Potkal jsem anděla…

Jsou mezi námi, ne že ne. Jejich kouzlo je v tom, že je nikdy neuchopíme… a nepochopíme…                                                                                                            

Potkal jsem anděla

na cestě domů

měl dlouhé vlasy

mnohem delší nohy

slibující úsměv

a krásné oči k tomu.

Snad křídla schovával

za hebkým čelem

krásně se usmíval

nad mými rozpaky

jist si svým tělem.

Když autobus zastavil

a ona se zvedla

křídla svá roztáhla

v mé srdce bodla.

„…škoda, ty ďáble

že zrovna spěchám

mít chvíli času,

sebe ti nechám…“