly dlouho čekat a nastaly ještě dříve, než výsadek opustil doskokovou plochu. Bylo třeba ukrýt výstroj a zahladit stopy přistání a právě během téhle činnosti si rotný Zuvač poranil nožem tepnu na levém zápěstí.  Jeho druzi ho ošetřili, jak jen bylo v daných podmínkách možné a všichni se vydali na sever do Vsetína. Tam na ně měla čekat jejich první záchytná adresa. Postupovali celou noc a během pochodu ukryli jednu ze dvou vysílacích stanic, které měli. Postup ztěžoval vytrvalý déšť.

Dne 6.května dorazili do blízkosti obce Držková a potkali muže, který se jmenoval Hruška. Představili se mu jako uprchlíci z Německa, kde měli jako být totálně nasazení. Hruška jim slíbil pomoc, ale byl to místní konfident gestapa, který pomáhal v pátrání po skupinách CARBON a CLAY. Zavedl skupinu POTASH do lesního úkrytu a slíbil jim, že po setmění se pro ně vrátí a zavede je k sobě.

Vrátil se, ne však sám, ale s vydatnou posilou gestapa. Rotný Pelc, který měl hlídku, zahájil na Němce palbu a tři z gestapáků vyřadil. Sám byl ale raněný do pravého předloktí a ustoupil.  Ostatní ze skupiny museli na místě nechat veškeré vybavení, výstroj a dokonce i rádiovou stanici. Navíc byli při útěku nucení se rozdělit. Od té chvíle se už všichni nikdy nesešli a jejich osud se vyvíjel rozdílně.

Rotný Zuvač pokračoval, značně zeslabený ztrátou krve z poraněného zápěstí, směrem na Vsetínsko a doufal, že najde záchytnou adresu. Jeho falešné doklady zněly na jméno Stanislav Zíma. Obrátil se s žádostí o pomoc na učitele Mikulu, ten neváhal a - udal ho...

Zuvač byl zatčen a předán gestapu v Moravské Ostravě a později ho převezli do Brna. Byl vyslýchán a dokonce se ho Němci snažili psychologickým nátlakem donutit ke spolupráci. Zuvač postupně prozradil úkryt zakopané rádiové stanice a až po týdnu ho donutili vypovídat o plánech skupiny, personálním složení a o úkolech jednotlivých členů operace. Informace vydával jen postupně s tím, že doufal, že čím déle bude trvat, než z něho Němci dostanou to co chtějí, tím více času poskytne svým druhům na opuštění nebezpečného území. Prozradil také svůj šifrovací klíč, ale nevydal svou ,,rádiovou pojistku" a to bylo, jak se ukázalo důležité. Němci se snažili za jeho pomoci opět rozehrát s Londýnem rádiovou ,,protihru", která dostala krycí jméno MOLDAU (Vltava).  Protihra byla ,,rozehrána" dne 11.6.a trvala do 22.12. 1944.

Zuvač byl donucen zprávy pro Londýn šifrovat, ale radista, který je posílal do Londýna, byl Němec. Protože Zuvač neprozradil, že v desáté depeši má použít určitého hesla, které tím pádem použito nebylo, poznali v Londýně, že radiostanice skupiny POTASH, která měla jméno MÍLA, nepracuje svobodně, ale že je kontrolována nepřítelem. Z Londýna se pro ověření tohoto faktu zeptali na adresu místa úkrytu parašutisty Zuvače a údaj, který jim Němci odeslali, si nechal Zpravodajský odbor tajně prověřit skupinou CLAY. Tím se s jistotou potvrdilo, že Zuvač je zajatý. Němci byli zklamáni, protože rádiová protihra MOLDAU nepřinesla žádné výsledky. Protože Zuvač odmítal další návrhy na spolupráci, dokonce mu bylo nabídnuto, že ho propustí a umožní mu setkat se s jeho matkou, což odmítl, byl odeslán do koncentráku Flossenbürgu, kde se dočkal osvobození a konce války.

Nadporučík Bartejs se s četařem aspirantem Machovským snažili uchytit na další záchytné adrese v Zarazicích, ale byli odmítnuti a tak se rozhodli odejít na Slovensko. Ze Slovenska se vrátili, ale nenašli ani stopu po svých druzích. Rozdělili se a čet.asp. Machovský se usídlil do Podivína a tam zůstal až do konce války a do dění už nezasáhl.

Nadporučík Bartejs zůstal sám a snažil se za pomoci místních odbojářů sestavit rádiovou stanici. To se mu ale nepodařilo a v září 1944 se spojil se skupinou CARBON. Díky čet.asp. Šperlovi právě z CARBONu se později setkal se svým kolegou z operace POTASH - rotným Pelcem. Ten byl po střelném zranění značně oslabený a pokoušel se během svého úniku před gestapem kontaktovat lidi na záchytných adresách ve Vizovicích. Byl odmítnut a zrazen. Teprve 10.května se zcela vyčerpaný dostal k Josefu Šimonovičovi v Rakové. Ten jako jediný mu poskytl pomoc a Oldřich Pelc se u něho mohl vyléčit. Po svém uzdravení se spojil se skupinou partyzánů a s tou se pokusil přesunout na Českomoravskou vysočinu. Někde u Uherského Hradiště se přes zpravodajskou odbojovou síť setkal s čet.asp. Šperlem. Neznali se osobně a tak musela z Londýna přijít potvrzovací depeše, v čemž jim pomohla skupina CLAY svou radiostanicí. Právě prostřednictvím těchto okolností se koncem roku 1944 mohli Bartejs a Pelc konečně zase sejít.

Zbytek skupiny POTASH působil do konce války v prostoru Uherský Brod - Dolní Němčí - Slavkov. Tam se jim podařilo uskutečnit několik diverzních akcí, při nichž poškodili železniční trať a přepadali německé objekty. Až do konce války bojovali se zbraní v ruce a to jako jedni z mála parašutistů vysazených II. Odborem MNO.

Nadporučík Jan Bartejs, narozen 24.11.1912 zemřel ve vlasti.

Četař aspirant Josef Machovský, narozen 30.9.1917 žil  ještě v roce 1991 ve vlasti. Jestli žije dosud, nevím. (jeho fotka na falešné legitimaci na jméno Jan Tužil)

Rotný Oldřich Pelc, narozen 14.11.1908 žil ještě v roce 1991 v Austrálii. Jestli žije dosud nevím (všimněte si prosím jeho neuvěřitelné podoby s hercem Jiřím Bartoškou).

Rotný Stanislav Zuvač, narozen 8.9.1906 zemřel ve vlasti.

Fota ze sbírky Tomáše Jambora a Petera Rusnáka

Všechny články mého ,,seriálu" -,,Sloužím vlasti" najdete po kliknutí - sem