O mostu, co přestává mít smysl…

Hlavně Pražané asi zaznamenali v posledních dnech bitvu o most. O pražský, Libeňský most. Zbourat, nezbourat, flikovat, neflikovat, plavat, neplavat…

.

Zkusme se na věc podívat realistickým pohledem. Libeňský most má svá nejlepší léta dávno za sebou, dokonce tak dávno, že se nám o tom díky nečinnosti všech pražských konšelů za několik posledních desítek let, ani nezdá. Most je v dezolátním stavu a vzhledem k jeho letité ne-údržbě a jeho vytíženosti (je to přeci jen jedna z páteřních komunikací, spojující východ Prahy s centrem) je trochu div, že ještě stojí na svých pilířích.

Odborníci se dohadují, jak dlouho ještě bude moci most sloužit svému účelu, jakému v současnosti slouží – vedou po něm koleje tramvají z východu Prahy směr centrum a opačně, jezdí po něm denně spousta aut, jejichž řidiči budou mít dříve, nebo později veliký problém – vše je jen otázka času…

Problém je v trochu jiném levelu, než co se týká jiných komunikací, které, kdyby byly ve stejně zoufalém stavu, byly by rekonstruovány, případně úplně zrušeny a hledaly by se jiné možnosti, jak dopravně takovou komunikaci nahradit.

Most je památkou, je podle všeho jediným mostem v Evropě, postaveným v kubistickém slohu.

A to je problém.

To je i podle mě jedním z důvodů, proč všechny předchozí odpovědné orgány do jeho údržby investovaly tak málo – to byl přeci v minulosti problém nejedné stavby u nás, která je památkově chráněná. Jinými slovy, u nás se většinou k památkám vždy choval stát macešsky.

A jak z toho dnes ven? Těžko říci. Most je svou polohou a dopravním významem opravdu strategickou tepnou. Mělo by smysl ho v jeho současném desolátním stavu opravit? Dá se to vůbec udělat tak, aby mohl sloužit svému účelu? Můžeme ho renovovat do nekonečna, protože renovace takové stavby v takovém stavu se dá nazvat doslova flikováním a záplatováním během už probíhajícího hroucení? Může si to Praha dovolit? Má takové flikování vůbec cenu, když si jím do budoucna přivodíme jako řidiči a občané jen nikdy nekončící stres s nikdy nekončícími uzavírkami tak důležité komunikace, ke kterým by během nikdy nekončících rekonstrukcí muselo nutně docházet X – krát do roka?

Je řešením nechat ho stát, zakázat po něm pohyb všeho krom chodců a současně s každoročními výdaji ze státní kasy ho předat památkářům, ať si ho ve volných chvílích oprašují jako modlu kubismu a postavit vedle most nový? Šlo by to vůbec vzhledem k případným majitelům pozemků, na které by musel takový most zákonitě navazovat? Můžeme si dovolit takový luxus, jak je stavba k ničemu, jen když je z kubismu?

Anebo je nejlepším řešením zbourat ho a na jeho místě postavit most nový, s tím, že se prostě musíme smířit s faktem, že některé chyby dob minulých nemají polovičatá řešení?

Osobně se přikláním k té poslední variantě, chránit stavbu je hezká věc, ale není stavba jako stavba, tady se nebavíme jen o památce ale hlavně o dopravním uzlu, který když se nerozsekne, zapříčiní Prahu zas o notný kus neobyvatelnou.

Je smutným faktem, že spousta odpovědných lidí a organizací si na problému Libeňského mostu jen honí vlastní zájem, bez ohledu na logiku a zájem většiny. Pak jsme svědky toho, jak se naši konšelé v magistrátních kuřárnách hádají, kdo do koho strčil pupkem (to píšu o nárazu břichů starosty Kbel a Matěje Stropnického právě během jednání  Magistrátu o situaci kolem Libeňského mostu...) , místo toho, aby si uvědomili, že tenhle problém se vyřešit musí, jen kecy a hádání ho nikdy neposunou do kolonky – vyřešeno.

Sice by během bourání mostu starého a výstavby nového Praha také dočasně úpěla pod náporem dopravních komplikací, byla by zde však reálná vidina toho, že vše zlé jednou skončí a zase bude relativně dobře. Nový most by se dal postavit přeci přesně podle podoby původního mostu, jen za pomoci moderních materiálů a technologií, které by mu zaručovaly dlouhý život. A Praha by měla jednu ze svých dominant a zvláštností dál.

Před tím problémem nelze donekonečna zavírat oči a čekat, až most spadne sám. Zdá se, že žádná sestava na Magistrátu nechce být tou, která po letech kličkování dostane do ruky Černého Petra. 

A právě s ohledem na to se bohužel bojím, že budeme mít v Praze opravdu jednu zvláštnost, po mostu Inteligence v Braníku, který je k ničemu, budeme mít podobný most i mezi Libní a Holešovicemi.

Jezdit se po něm bude jen v úterý a v dubnu, chodit pěšky jen každé pondělí se sudým datem, ale památka bude zachována. Jednu výhodu by to ale mohlo mít. Víte, kolik lidí v Praze by přešlo na zdravý styl života a do práce by se s ohledem na úsporu času vydávali v plavkách skrze vltavské vlny…?

Halelujah!

.