Ztracené duše…

Válka je vůl – řekl kdysi kdosi. Ty tisíce, statisíce a miliony hrdel,  které by mohly tuto pravdu potvrdit, ač křičely ze všech sil, už nikdy nikdo neuslyší…

Muži, kteří měli štěstí a byli zachráněni. Zbytek posádky bitevníku Bismarck...

…tma se uprostřed noci rozevřela, rozpukla, šlehla do očí sopečnou září a padla na temnou hladinu zlomená vedví. Bezmocně tonula sama v sobě.

Poprvé v životě mě napadlo, že to je konec, že přišla řada i na mne. Člověk si může sice předplatit pohřeb první nebo třetí třídy, věnce a chocholy, ale to hlavní, co předchází úderům hlíny na leštěné víko, to si předplatit nemůže. Nikdo vám nezaručí, že umřete klidnou, slušnou smrtí v posteli. Že nebudete roztrhán, spálen, utopen, že nezajdete hrůzou. I smrt má své gradace a svá důstojenství. Nikdy jsem však nepřišel na to, čím si je můžete vysloužit, za jaké skutky se udělují…

Gerard  Fraineau, lodní lékař francouzského válečného námořnictva.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nechce se zemřít mladý

však komu by se chtělo

už dali jsme duši v šanc

co proti ní je pouhopouhé tělo

noc má svá pravidla

jen člověk jí je ruší

tu modlitba, tu sten

škleb v smrti tváři sluší

za Boha, za vlast

či za koho?

Studená noc, tmu tříští výbuch

a temné moře

tak tiché

tak kruté

spolkne tě navždy do sebe…