Kupujeme si skrze Ukrajinu čas? A kdo vlastně, my, nebo Rusové…?

Z Ruska jsou slyšet hlasy, že Ukrajina je jen jakýsi předkrm na menu ruské armády. Nevím, co si o tom mám myslet, ale nějak se mi to nezdá…

.

Po dvou a něco týdnech války na Ukrajině to vypadá, že to s celou slavnou ruskou armádou zase tak slavné nebude, jak jsme si možná my mysleli, a jak si určitě mysleli sami Rusové. Ti ve své nabubřelosti vůbec nebrali v úvahu, že by se jim proti nim o tolik slabší země, jakou Ukrajina je (jenže kdoví, jestli…) dokázala tak statečně, a hlavně účinně postavit.

Leč, stalo se.

Ukrajinci brání svou zemi statečně, což má na ruskou invazní armádu hodně devastující účinky. Jistě, Ukrajinci dostávají ze Západu zbraně, a já jsem přesvědčený o tom, že se ukrajinské obraně dostává i mnoho zpravodajských informací pocházejících z monitorovacích letounů a satelitů NATO.

Upřímně si myslím, že tu ruskou armádu, jakou vidíme v tomto konfliktu, by si NATO, pokud by sebralo odvahu a šlo si to s ruskými okupanty rozdat na ukrajinské území na férvoku, rozšmelcovalalo na krystalickou mřížku.

Rusové nemají ani dost jídla pro své vojáky, vázne jim veškeré logistické zásobování svých jednotek, mrtvé a raněné nechávají na místech, kde tito padli na zem, jejich vrtulníkové, a vůbec celé letectvo je decimováno ukrajinskými obránci. Co se týká ruské pozemní techniky, s tou si Ukrajinci, jak vidno také umí dost dobře poradit. Navíc Rusům chybí to, co Ukrajincům rozhodně ne – bojový duch a morálka mužstva, protože logicky, při obraně svého, je člověk vždy ochoten vydat ze sebe mnohem více než při zabírání cizího.

Myslím, že za mnohými ruskými válečnými problémy tkví onen pověstný ruský šlendrián, který se dotýká skoro veškerého ruského konání. Ještě před invazí jsem občas sledoval na PRIMA ZOOM seriál o ruské vojenské technice. Nyní už myslím vysílán není, kdo by také chtěl dnes uvádět ruské prsení skrze jejich válečné technologie.

Ale abych se vrátil, v tom seriálu jsem si všímal velice pečlivě toho, v jakém je už na první pohled ona vychvalovaná ruská vojenská technika stavu. A nebyl jsem zklamán…

V podstatě šlo o nabarvenou rez, špínu, závady a bídu.

Například v kokpitech ruských letadel bylo krásně vidět na těsnění oken, jak mají zduřelé gumové těsnění, jak je silnou vrstvou barvy často zatřena nějaká jasně rezavá součástka. Mnohdy jsem si všiml u hydraulických válců, jak mají tyto popraskané manžety, cestičky od oleje na pístnicích ukazovaly, kde byl těsně před natáčením utřený unikající olej.

A mohl bych pokračovat ještě dlouho.

Tohle ale Putin moc neví, on je stále přesvědčený o suprově bojeschopné ruské armádě, protože lidé kolem něj nemají koule na to, aby mu sdělili pravdu. Trochu to připomíná situaci Hitlera někdy koncem března 1945, který po mapě stále přesouval divize, které už dávno neexistovaly, jenže mu to jeho poradci také tak nějak nevěděli jak (nebo se báli…) sdělit a vysvětlit.

Celé mi ty pohledy na ruskou techniku připomněly mé vlastní zkušenosti z doby mé základní vojenské služby, kde jsem na vlastní oči viděl na cvičení na Doupově kulometné sestavy ruské provenience, které pocházely dle výrobních štítků ještě z doby konce Druhé světové války. Nebo ženijní buldozery, které jsme měli na brigádě v Seredi ve výbavě, a které měly přední radlici ještě ovládanou kovovými lany, a kterým se jistě z pádného důvodu říkalo Staliny.

Nebo když si vzpomenu na prověrky bojové připravenosti, které probíhaly vždy dvakrát ročně, na jaře a na podzim, kdy na náš prapor (už v Kadani), dorazili lampasáci z velení Západního armádního okruhu z Karlových Varů, kteří měli za úkol zkontrolovat, jak jsme na ty imperiálisty na západ od našich hranic připravení. To byla vždy tak neskutečná komedie, až je mi dodnes stydno, že jsem se toho zúčastnil také.

Nepojízdná technika v autoparku, které byla nějakou gumovou černou barvou natřena kola – gumy, i když spodek těch gum u země jsme natřít nemohli, protože se s technikou nedalo ani popojet…

Střelby, při kterých jsme každý vyfasoval celých 12x kusů nábojů, a to nám mělo vystačit na plnotučný střelecký výcvik, nebo na to, jak jsme při cvičebních ukázkách ve vojenském výcvikovém prostoru ukazovali dohlížejícím gumám (lampasákům, neboli vojákům z povolání…), jak hubou děláme ta ta ta ta ta, a přitom míříme ručními SA-58 do nebe a do toho našeho tatatání  křičel velitel naší roty, že právě pálíme krátkými dávkami na nízko letící americký letoun F-16…

Nebo ta úžasná cvičení, kde jsem stál jako stráž u taktické pozorovatelny, a na vlastní oči jsem viděl, jak naši lampasáci, spolu s ruskými „poradci“, bojovali s imperialisty prsty na mapě a se stopkami v druhé ruce, aby po několika minutách radostně sdělili světu, že právě naše pozemní jednotky, za pomoci ruské letecké podpory, zničili půl roty amerických tanků, přičemž tu druhou půlku jsme zahnali na útěk…

Dalo by pokračovat hodně dlouho. Celé to byla šaškárna, kde všichni hráli na to, jak jsou dobří.

A právě v tom vidím jakousi paralelu se současnou ruskou armádou, která se snaží už mnoho dní marně zlikvidovat ukrajinský odpor. Přijde mi, že se Rusové vůbec nic nenaučili, stále jedou ve válečné doktríně, když ne z Druhé světové, tak minimálně z dob existence Varšavské smlouvy.

Do všeho jdou čistě silou, moderní technologie dvacátého prvního století se jim zatím dostaly jen do matoucích snů.

Neumím si představit, jak by chtělo Rusko bojovat se Západem, když si neumí poradit vojensky ani s Ukrajinou – bez urážky statečných Ukrajinců.

Pokud spoléhají v případném konfliktu se Západem hlavně na své jaderné zbraně, měl by jim asi někdo připomenout, že Západ je má taky, a pokud je Rusové použijí, i oni zmizí z mapy světa. A vzhledem k šlendriánu, který jak vidět prolíná celou ruskou společností, armádu nevyjímaje, je otázka, kolik jaderných zbraní by vůbec uposlechlo onomu červenému tlačítku a vylétlo by směrem k nepříteli. Ani bych se nedivil, kdyby jich více jak půlka odmítala poslušnost a ta druhá půlka by buď popadala cestou, nebo by ji zlikvidovaly protiraketové systémy Patriot (například).

Protože se Putin a další pohlaváři už hodně dlouhou dobu nedozvídají realistickou skutečnost co se ruské bojové připravenosti týká, protože se jim ti, co by jim ony informace měli předat, bojí jim něco takového prozradit, dává to nám ostatním naději, že Rusák pojde sám od sebe.

Co se údajné vojenské pomoci Číny týká, tak to mi moc nesedí. Číňané jsou totiž především více obchodníci, než bojovníci. Čína nepotřebuje Západ, nebo i Evropu v troskách, aby k něčemu takovému Rusku pomáhala. Čína potřebuje Západ a Evropu hlavně stabilní, aby bylo možné s nimi obchodovat, vydělávat prachy.

Možná poskytnou Putinovi nějaké ty konzervy s čínským vepřovým a předvařenou rýží, aby ti „chudáci“ ruští kluci na ukrajinské frontě nepochcípali hlady dříve, než je ukrajinské síly dorazí, ale jak to bude s další pomocí přímo vojenské techniky, to asi tak snadné nebude. Ruská vojenská technika a čínská, totiž pracují na zcela rozdílných ovládacích systémech. Jak u avioniky a řídících systémů například u dronů, tak i u dalších zbraňových systémů nejde zdaleka o kompatibilitu.

Doufám, že se ve všem, co jsem právě popsal, nemýlím…

.