Hlídka se nehlásí pane....!
Zpočátku jsem ucítil jen úder. Taková tupá rána do nohy , bolest žádná. Jako když vám někdo zprudka podrazí nohu. Padl jsem na bok , překulil se na záda a zůstal jsem ležet směrem hlavou dolů z kopce. Přilba se skutálela bůh ví kam a svou M-16 jsem měl pod sebou. Vzpomínám si jen , jak mě příšerně štvalo , že mě tlačí do zad její pažba, stejně jako polní láhve s vodou co jsem měl vzadu na opasku. Podíval jsem se proti kopci a přišlo mně divný , že moje levá noha má dole kde bývá lýtko tvar rozevřené slupky od snědeného banánu.
A pak přišla bolest…..
Z pod té ,,banánové slupky“začala stékat krev směrem dolu z kopce. Snad jen díky tomu , že jsem ležel hlavou dolů a srdce tak mělo o malinko těžší napumpovat krev do nohou jsem nevykrvácel. Přestal jsem vnímat okolí a tak jsem sotva slyšel křik kámoše Jeremyho , který padl na zem vedle mě. Prohrábl mě kapsy a když našel mou osobní dávku morfia , vbodnul mě ji do stehna. Řval po celou dobu - ,, zdravotník ! Zdravotník !“ .
Pak se objevil seržant , vytáhl Jeremyho na nohy a řval na něj ať kouká padat dopředu a nahoru. Že je tady proto , aby dobil ten posranej kopec a že o mně se postarají zdravotníci.
No asi se postarali.Nepamatuju si vůbec jak a kdo mně dostal z kopce dolů. Ani to , že jsem asi musel ležet spolu s dalšími co měli tu kliku a dostali je dolů. Museli jsme ležet někde na provizorním helioportu. Neviděl jsem ani žlutý kouř z dýmovnic sestavených do kříže , které naváděly vrtulníky ,, Huey“ na ten ztracený plácek země kdesi v džungli.
První co jsem uviděl byla neskutečně bílá barva. Byla snad všude okolo mě. Tam kde mělo být nebe i tam kde bych čekal zelenou spleť stromů a křovin džungle . Nestál tam ani Jeremy , ani serža. Anii ten kretén Sam co pocházel odkudsi z Bronxu, ksicht měl jako gorila a pořád se tlemil. Tlemil se ať se dělo cokoliv , čímž nasíral nejen poručíka , ale už nás všechny. Všechny co jsme už měli plný zuby týhle pakárny. Toho vedra , pořád mokrých hadrů na sobě. Pijavic které se dokázaly při brodění dostat všude a přisát se i tam,kde jsem měl raději přisátou nějakou tu holku…. Pak ty zasraný moskyti a malý mušky který se dostali i tam kam to nedokázaly ani ty hnusný pijavice !
Tam kde bych čekal hradbu stromů stál chlápek, hadry co měl na sobě byly sice zelené , ale tak nějak jinej odstín než jsem čekal.Očima jsme bloudil po jeho rukávě i po límci , ale žádné hodnostní označení jsem nenašel.Zato jsem si uvědomil, že má kus toho zelenýho mundůru i na ksichtě. Když jste napumpovaný všelijakým svinstvem , mozek vám prostě jistý jasný věci odmítá vysvětlit a napadají vás takový ty blbiny , že jste v nebi a ten chlápek co na vás kouká musí být Bůh. Houby ! Jste ve špitále , bílo tam sice trochu je , ale zas ne tak moc a ten chlápek co si právě stahuje z pusy na krk tu roušku a zapaluje cigáro je felčar.
,, Tak co vojáku ? Ještě budeš chrápat a nebo mě pěkně řekneš jak se jmenuješ ?“
Mohlo mu být asi ke čtyřicítce , neměl moc vlasů a výraz jeho obličeje s cigárem v jednom koutku a s druhým koutkem posunutým nahoru v úsměvu byl celkem příjemnej.
,,Jsem Andy , Andy Cordlbel pane . Vojín Andy Cordlbel , číslo …..“
Doprdele jaký mám číslo ?! Nemohl jsem si za boha vzpomenout a při tom už od základního výcviku , kdy nás výcvikový seržanti budili i v noci a na to podělaný numero se nás ptali jsem ho nikdy nezapomněl .Až teď ! Taky svůj hlas jsem nepoznával, zněl jako když se sype písek na plech. Zavřel jsem oči , na sucho polykal a snažil se vzpomenout na to číslo.
Hodnost , jméno , číslo – svatá trojice kterou si musí každý blbec pamatovat a kterou smí říci , když ten co se vás ptá by mohl být někdo , kdo nepatří ke kámošům a může se stát , že se neptá , ale vyslýchá vás. Tak daleko ale tehdy moje myšlenky nedošly. Chtěl jsem si jen vzpomenout na to číslo….
,,To nic vojáku , ještě jsi zblblej po anestetikech. Za pár hodin to bude O.K. Za chvíli ti donesou napít. Potřebuju jen vědět , jestli to ten moula anesteziolog nepřehnal a nenapumpoval toho do tebe víc než bylo třeba a jestli nemáš z mozku houbu na mytí nádobí. Myslím ale , že jsi v pohodě , to číslo ti naskočí samo neboj.Teď buď v klidu a mysli třeba na to , že čekáš v posteli až tvoje holka konečně vyleze z koupelny a přijde k tobě. Nic složitějšího si do hlavy nepouštěj .“
Usmál se zas tím svým jedním koutkem a já přemýšlel , jestli je podle přízvuku odněkud z Jihu.Najednou byl pryč a to bílo okolo mě zase ztmavlo. Začal jsem zas dřímat. Pomalu se mě v hlavě odvíjely vzpomínky , ale žádná holka v nich bohužel nebyla. Vzpomínal jsem na úplně jinou nemocnici než byla ta kde jsem právě ležel. Na nemocnici , která byla v Saigonu: Tenkrát v Saigonu ještě před tou velikou evakuací…. Hlavně jsem ale vzpomínal na to, co bylo před tím než jsem se tam dostal. Na kluky z druhé čety roty ,, B“ …. Myslel jsem na to, jak jsou ty sračky co se v nich plácám vlastně pořád dokola stejný.
Volací znak naší hlídky byl tenkrát - ,, Promyka jedna“ …..
První kapitola a ukázka mojí současné ,,práce" . Jestli to dokončím nevím. Pokud ano ,snad se to někomu bude líbit. Pokud se to líbit nebude, přibude v mém šuplíku dalších pár popsaných sešitů....
Vladimír Kroupa
V Brně sněží, v ODS jsou zřejmě závěje…
Primátorka Brna, paní Vaňková, si naběhla s jednou pitomou fotkou. Veřejnost neví, co se dělo po cvaknutí foťáku, ale vnímá, co se děje po zveřejnění oné fotky...
Vladimír Kroupa
Pomáhat Ukrajině ano, ale ne za cenu hlouposti...
Jak už asi mnozí z Vás vědí, z ukrajinského obilí a dalších potravin se stává problém. Jedna věc je jeho množství, druhá věc je riziko zdravotní závadnosti takových komodit...
Vladimír Kroupa
Málem jsem zabil dítě / Málem jsem umřel…
Zaseknul se mi závěr. Trhnul jsem s ním dozadu, abych vyhodil vzpříčený náboj. Když se mi to konečně povedlo znovu jsem na něj zamířil. Jeho obličej, který ke mně otočil, byl dokonalým terčem...
Vladimír Kroupa
Den, kdy se naivům zastavil dech…
Píšu naivům, protože člověk nenaivní, nebo třeba šachista, co umí přemýšlet o dva tahy dopředu, musel s něčím takovým počítat. Otázka nezněla - zda, ale - kdy...
Vladimír Kroupa
Proč není dobré pro mír ustupovat zlu…?
Protože zlo takový mír neocení, naopak udělá všechno proto, aby takový „mír“ v budoucnu pošlapalo. Co bude pak? Další ústup a další domnělý mír...?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
- Počet článků 2182
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3086x
Dum Spiro Spero...
Seznam rubrik
- O FILMECH...
- SMRT TÁHLA PIKOVÝ ESO
- MŮJ ČTENÁŘSKÝ DENÍK
- POVOLÁNÍ - BODYGUARD
- JE TĚŽKÉ PŘEŽÍT...
- O lásce...
- TANEC S BÍLOU SMRTÍ
- S PRSTEM NA SPOUŠTI...
- HRA O ŽIVOT...
- MOJE RECEPTY - VAŘENÍ...
- O LÁSCE - MOJE PŘÍBĚHY A ÚVAHY
- SLOUŽÍM VLASTI...
- MOSSAD...
- MOJE BAJKY A POHÁDKY
- DIVOKÝ ZÁPAD...
- Z DENÍKU - AFGHÁNISTÁN...
- O ČLOVĚKU...
- STÍNY...
- STŘÍPKY Z DĚTSTVÍ...
- TĚŠÍ MĚ, CHÁRON...
- ,,SHAKESPEAROVINY"
- TEXTY MÝCH PÍSNÍ A BALAD
- I ĎÁBEL BÝVAL KDYSI ANDĚLEM…
- CHERCHEZ LA FEMME...
- TAXÍK A JINÉ SRANDIČKY...
- CUI BONO VERITAS...
- HORORY, SCI FI, PSYCHO...
- RYBÁŘSKÉ POVÍDKY A ZAMYŠLENÍ..
- MOJE BÁSNIČKY...
- MOJE FOTOBLOGY...
- OSOBNÍ
- NEZAŘAZENÉ
Oblíbené blogy
- Všechny, ze kterých se dozvím něco, co jsem nevěděl...
- Pavlína O' T. -Ta, která umí říci jasně co se jí líbí a co ne...
- Dušan Rovenský - Ten, který zná, ví a zažil...
- Alice Barešová - Ta s krásnou duší...
- Standa Wiener - Ten, co mě vždy pobaví...
- Jana Krčová - Ta něžně svá...
- Pavel Krečíř - Myslím, že srandista a budovatel :-))
- Ivo Richter - normální a prima chlap
- Hana Rebeka Šiander - V sametu zabalený diamant...
- Marián Béreš - PAN fotograf...
- Dušan Streit - zdravě rozumný
Oblíbené stránky
- Své články publikuji i v časopise ,,Rybář"
- Něco pro milovníky fajnového pití - COGNAC CLUB
- Napsal jsem první knihu
- Napsal jsem druhou knihu
Oblíbené knihy
Oblíbené články
- Hoď kamenem, kdož jsi bez viny...
- Z deníku - Afghánistán...jsou čtyři ráno...
- Vánoce 88' a ráže 7,62...
- Bodyguard - ,,Vaše sukně madam..."
- Bodyguard - ,,Tohle je Bagdád madam..."
- Pod palbou...
- ,,Vrať se mi živý, Vasko..."
- Přežít...
- Ano, já jsem Smrt...
- Per atria mortis... (Skrz brány smrti...)
- Kytarový mág...
- Zakuř si, Žide, zakuř...
- Cizinec...
- Milý Ahmede...
- Jak jsem salutoval B. Willisovi...
- Tanec s bílou smrtí - kapitola první...