K čemu jsou dobré politické strany…?

K čemu? K ničemu! Pokud tedy nemáte rádi pletichy a politikaření, špínu a plané sliby, neskutečné finanční částky mizející v nenávratnu a hru na slepou bábu…

Na začátku svého zamyšlení Vám položím jednoduchou otázku.

Volili byste osobně třeba pana Nečase, Paroubka, Topolánka, Ratha a další, jim podobné, pokud byste mohli sami za sebe rozhodnout, zda by tito jmenovaní zasedli v příští vládě? Mám na mysli, jestli byste je volili i v případě, že by za nimi nestála žádná strana, která nám slibuje modré z nebe. Žádná strana, žádný moloch, požírající sám sebe, který si žije svým vlastním životem, nezávislým na vůli nás – voličů.

Občas se nám třeba i líbí nějaký předvolební program, nebo slib té které strany. Když pominu naivitu, se kterou takovým slibům věříme, máme tu ještě otázku osobností v té které straně. Rádi bychom volili stranu, která má ve svém středu politika XY, ale nelíbí se nám, že ta samá strana má spolu s naším „oblíbencem“ na kandidátce ještě pana YX. A co když zrovna ten, kterého nemáme rádi a který by podle nás měl na naši budoucnost jiný vliv, než bychom si přáli, co když zrovna on dostane přednost a vyplave ve stranickém guláši nahoru před naším „oblíbencem“.

A co když se nám zamlouvá jeden určitý politik, ale nelíbí se nám strana v jejíchž barvách jde do voleb?

Nejít k volbám je prý nezodpovědné. Ani nevíte, jak rád bych měl takové politické představitele, kteří by si zasloužili mou zodpovědnost, se kterou bych neváhal a ve volební den si oblékl „hodbožové“ šaty a šel k volební urně. Jenže já opravdu nevím, koho bych si měl vybrat ke své zodpovědné volbě.

Rád bych viděl na vládních postech, ale nejen tam, to samé platí i o parlamentu, lidi, kteří jsou odborníky v oborech, o kterých chtějí rozhodovat. Proč si nemohu já sám zvolit svým volebním hlasem na ministerská místa lidi, o kterých jsem třeba přesvědčený, že jsou odborníky? Proč mám jen možnost zvolit uskupení tvorů, které si říká politická strana, která si potom dosadí na post, tak důležitý pro chod naší země, někoho, kdo bude sice politicky vyhovující (jde o to komu vyhovující), ale nepůjde o skutečného odborníka?

Jak je možné, že se v minulosti stalo (a v budoucnu ještě jistě stane), aby ministryní obrany byla žena, která nikdy nedržela v ruce ani špičatý klacek (sorry, paní Parkanová…)?

Jak je možné, aby se stal ministrem pro lidská práva někdo, kdo sice umí skládat hezkou muziku, ale to je asi tak všechno, co umí (sorry, pane Kocáb)?

Nevím jak komu, ale mně se zdá, že nejvíce úspěšné a hlavně PROSPĚŠNÉ, byly pro naši zem doby, kdy u nás vládla tak zvaná -,,úřednická vláda“.

Proč?

Inu proto, protože v ní byli úředníci – odborníci v oborech, které dostali na starost. Nepodléhali stranickým tlakům a manýrům rádoby velokomožů, ať zprava, nebo zleva politického spektra. I když se politické strany, zvláště v poslední době, umí pěkně zasadit o to, aby ti „nekompetentní“ úředníci náhodou neudělali nějaké rozhodnutí, které by se STRANĚ (dosaďte si kterou chcete…) nehodilo do krámu.

Jenže na mě to působí spíše tak, že ti odborníci v úřednické vládě mají mnohem více předpokladů k tomu, aby činili vážná rozhodnutí, než je tomu u ministrů dosazených a hlavně ŘÍZENÝCH politickými stranami.

Jak by bylo krásné (a prospěšné), kdybychom ve volbách nevolili žádné politické strany. U volby do parlamentu (respektive senátu) by za každý kraj bylo na kandidátce jen pár jmen (určitě bych se přimlouval na zeštíhlení kandidátek i následně počtu parlamentních (senátních) křesel) lidí – odborníků, kteří by kandidovali sami za sebe. Aby se prosadili, museli by dokázat nám – voličům, že rozumí tomu, o čem hodlají spolurozhodovat. Zodpovídali by se jen a jen nám voličům a ne žádnému stranickému výboru, který by si je volal na „kobereček“ kdykoliv by se při hlasování v parlamentu (senátu) řídili svým svědomím a odpovědností vůči své zemi a ne monstr plány smradlavých vnitrostranických machinací.

To by byli kandidáti do parlamentu a senátu. A co vláda?

Proč mají její posty obsazovat svým rozhodnutím strany? Proč nemůžeme zrovna tak, jako bychom volili poslance, volit si i ministry? Proč nemůžeme sami a přímo volit mezi lidmi, kteří jsou odborníky v ekonomii, zdravotnictví, dopravě, obraně, kultuře a diplomacii? Proč je dáno to, že občan je údajně hloupé tele, které je dobré jen k tomu, aby bylo oblbováno lidmi, které vlastně ani nechce za čelní představitele své země mít…?!

Presidenta bych nechal dál volit parlamentem (senátem) a takto zvolený president by potom sám jmenoval po ,,ministerských" volbách, předsedu vlády. To by prostě byla jeho výsada, právo a hlavně zodpovědnost. Bylo by to čistě jeho (presidentovo) rozhodnutí, koho by jmenoval a nemusel by se ohlížet na to, která smečka dokázala oblbnout vícero občanů v předvolební mediální masáži. Takto jmenovaný premiér by dostal „k ruce“ ministry, které by počtem svých hlasů zvolil sám občan. Buď by ten ,,kšeft" vzal, nebo ne. Pokud ano, byla by na světě vláda složená z odborníků, vedená premiérem jmenovaným presidentem, který by byl zvolen poslanci a senátory, kteří by kandidovali jako osobnosti sami za sebe a kteří by museli dokázat, že si své posty zaslouží něčím jiným, než šplháním po stranických žebřících.

Já vím, je to utopie a možná hezká pohádka a možná je to škoda, že to je jen pohádka. Už jen proto, že díky nemožnosti volit osobnosti a skutečné odborníky a ne strany, které nás všechny tolik zklamaly, asi nebudu vědět, komu mám dát svůj hlas. Nerad bych se totiž druhý den ráno při pohledu do zrcadla, při holení, pořezal.

Asi budu nezodpovědným občanem. Přestavitelé politických stran mi nedávají moc možností k zodpovědné volbě…