Evropa dělá největší chybu tím, že si stále nechce přiznat skutečnost…

Mám na mysli otázky kolem boje s terorismem a věci s tímto problémem související. Smutným faktem je, že my, euroatlantická část světa, se opájíme svým vlastním vývojem, aniž bychom si připouštěli, že někde jinde šel vývoj jinudy…

Nejlepší potvrzení svých slov vidím například v informacích, které sám o sobě vypouští do světa takzvaný Islámský stát. Tento týden se v médiích objevily informace z nějakého periodika samotného IS, který na jeho stránkách v podstatě potvrzuje fakta, která se snaží už nějakou dobu zdůrazňovat bohužel bezmocná většina evropských obyvatel té vládnoucí, do sebe zahleděné menšině.

Nejde o nic jiného, než o pasáže, v nichž IS vysvětluje své pohnutky v „boji“, chápejme v teroru, proti obyvatelům Západních zemí, tedy i proti Evropě jako takové. Islámští radikálové se nechali slyšet, že jim na naší civilizaci nejvíce vadí náš rozšířený ateismus, nebo, rozšířené v menší míře, jinověrectví, tedy křesťanství. Radikálové hřímají, že nás nepřestanou zabíjet a terorizovat, dokud nepřistoupíme na jejich víru, tedy islám. Abych byl přesnější, na jejich výklad islámu…

Tvrdí, že už v základní myšlence islámu (v Koránu) je zakotvený příkaz pro věřící (muslimy), aby vraždili, v lepším případě si podrobovali lidi jiného vyznání, o bezvěrcích (tedy o většině našeho národa…) ani nepíšu. Položme si otázku, kde mohou tito fanatici nejlépe splnit tyto příkazy své víry?

Někde ve skalnaté poušti Sýrie, nebo v písku Libye asi už moc ne, neboť tam se jejich cílů už asi moc nevyskytuje. Tam mohou maximálně tak terorizovat lidi vlastní víry, kteří však svým konáním nesplňují tak docela jejich představy o islámu.

Pokud ale chtějí, a oni fakt vážně chtějí, vraždit jinověrce a ateisty, pak musejí za svými cíli k nám, do Evropy. Že přesně to dělají, potvrzuje současná migrační krize-mise, přicházející právě z těchto jejich problémových lokalit. To je základní fakt, který by měl být otloukán spoustě evropských politiků denně o hlavy, v případě německé kancléřky by asi byly potřeba koňské dávky této meducínky.

V minulých dnech jsme byli svědky setkání křesťanské mládeže v Polsku, kterého se zúčastnila i hlava katolické církve, Papež František. Ten ve svých projevech nešetřil slovy o potřebě pochopení, humanitního přístupu a otevřených náručí pro uprchlíky z muslimské části světa, směřujících do Evropy.

Několikrát, když jsem jeho slova slyšel, musel jsem si položit otázku, kde ten člověk žije, zda jen ve svých bohulibých představách o tom, jak by si přál svůj vysněný ideální svět, zda jsou mu vůbec poskytovány relevantní informace. Došel jsem k názoru, že Svatý Otec vůbec netuší okolnosti reálného stavu věcí.

Na ateismu je dobrá jedna věc – člověk má daleko větší svobodu v používání vlastního názoru na věc, nemusí se ohlížet na dogmata a pravidla, která mu určuje kniha napsaná před staletími. Ateista se může rozhodovat na základě informací, které se k němu dostávají v aktuální podobě, a může s ohledem na to reagovat. O Bibli se říká, že většina informací v ní je o poselství samotného Boha. Škoda, že Bůh nenapsal nějakou jinou, novou knihu, knihu, která by byla v souladu s moderním světem, se světem, ve kterém žijeme dnes.

To setkání křesťanských věřících bylo hezké, mělo však jednu chybu – nedávalo ani jednu reálnou odpověď na palčivé otázky dnešních dní. Jistě bylo pro zúčastněné velmi emotivní, znám ten pocit sounáležitosti s týmem, který dává jednomu pocit neporazitelné velikosti. Ve skutečnosti však šlo o plané tlachání, o výzvy k neuskutečnitelným cílům. Myslím si, že největší chyba v křesťanství je v zažitém pravidlu o potřebě nastavení druhé tvář pro úder. Je sice pravda, že právě toto může v každé době přilákat spoustu příznivců, problém je ale v tom, že tací lidé nikdy v minulosti, a troufám si tvrdit, že v budoucnu tomu nebude jinak, nedokázali posunout problém zákeřných vrahů někam, kde by byl zvládnutelný.

Plácat se po ramenou, že teď jsme se my (oni…), křesťané, sešli, a teď jsme to svou sounáležitostí těm islámským radikálům nandali, je bezcenné a krátkozraké.

Oni totiž ti islámští radikálově dnes a denně pokládají své karty na stůl, problém je v tom, že si naše evropská společnost nechce přiznat, že ať se nám to líbí nebo ne, budeme muset tu jejich hru hrát. Nesmíme však dobrovolně prohrát, to by nás čekala islamizace v pravém slova smyslu, ani nesmíme hrát jen tak na půl plynu, aby se jako neřeklo.

My musíme zastavit tu uprchlickou vlnu ještě před branami Evropy, protože právě ta je nástrojem sváté války proti nám, musíme si vzpomenout, jakým způsobem byla kdysi dobyta Troja, a podle toho přijímat rozhodnutí. Je jisté, že pokud by se nám to podařilo, odnese to spousta nevinných a skutečně na životě ohrožených lidí ze Sýrie a okolí, my si však musíme jasně vybrat, komu dáme svým přístupem přednost – zda cizím, nebo vlastním lidem, zda nám leží na srdci budoucnost vlastních dětí, nebo zda už nedokážeme ochránit to, co nám zde zanechali naši vlastní předkové – bezpečnost a budoucnost pro po nás nastupující generace.

Čekáme neustále na tah protivníka, až pak reagujeme (pozdě…), a vůbec si nechceme přiznat, že pokud chceme přežít, musíme převzít iniciativu.

A v tom nám nepomůže žádný Bůh, žádný kazatel, v tom se musíme spolehnout jen na svůj vlastní rozum a na své vlastní odhodlání. Držím nám palce…