Ráj tichého blázna
Okoun je hrdý krasavec a pyšný bojovník...R.P.
Je sobota a já chci přeci jet na ryby. Na Berounku.
Opravdu chci…?
Klasika, v hlavě se perou dvě možnosti, lépe řečeno touhy. Ta jedna mně zcela logicky vysvětluje, že udělám nejlíp, když zůstanu ležet a pokusím se zase usnout. Venku je přeci tma, slyším jak fouká vítr a třeba se dá i do deště…
,,Vstávej ty blboune, vždyť se na to těšíš celý týden. Tma už dlouho nebude!! Déšť ? Máš přeci vojenskou pláštěnku a u vody se stejně přezuješ do prsaček ( holínek od paty až po prsa). A vítr? Ten je přeci fajn! Zčeří hladinu a Boleni nebudou moci dobře vidět ven z vody. A Bolen když nevidí nebezpečí, tak bez okolků útočí!"
Vstávám.
,,Jsi vůl !!“ konstatuje v mé mysli ta ,,spavá“ polovina , ale podřizuje se. Co jí zbývá?!
Řeka volá…
Záchod, koupelna, snídaně, ještě jednou záchod a klusem vstříc prvnímu rannímu autobusu.
Kyselé tváře, co musí i dnes do práce. Pár Ukrajinců co po ránu zrovna nevoní, ale co, alespoň spí a nemají blbý keci na adresu cvoka v maskáčích a s báglem na zádech.
Metro a nádraží Smíchov.
Vlak ,, courák – panťák“ co měl svá nejlepší léta za sebou už v momentě, kdy byl vyrobený. Je v něm špína, ale pro mě má přeci své kouzlo. Odveze mně ve svém nitru daleko od shonu a všechny starosti ušlého týdne mně dovolí nechat ležet na peróně…
Vystupuju v Dobřichovicích a se mnou stádo mladých holek. Podle řečí co vedou, je čeká nějaký turnaj v čemsi s míčem. Jedna se se mnou dává do řeči. Začíná pršet a ona povídá, že mně přeje hodně štěstí a ať prý něco chytím.
Ježíšimarijá ! Holka co to povídáš ?! Vždycky když mně někdo popřeje ,,šťastný lov“, chytím velký kulový. Na oplátku jí přeju, ať ten turnaj vyhrajou - ,,jéje pane, to neříkejte! Teď určitě prohrajem…!
Pán Bůh je spravedlivej a naše šance jsou vyrovnané děvenko…
A pak už jsme jen já a ONA.
Jsme spolu sami a rozumíme si. Já ji respektuji a ona mně na oplátku občas nechá nahlédnout do náruče svých tajemství. Já jsem s takovým ,,vztahem“ spokojený. Je ženského rodu a tak o tajemství nebývá nouze…
Řeka…
Kolik snů a plánů z ní vzešlo. Kolik nadějí a lásek v ní skončilo…
Už neprší a já jsem přesto po pás ve vodě. Holínky prsačky jsou mou vstupenkou do její náruče a já jsem tichý a spokojený.
Třpytka na konci mého vlasce se střídavě ocitá pod hladinou a střídavě zkrášluje svět nad ní. Mezerou v mracích se ukazuje sluníčko a jeho paprsky se odráží na její lesklé lopatce. Její třpyt zahanbuje jen Ledňáček, co svým letem těsně nad hladinou dokazuje, že i diamanty v takovém ránu mohou létat.
,,Tak vidíš – nejsi vůl!“ uklidňuje mně lovecko- romantická část mého JÁ. Kdybys zůstal v pelechu, blýskalo by se na tebe jen slunce odrážející se od lustru v ložnici…
Celou svou bytostí jsem zkoncentrovaný do špičky prutu který držím v rukách. Cítím každý záchvěv, každé drcnutí nástrahy o cokoliv pod hladinou. Co to bylo? To nebyl dotek kamene, nebo otření třpytky o jeden z prvních spadlých listů začínajícího podzimu. Další nához do stejného místa a opět – drb, drb…
Přisekávám a cítím ten slastný odpor vzpouzející se ryby. Nebude veliká, ale určitě bude krásná. Okoun. No, spíš Okounek. Jako pyšný, pestrý páv má naježené své pichlavé ploutve a jeho boky jsou jako brož vykládaná zlatem a malachitem.
Opatrně ho zbavuju háčku a přeju mu dlouhý život. Mizí v proudu a na rozloučenou mrskne svým ocasem jako rudým praporem.
A pak už jsem konečně tam…
Kde ?
No přeci na místě, na kterém mně moje podvědomí chtělo mít celou dobu od chvíle, kdy mně vzbudil ten mizera budík.
Kousek po proudu je pás hlubší vody, do něhož přechází plynule jak dívka v ženu úsek proudné mělčiny. U břehu jako ozdobná krajka vyrůstá z vody rákosí, co v něm hledají malé rybky skrýš. Vím že tady jsou!
Ne, nemyslím tu rybí droboť u břehu. Myslím na Boleny. Pár z nich nechybí mnoho do metru a jsou opravdovými králi mělčiny.
Málo kdo o nich ví, kdybych lovil ze břehu, uviděli by mně dřív než já je a chvění mých kroků by mně prozradilo ještě dřív.
Mám nasazené polarizační brýle co odrušují odlesk hladiny a tak můžu vidět líp co se skrývá pod ní.
Voda mně sahá až nad pas a pomalým pohybem nahazuju třpytku daleko a šikmo proti proudu. A už je tu závod. Dokážu přitahovat třpytku rychleji než běží proud…?
Druhý nához, pátý, dvacátý…
Dělám vlevo v bok a nahazuju kolmo na proud.
Aůůů !
Rána do prutu, div mně nevykloubí rameno.
Tah!
Svatý Petře, patrone všech tichých bláznů, ten tah…!
Můj protivník na druhém konci vlasce je silný jako býk. A není to žádný zbabělec. Nezamíří nikam do spleti kořenů u břehu, kde by vlasec hravě přetrhl. Bojuje čestně uprostřed proudu a využívá mistrně jeho sílu k znásobení té své.
Po patnácti minutách a skoro stovce metrů vymotaného vlasce je mně jasné, že tahle ryba je z těch, co se přemoci nedají. Jak my rybáři říkáme - ,, je to ta, co se s námi nebaví…“
Dnes si řeka své tajemství uhájila. Tah ustal skoro stejně prudce, jako se před dlouhými minutami do mého prutu opřel. Jsem rád, že se třpytka neutrhla a že ji král mělčiny nemusí vláčet po zbytek svých dnů ve své obrovské tlamě.
To se stává. V jednu chvíli máte naději na životní úspěch a v příštím okamžiku víte, že si musíte ještě počkat.
Snad se to podaří příště. Konec konců, alespoň bude napříště mít ta bláznivá polovina mé duše argument těžkého kalibru, až se bude zase ve čtyři ráno přít s tou druhou polovinou.
S tou, co mně bude říkat - ,, že jsem vůl…“
Kdepak vůl.
Jsem tichej blázen.
A jsem jím rád…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...