Každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán...
Bodyguardi Charlese Ghanky Taylora. Vypadají jako bandité a ne jako prezidentská ochranka...NKB v A
Tam na vrtulníkové základně potřeboval vyřídit pár záležitostí. Za nedlouho se chystal k návratu domů do své země a právě ony záležitosti měly s jeho návratem hodně společného. Netušil, že za několik hodin ze sebe bude muset vydat vše, co se až dosud naučil aby přežil.
Přijel do téhle Bohem opuštěné země jako jeden z mnoho příslušníků mírové mise OSN aby pomáhal. Ani ve snu by ho nenapadlo, že nakonec bude nucen zabíjet…
Byl policistou a zde v Libérii byl jako instruktor bojových umění a policejní taktiky. Lidské osudy jsou různé, často slyšel od různých lidí -,,K čemu ti to učení jak se prát někdy bude ? Dřeš se jako cvok a proč ? Copak ti to někdy k něčemu u nás bude… ?“
V životě se nikdy nic nestane jen tak a všechno má souvislost se vším. Tím, že se od mládí cvičil v umění jak se ubránit a přežít vlastně zachránil nejméně jeden život. Proč ?
Kdyby se nenaučil bojovat, asi by se zajímal třeba o umění, nebo by byl prodavačem ( nic proti prodavačům !! ). Nikdy by ho třeba nenapadlo stát se policistou a nikdy by se nedostal do Libérie aby tamní policisty učil, jak na to, aby v zemi donedávna zmítané občanskou válkou dokázali nastolit pořádek a zamezili krvavým střetům.
Nakonec by třeba to, co potkalo jeho v březnové noci potkalo někoho jiného z mise a ten někdo by třeba nebyl tak dobře připravený jako on a nepřežil by.
Mírová mise v Libérii měla pro něho jedno zvláštní pravidlo. Byl to zákaz nošení zbraně. Dost neobvyklé a dost nebezpečné. V zemi, kde násilí a krutost ještě neuvolnily místo v myšlení místních lidí bylo toto pravidlo takřka nesmyslem, nicméně bylo zákonem.
Těžko si představit policistu beze zbraně na ulici kteréhokoliv města v Evropě ( kromě Velké Británie, kde je to pravidlem také). Zkuste si představit tuto skutečnost v zemi, kde docela nedávno někdo vtrhl zcela beztrestně do domu někoho jiného. Když byly útočníci vyzbrojení střelnými zbraněmi, mohl přepadený mluvit o štěstí, jeho konec tak byl relativně rychlý… Většinou ale šlo o skupiny násilníků vyzbrojených mačetami a nevím, jestli si někdo z nás (Vás) dokáže představit, jak by musel přihlížet tomu, že jeho žena a děti ( lhostejno zda šlo o dívky či chlapce…) jsou znásilněny a postupně zaživa rozsekány mačetou na kousky. A pak ty potem a krví zalité tváře, často vedené účinky drog obrátí po nekonečných minutách svou pozornost k Vám…
Ne, nechci nikoho děsit, ani se nevyžívám v popisování drastických a nechutných situací. Popisuji jen a pouze skutečnost, kterou si my – Evropané ( snad kromě obyvatel bývalé Jugoslávie) umíme jen stěží představit. Taková hrůza je však dodnes a možná právě teď – kdy čtete tyto řádky někde skutečností.
Mise OSN působí v Libérii od roku 2003, kdy došlo po rezignaci prezidenta Charlese Ghanky Taylora k jakés – takés dohodě mezi znepřátelenými frakcemi a ke křehkému a jako ostří mačety tenkému příměří. Mise OSN měla za cíl prohloubit dialog a zkusit zavést něco, k čemu ještě většina zemí v Africe ( ať se nám to líbí či nikoliv) nedospěla.
Jsou zkrátka jiní a z toho pramení spousta nedorozumění . Oni nechápou nás a my nemůžeme pochopit je. Zdálo by se, že musí být dávnou minulostí chvíle, kdy jeden kmen napadl vesnici kmene druhého. Kdy mladí muži museli dokazovat svou dospělost a právoplatné členství ve své společnosti tím, že v boji pozabíjeli co nejvíce nepřátel. Počítali se i děti… S výkřiky -,, jedl jsem !“ s dnes a nám těžko pochopitelným gustem zaráželi své asagaje (ostrá kopí s širokým ostřím) do těl svých nepřátel.
Čas šel svou cestou a asagaje vystřídal samopal Kalašnikov. Chuť na krev ale zůstala a jediným rozdílem byla právě modernější zbraň v rukou. Jenže ne každý byl členem skupiny vyzbrojené moderními prostředky a navíc – samopal je neosobní a neposkytuje takový prožitek z výkřiku - ,,jedl jsem…!“
Jel v terénním voze a na vrtulníkovou základnu v Monrovii už mu nezývalo mnoho. Bylo krátce po desáté večer a on si všiml, že u kraje silnice leží postava. Kousek dál stálo auto a vše se zdálo být výsledkem noční dopravní nehody. Vystoupil aby pomohl, netušil, že vystoupil aby zabíjel.
Zatímco se snažil zjistit, jak je na tom muž ležící na prašné silnici, jiný muž se pod ochranou stínů přikradl k jeho vozu.
Snad něco zaslechl, snad to byl instinkt. Otočil se a došlo mu, že se o žádnou nehodu nejedná. Začal se s výkřikem -,,Hej! Co tam děláš ?!“ zvedat od ,,zraněného“ , ten ho však uchopil za zápěstí…
Pak už šlo vše ráz na ráz. Jedna mačeta mířící na jeho hlavu, úhyb a bolest na čele. V kapse teleskopický obušek – jediná zbraň kterou měl . Blok útočníkovi paže s mačetou a úder. Při každém sportovním klání by byl takový, byť jen náznak úderu důvodem k diskvalifikaci. Toto však nebyla soutěž, toto byl boj o přežití. Útočníkova krev se mísila s jeho krví a další útočník ke kterému je třeba obrátit pozornost. Úhyb a kop. Jeden úder, druhý úder. Oba z kategorie smrtících…
Útočníků se ze tmy objevuje více. Naštěstí terénní auto je docela blízko a jemu se podaří dostat se dovnitř vozu dříve, než vražedným stínům k němu. Ujíždí. Na místě zanechává dva z útočníků, podle jeho zkušeností jim šance na přežití po jeho úderech zbývá jen malá. Nemohli si vybrat horší chvíli a horší ,,oběť“. Chtěli zabíjet, zaútočili a museli nést následky svého jednání. Řídili se pravidly džungle a musely se jim sami podvolit .Uznávali jen boj a právo silnějšího ale on nebyl bezmocný stařec nebo těhotná žena tak skvělá na ,,pohrání“ a na výkřik - ,,jedl jsem…!“
Ošetřili ho v polní nemocnici, která patřila pod ukrajinskou část mise OSN. Jeho zranění nebyla vážná a on za nedlouho seděl v letadle mířícím do České republiky. Něco si však ještě přivezl.
Strach…
Jeho boj zdaleka neskončil. Krev útočníků se dostala do jeho ran na čele a na rukou. Vrátil se ze země, kde AIDS je něčím, jako u nás problém vysokého krevního tlaku…
Já osobně mu držím palce a doufám, že ti dva co se ho pokusili tam daleko zabít, v sobě neměli zákeřný vir.
Zabil aby mohl žít a s tím se nežije dobře. Kdo si myslí že ano – ať se modlí, aby nemusel nikdy bojovat o svůj život…
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Benda, Rouček, Dryml a další. Do europarlamentu kandidují známá jména
Premium Nejen politickými proklamacemi a sliby lákají strany voliče. Součástí kampaní jsou i známé tváře....
Ukrajinská armáda na frontě postupně míří k bankrotu, varuje analytik
Podcast Ukrajinská armáda na frontě čelí čím dál většímu tlaku. Především v Donbasu je situace kritická....
VIDEO: Paraglider se zřítil ze třiceti metrů na poušť. Sám si zavolal záchranku
Třiatřicetiletý Anthony Vella testoval nad texaskou pouští severozápadně od Austinu motor BGD Luna...
Ruský útok poškodil hotel v Mykolajivu. Cherson znovu zasáhly drony
Sledujeme online Ruský dronový útok v noci na neděli těžce poškodil hotel v jihoukrajinském městě Mykolajivu. Na...
Prodej rodinného domu Blatnice pod Svatým Antonínkem
Blatnice pod Svatým Antonínkem, okres Hodonín
3 200 000 Kč
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...